Svět, ale především Evropa, hodlá odvrátit klimatickou katastrofu, a proto vede boj proti globálnímu oteplování. Nyní jsme se ale prostřednictvím CNN dozvěděli, že by se teploty v Evropě mohly podle odhadů vědců během sta let propadnout až o 30 stupňů Celsia. Na úvod se zeptám, jak pravděpodobná teorie to je?
Považuji tuto hypotézu za extrémně nepravděpodobnou.
Jak to tedy je s fungováním Atlantické meridionální cirkulace (AMOC), která představuje systém oceánských proudů v Atlantiku, který podle vědců léta zpomaloval, a nyní už dokonce hrozí jeho kolaps?
Kvalitní data o systému máme za posledních cca 20 let (viz obrázek níže, zdroj zde), přičemž meziroční kolísání je významně větší, než nějaký dlouhodobý trend, který zatím z těchto důvodů nelze příliš věrohodně detekovat.
Stabilitu cirkulace prý negativně ovlivňuje změna klimatu spojená s rozpouštěním ledovců, což narušuje rovnováhu teploty vody a soli, která určuje sílu proudů. Vědci zabývající se touto problematikou zkoušeli v superpočítači složité klimatické modely a simulovali postupný nárůst množství sladké vody v AMOC. Čím sladší voda byla, systém proudů v jejich modelu slábl, až se náhle zhroutil. Jak opodstatněný je jeden ze závěrů studie, že AMOC má svůj bod zvratu, za kterým kolabuje?
Zcela jistě se s tím dá polemizovat; jak ukázal podrobný rozbor čísel z uvedené studie, k nějakému bodu zvratu by mělo dojít v okamžiku, kdyby se do Atlantiku „vylil“ několikanásobek CELÉHO vodního obsahu grónského ledovce, což je extrémně nepravděpodobné.
Ale když ke kolapsu došlo během simulace, jak si můžeme být jisti, že k němu nedojde ve skutečnosti?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník