Miroslav Kalousek a Andrej Babiš se do sebe ostře pustili kvůli tématu hájení malých a středních podnikatelů. Podle některých politologů oba pánové vědí, že jsou to oni, kdo hrají o tzv. dominanci na pravici. Je tomu tak?

Takřka každý si musel povšimnout, že Občanská demokratická strana, ona "těžká váha" nejen na pravici, se po dvou desetiletích existence - vznikla roku 1991 při sjezdu „klausovců“ v Olomouci - ocitá nad propastí. Její pozvolný sestup, ba pád, odkazuje (v jakési oslabené variantě) na osudy kdysi
"sesterského" HZDS. To začínalo ve stejném roce a na obdobném počtu procent, jaké míval ve své zlaté éře „pan profesor“, ale s úpadkem schopností uctívaného vůdce postupně mířilo do bezvýznamnosti. 

Pro přesnost (i zajímavost) však musím uvést, že rozdíl mezi těmito bývalými hegemony a hlavními likvidátory Československa spočívá v tom, že vůdcovský princip v Mečiarově partaji fungoval ještě daleko sebevražedněji než v ODS. Takže byl narušen před pár dny (!), kdy "otec slovenské státnosti" konečně rezignoval na vedení strany s necelým procentem voličské podpory.

Odliv příznivců ódéesky, která se z konfliktu se svým hlavním "inženýrem" nevzpamatovala, a je jím navíc stále systematicky poškozována, pak udělal místo na politickém trhu. Na uprázdněné místo v politické džungli ihned dravě vyrazil jeden z nejvýraznějších polistopadových "gründerů" Babiš.
Slibné perspektivy mu ukázaly jinak tragikomické "veverky".

A on se už stačil i na svých vlastních neúspěších poučit, že za stávajících poměrů nelze být "Centrálním mozkem lidstva", co vše řídí, postavy na kandidátky získává v novinových inzerátech (!) a situaci rozhoduje "holkami z kalendáře". Pole působnosti je relativně velké a zápasí o podobné voličstvo jako TOP 09, jež se jinak v očích řady vysloveně pravicových voličů znemožnila skrze angažmá v předchozí vládní koalici. 

Andrej Babiš řekl, že pokud jeho strana "neudělá nějaké průsery", za čtyři roky vyhraje volby. Je to tak? Jak vlastně zhodnotit Babišovo dosavadní počínání?

Andrej Babiš je zatím trochu nevyzpytatelný, svůj politický program nechává úmyslně "rozpitý". Také jím najaté tváře jsou často bezbarvé, technokratické, přitom zvyklé na zajímavé veřejné funkce a tučné honoráře. Občas z mého pohledu i těžko skloubitelné. Prostě - co dům dal... Nejdůležitější je ale zřejmě patřičně deklarované sebevědomí. Pevně doufám, že si voliči uvědomí jádro toho, co shrnuje zejména ona "berlusconiovská" proklamace o státu řízeném jako firma...

Václav Klaus se vyslovil pro vystoupení ČR z EU a sdělil, že ODS je zbytečné volit. Čímž možná definitivně spálil mosty do ODS. Jak to hodnotíte? Co tím Klaus myslel? Chystá něco, k čemu už ODS nepotřebuje?

Vystoupení České republiky z EU je legrační, absurdní věta. Zračí možná tajný sen stárnoucího Václava Klause, ale opravdový smysl nemá. Předpokládám, že ji použil najmě proto, aby na sebe strhl pozornost. Chtěl totiž říci hlavně to další, že jím založená partaj nestojí za nic. V každém případě tím zase něco vrátí "zrádcům", které si vychoval. Pokud navíc ODS dopadne ještě hůř, než naznačují u nás obvykle dost diskutabilní průzkumy veřejného mínění, jeho šance na nějakou podobu politického comebacku se zvýší. Rámcovou představu takového návratu již přece v posledních měsících představil - takzvaný "řidič ze zadního sedadla"...

Strana Tomia Okamury, KDU-ČSL, SPOZ... Tři subjekty balancující na hraně volitelnosti. Kdo má šanci ve sněmovně zasednout a kdo tam podle vás nebude? Kdo vede kampaň dobře a kdo bídně?

Těžko říci, politické vědy a věštectví nejsou totožné disciplíny, i když někteří kolegové občas vystupují jako moderní šamani, kteří znají odpověď na vše. Vycházejí tím vstříc médiím, jež na nějaké pochybnosti nebývají dvakrát zvědavá. Přitom právě u vámi zmíněných struktur budou rozdíly mezi
úspěchem a neúspěchem pravděpodobně velice těsné, a tak mohou rozhodnout i maličkosti. 

Ale přímo k Vaší otázce si dovolím říct, že až na symbolické pohřbívání sKaret má poměrně nevýraznou, nenápaditou kampaň KDU-ČSL, jejíž naděje na návrat do dolní komory plynou ponejvíce z toho, jak slábne dlouhodobá paměť obyvatelstva... 

Tomio Okamura užívá stále stejný, dryáčnický styl ambiciózního vyvolavače na trhu, pro nějž se rozžehnal i s ekonomem Kohoutem. Připomínám, že podle jeho knihy údajně pojmenoval svůj ambiciózní projekt: „Úsvit...“