Pane řediteli, jak jste byl spokojen s průběhem oslav 28. října a ceremoniálu ve Vladislavském sále?

Obrat „být spokojen“ je pro mě roven výrazu „být ukolébán“ …a tento stav nemám – nejen ve své práci – příliš rád. Výrazně kladné hodnocení by také bylo odrazem jisté samolibosti, čehož se rovněž snažím vyvarovat.

Průběh ceremoniálu v den státního svátku 28. října 2015 – a to zejména slavnostního večera na Pražském hradě – byl dle mého názoru v pořádku, vše mělo hladký průběh, nevyskytly se větší problémy, všichni z mých kolegů plnili své úkoly a povinnosti vzorně a proto jim patří velký dík za profesionální práci. 

Můžete více přiblížit "zákulisí" této akce, na co je třeba myslet, čemu předejít a podobně?

Věcí, maličkostí, detailů je celá řada. Např. uchycení státní vlajky a historické vlajky prezidenta T. G. Masaryka ve Vladislavském sále. Na první pohled drobnost… znamená ale několikahodinovou práci pro skupinu odborníků. Vlajky se musí vyžehlit, k jejich koncům se připevní lanka a pak se z instalované plošiny zavěsí do patřičné výšky. Důležité je jejich správné uchycení. Dalším momentem je nácvik ceremoniálu příchodů jednotlivých průvodů do Vladislavského sálu – aby se včas otevřely dveře trubačům, kteří procházejí celým prostorem a míří na emporu za hlavním podiem…aby vojáci nesoucí insignie státních vyznamenání zachovávali mezi sebou rozestupy a řády a medaile byly dobře vidět.

Zvláštní kapitolou je zajistit vytápění Vladislavského sálu a odklonit výr vzduchu tak, aby nemířil na usazené hosty. Pěvecký sbor přechází po doznění státní hymny venkovním balkonem na opačnou stranu Starého královského paláce a musí to být tiše, aby nebyl rušen začátek ceremoniálu. Při počtu 80 – 100 zpěváků je to otázka cviku.

Jde zcela jistě o náročnou práci, konec konců je to nejvýznamnější sváteční událost republiky. Nevyčerpává Vás to? Jak dlouho předem začínají přípravy?

Trochu unavený jsem pár dní před 28. říjnem. Ale v samotný „velký den“ se mobilizují vnitřní síly a ráno jsem v kanceláři většinou jako první - ještě před sedmou hodinou. Snažím se provést kontrolu většiny věcí, které považuji za důležité. Koneckonců zodpovídám za plynulý průběh celého dne přímo panu prezidentovi a jeho výrok po skončení slavnostního aktu předání vyznamenání je pro mě hlavním hodnocením mé práce. Za každým detailem dnes již propracovaného ceremoniálu, který se v posledních deseti letech dolaďoval a měnil, je badatelská činnost v archivech, schůzky a konzultace s vojenskými historiky. Jsem zavázán všem, kteří prokázali osobní nadšení, když jsme vytvářeli novodobé tradice hodné nejvýznamnějšího státního svátku naší země – ať se to týkalo historických praporů, prezentace vyznamenání a dalších zdánlivých detailů. Za většinou z nich jsou velké a silné příběhy prezentující bohaté dějiny naší vlasti. A kdy jindy by měly tyto promlouvat, než 28. října? 

Přípravy na ceremoniál dalšího roku začínají prakticky okamžitě po skončení slavnostního večera.

Jindřich Forejt s prezidentem Zemanem. Foto - Daniela Černá

Jakým způsobem jste v kontaktu s osobnostmi, které mají být vyznamenány? Jaká je v tom Vaše úloha?

Pan prezident mi předá jmenný seznam vyznamenaných, když je tento hotov a mým úkolem je se s nimi spojit a informovat je o rozhodnutí pana prezidenta propůjčit / udělit jim státní vyznamenání. V první fázi se jedná o osobní (řekl bych přímo neúřednický) kontakt. Je to většinou krásná chvíle, kdy i od slavných osobností slyšíte větu „Takovou krásnou zprávu mi dlouho nikdo neřekl. To si musím vychutnat…“ A já jsem šťasten a poctěn, že s nimi mohu být v takové chvíli a onu chvíli si „vychutnat“ také.

Seznam vyznamenaných je utajován, přesto většinou nějaká jména do médií uniknou. Jak si to vysvětlujete? Mají vyznamenaní zakázáno o tom mluvit?

Vyznamenané prosím o jistou zdrženlivost, pokud jde o publikování zprávy o propůjčení / udělení vyznamenání. Jde také o jejich „ochranu“ před médii. Z hlediska tradice je seznam vyznamenaných uveřejněn vždy až 28. října večer. Myslím, že je to tak správné. Okamžik napětí i překvapení k tomu všemu tak nějak patří. Několikrát jsem se však setkal i s poněkud přísným výkladem mé prosby o zachování mlčenlivosti. Dva dny před slavnostním večerem mi jeden z vyznamenaných telefonoval (podotýkám, že to nebylo v letošním roce) a ptal se mě, jestli bych mu nepomohl s dopravou na hrad, že si právě zranil nohu. Na vysvětlenou dodal: „Víte, já bych řekl synovi, ale on o vyznamenání nic neví. A manželce jsem to také ještě neřekl. Co myslíte, mám jí to dnes prozradit?“

Velmi dojemným okamžikem ceremoniálu byly i symbolické tři oříšky pro paní Šafránkovou. Máte informace, že byly paní Šafránkové i předány?

S paní Šafránkovou jsem mluvil hned 29. října pozdě odpoledne. Ceremoniál sledovala v přenosu v televizi a její sestra jí pověděla mnohé detaily ještě tentýž večer. Myslím, že z oříšků měla radost. Moc jsme na ni všichni mysleli.

Můžete v závěru zavzpomínat a uvést několik zajímavostí nejen z Vaší praxe, ale i historie z těchto slavnostních okamžiků na Pražském hradě?

Snažil jsem se na mnohé z příběhů vzpomínat při zodpovídání jednotlivých otázek. Přidám snad již poslední vzpomínku. Je jistě známo, že na slavnostní večer probíhají různé nácviky – vojenských pochodů, procesí atd. Jeden ze známých umělců, který dostával státní vyznamenání, mě zaskočil otázkou, kolik dní před slavnostním večerem proběhne zkouška s vyznamenanými a kolik zkoušek budeme celkem potřebovat. Pro úplnost doplňuji, že každého z vyznamenaných seznamujeme s průběhem slavnostního večera telefonicky v předstihu a na místě pak zhruba hodinu před začátkem slavnostního aktu.