Rozhovor s Petrem Pelzem probíhal v den, kdy odstartovala mírová jednání o Sýrii mezi tureckým prezidentem Erdoganem a prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem.

Co se aktuálně děje v Sýrii? 

Pro začátek si zopakujme, že v Sýrii, kromě vládní Syrské arabské armády (SAA), je legálně ještě ruská armáda (na pozvání vlády Bašára al Asada) a se souhlasem vlády též Hizballáh a jeho složky. Všechny ostatní zahraniční síly, včetně pravidelných bombardování pozemních cílů izraelským letectvem, jsou v zemi v rozporu s mezinárodním právem a za normálních okolností by jejich působení bylo považováno za jasný akt agrese. Jenže aby tautologie byla uzavřena, kdyby v Sýrii tyto nelegální zahraniční síly přítomny nebyly, nikdy by tam k „občanské válce“ nedošlo. Co se děje teď konkrétně?

V září 2018 bylo v Soči dohodnuto mezi Tureckem a Ruskem, že v oblasti města Idlíb, kam byly vytlačeny stále ještě početné zbytky islámských saláfistických teroristů (mainstreamovými médii umíněně nazývanými rebely či povstalci), bude dočasně vytvořeno „demilitarizované“ pásmo příměří. Rusové se zavázali, že tato oblast bude ušetřena vojenských akcí SAA, naopak Turecko se mělo postarat o odzbrojení saláfistů/povstalců v čele s Hayat Tahrir al-Sham (HTS, česky Výbor na osvobození Levantu), formální složkou al-Káidy. SAA a Rusko svůj díl dohody dodržovaly, Turecko nikoliv. Nutno poznamenat, že od začátku bylo patrné, že Turecko, i kdyby chtělo (jako že nechtělo), tak odzbrojit HTS a spol. nebude schopné. Situace místního obyvatelstva, terorizovaného saláfisty se – opět bez povšimnutí světových médií – rychle zhoršovala, a tak SAA, podporovaná složkami ruské armády zahájila v zimě ofenzivu a nezadržitelně postupovala k hranicím s Tureckem. Osvobodila Alepo s mezinárodním letištěm a osvobodila též strategické komunikace M4 a M5 nutné pro logistické přesuny ozbrojených sil i pro potřeby místního obyvatelstva. Jenže při té příležitosti bylo zabito několik tureckých vojáků rozmístěných mezi saláfisty/povstalci (nejvíce – 36 – 27. února), a tak turecká armáda zahájila trestnou protiofenzívu, operaci Jarní štít. Nakonec bych chtěl upozornit na to, že turecká armáda je jasně silnější nežli SAA, ale ta je podporována Ruskem (i když jak Rusko, tak Turecko se zatím vyhýbají přímé konfrontaci – a to i ve slovních přestřelkách) a navíc nezapomeňme na to, že sebedůvěra a odhodlanost příslušníků tureckých ozbrojených sil utrpěly při čistkách po nezdařeném puči roku 2016.