Křesťané se v tomto roce stali terčem útoků hlavně v Africe a v Asii. Hovoříme o tisících obětech ročně. Je to něco, o čem se v Evropě příliš nepíše. Když tu vidíte zprávu o útoku na křesťany v Egyptě, zmínka o náboženském vyznání je často záměrně editory vynechána a píše se o teroristickém útoku nebo jen útoku. Ale to není pravda. To nejsou útoky z důvodu nenávisti jednoho člověka vůči jiným občanům. To je prostě systematické vraždění křesťanů, ke kterému dochází i v Iráku, Íránu, Sýrii, Srí Lance, Indonésii a dalších zemích.

Jak jsou na tom křesťané v Evropě?

Často se v našich médiích hovoří o nějaké fobii, především z islámu. Ale nikdy jsem neviděl otevírat téma šikany křesťanů. Když zavraždili ve Francii před několika lety kněze, řada médií nehovořila o identitě pachatelů a o důvodech, proč se rozhodli kněze zavraždit. A to je špatně. Tak jako je špatně nemluvit o útocích na kostely a synagogy v řadě členských států EU. Před rokem byl u mě na návštěvě francouzský katolický kněz, který mi ukazoval, jak všude kolem kostela a fary má kamery z důvodu vandalismu a opakovaného napadání při cestě do kostela. A to je něco, před čím zůstává rozum stát. Jak může něco podobného vyspělá Evropa přehlížet? Přeci pokud máme plnou pusu svobody a demokracie, tak je musíme bránit.

Co můžeme dělat jako Česká republika, Evropská unie či každý jednotlivec, který chce, aby se situace křesťanů ve světě zlepšila?

Musíme o tom začít mluvit a psát a udělat z toho téma – po mém článku se mi ozvalo několik mezinárodních organizací, které chtějí spolupracovat na tématu ochrany práv křesťanů. A to je podle mě cesta. Skrze naše diplomaty a politiky na situaci v zemích, kde není demokracie, upozorňovat. A hlavně o tom mluvit i veřejně.