Předseda Senátu je po návštěvě Tchaj-wanu přirovnáván k Václavu Havlovi, či dokonce Kennedymu. Je to relevantní?

To přirovnání, alespoň ke Kennedymu, souvisí s proslaveným výrokem amerického prezidenta z června 1963, když u čerstvě postavené Berlínské zdi demonstroval americké odhodlání bránit západní Berlín slovy: Ich bin Berliner, jsem Berlíňan. Předseda našeho Senátu použil na Tchaj-wanu slovní paralelu svým výrokem Jsem Tchajwanec. Jako druhý muž ve státě tím zřejmě vyjádřil fakt, že kdyby někdo ohrožoval Tchaj-wan, pomůžeme ho bránit. Už chápu, proč tak dozbrojujeme naši armádu.

Jen to přirovnání k Havlovi mi nějak nesedí. Václav Havel byl velký stoupenec demokracie a důsledně ji dodržoval, třebaže mu někdy některé vnitropolitické kroky byly proti srsti. Jak ho znám, kdyby se k takové cestě odmítali vyslovit další ústavní činitelé, kteří odpovídají za zahraniční politiku, tak by asi nejel. A cestu na Tchaj-wan nedoporučili ani prezident republiky, předseda vlády a ministr zahraničí.

Na druhé straně musím uznat, že čínská reakce byla nepřiměřená už na rozhodnutí Jaroslava Kubery tam jet, a proto bylo z hlediska vyjádření naší suverenity do značné míry logické, že Miloš Vystrčil musel trvat na své cestě. Maně mě napadá srovnání, že když Japonci svého času zopakovali svůj evergreen o Kurylských ostrovech, že jim patří, musel na ně zaletět Dmitrij Medveděv jako ruský prezident, aby demonstroval, že jsou součástí ruského území, ačkoliv tuto cestu neměl předem v plánu.

Čína nám za cestu našich politiků na Tchaj-wan pohrozila odvetou. Bude-li ekonomická, například proti některým českým firmám, jsem zvědav, kdo jim uhradí škodu. Jak to tak bývá, asi daňoví poplatníci. Ale pokud se bavíme čistě o ekonomice, jaký je z tohoto hlediska náš vzájemný obchod? Náš export do Číny v roce 2018 činil 56 miliard, čínský dovoz k nám 262 miliard. Do Tchaj-wanu jsme vyvezli zboží za 5,6 miliardy korun, k nám dovezli za 26 miliard, ale díky investicím do našeho elektrotechnického průmyslu dominuje tchajwanská strana, protože ty představují téměř dvacet miliard.

Je správné, že se nás mocnosti jako Francie či Německo zastaly, tedy alespoň verbálně, když čínský ministr zahraničí hovořil o „překročení červené linie“?

Správně podotýkáte – verbálně. Předseda Senátu učinil něco, co se sice tyto mocnosti neodvážily, ač by si to třeba niterně přály, protože přece jen jako mocnosti váží rozložení sil – nejen vojenských, ale samozřejmě také politických a ekonomických – v současném světě. Dokonce ani americký prezident ještě nezajel na Tchaj-wan, ač by si to možná rovněž přál. USA výrazně Tchaj-wanu pomáhají, ale jejich nejvyšší představitelé tam nejezdí. Zatím zřejmě nenabrali odvahu českých novodobých husitů. Předseda Senátu v tom není sám. Vzpomínám si třeba, jak dva naši vládní činitelé jeli do Bavorska pozdravit sjezd sudetoněmeckých landsmanšaftů, ačkoliv proti tomu byli rovněž ostatní naši politici.