Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Po uzavření druhé dohody z Minsku Ukrajina trochu zmizela z předních stránek světových deníků. To ale rozhodně neznamená, že by se v této zemi nic nedělo. Co považujete v posledních týdnech za nejzásadnější události?

Asi nejzásadnější je to, že v tuto chvíli obě strany zřejmě porušují příměří, ale žádná nechce rozpoutat válku naplno. Může to znamenat, že jedna nebo obě strany jen podobně jako při prvním příměří využívají čas k doplnění stavů, zásob i munice a k dovyzbrojení. Může se, ale i když to pokládám za daleko méně pravděpodobné, to příměří stabilizovat a znamenat něco víc. Ale tady bych spekuloval. A nemyslím, že Kyjev dokáže kontrolovat dobrovolnické útvary, které už dlouho tvrdí, že žádnou dohodu nepřijmou a považují ji za zradu. Potvrzují to i dnes, a proto jsem pesimista.

V minulých týdnech se psalo o sérii vražd politiků a novinářů spojených s předmajdanovskými elitami. Celkem snad od počátku března mělo jít téměř o deset osob. Za podezřelých okolností měl zemřít i syn exprezidenta Janukovyče. Co z toho lze považovat za skutečně prokázanou a věrohodnou informaci?

Nejspíše těch několik případů, kdy i kyjevská vláda musela uznat, že jde o vraždy. Mimochodem těch případů bylo víc než deset, ale nedostaly se na první stránky novin a na televizní obrazovky ani na Ukrajině a v Rusku, natož u nás. Musíte hledat v lokálních médiích. Prokazatelné je rovněž to, že někteří vysoce postavení politici na Ukrajině ty vraždy schvalují, dokonce veřejně projevují radost a podporují vytváření seznamu lidí, kteří by měli být příštím cílem té skupiny, která se k vraždám hlásí. Hovořím o tajemníku Parlamentního výboru pro legislativní podporu vymáhání práva a členu kolegia ministra vnitra Ukrajiny, poslanci Antonu Gerašenkovi. Ostatně i jeho ministr, Andrej Avakov se nechal slyšet, že když vidí jednu z osob na tom seznamu, bývalou poslankyni Elenu Bondarenkovou, která se kriticky vyjadřuje o ukrajinské občanské válce, sahá po revolveru.

Jak se k těmto událostem, a vůbec k vypořádání se spojenci uprchlého prezidenta Janukovyče, staví současné kyjevské elity? A jak média?

Média i elity jsou zajedno – tam, kde nemohou popřít, že jde o vraždy a ne sebevraždy, popisují to jako akty ruských tajných služeb. A to je vlastně jediné, co o nich v Kyjevě uslyšíte, pokud se vyšetřují, je vyšetřování rychle ukončeno konstatováním, že jde o sebevraždu. A pokud to nejde za sebevraždu prohlásit, vyšetřuje se několik měsíců, aniž se cokoliv vyšetří. Ostatně tak je to se všemi kontroverzními zločiny na Ukrajině, dodnes nebylo vyšetřeno, kdo střílel na Majdanu, dodnes nebyl vyšetřen děsný masakr vloni na začátku května v oděském Domě odborů, dodnes nebylo vlastně vyšetřeno nic.

Můžete jen pro úplnost stručně shrnout, jaké je rozložení oligarchických sil na současné Ukrajině a co jsou zač nejvlivnější hráči?

Mocenské poměry na Ukrajině se rychle mění a včerejší spojenci mohou dnes být soupeři, ve skutečnosti zuří na Ukrajině nejen občanská ozbrojená válka, ale i politická válka, ve které, jak se zdá, válčí každý s každým a spojenectví se mění někdy během dní. 

Takže na vaši otázku nemohu s určitostí odpovědět a nemyslím, že by to dokázal kdokoliv jiný. Co se zdálo být pravdou včera, nemusí být pravdou dnes, a už vůbec to nelze považovat za něco, co bude platit za měsíc.

Dá se ale z mnoha indicií soudit, že klesá význam té skupiny oligarchů, kteří se ujali vlády potom, co ta stará „Janukovyčova skupina“, vyklidila pole.

Dnes opět stoupá její vliv, různí partneři mocenské hry je dnes potřebují jako spojence, a tak se o nich znovu hovoří jako o vlivných politických osobnostech.

Na debatě Institutu pro politiku a společnost bývalí diplomaté Štefan Füle a Petr Kolář unisono tvrdili, jakou má Ukrajina úžasnou vládu s reformním a protikorupčním drajvem, která ji chce rychle dostat na Západ. Jaký je váš pohled na činnost Jaceňukova kabinetu?

Štefan Füle je tou poslední osobou, kterou bych žádal o hodnocení ukrajinských politiků. Byl to on, kdo vedl jako komisař pro rozšíření Unie rozhovory s bývalým prezidentem Janukovyčem. Do poslední chvíle jej pokládal za solidního, plnohodnotného, kompetentního a oprávněného partnera pro jednání o asociační dohodě. Když Janukovyč odmítl podepsat nabízenou poslední verzi dohody, pan Füle jej okamžitě spolu se svými kolegy v Komisi začal prohlašovat za zkorumpovaného oligarchu, zločince, který musí být svržen – za aktivní pomoci unijních představitelů a evropských i amerických politiků.

O tom, jak úžasná je kyjevská vláda, svědčí to, že během roku dokázala téměř veškerou asistenci Západu použít na vedení občanské války. Reforma jako nový lustrační zákon a zákon o uznání Banderovců za členy odboje i s přiznanými výhodami není podle mě reformou, je regresí k diktatuře. Ukrajina je dnes už ne na pokraji bankrotu, ale je v bankrotu, jen to nikdo nechce přiznat.