„Berme psychické potíže dětí vážně a podpořme je při jejich zvládání. Neřešené problémy mohou ovlivnit celý život.“ To jste řekl na semináři Iniciativy 21, na němž se v polovině března roku 2022 mluvilo o tom, že covid a proticovidová opatření sice pomalu končí, ale tím nekončí a nemizí dopady stresu, který na děti a dospívající během období s covidem působil. Upozorňoval jste, že mnoho z nich bude nyní potřebovat podporu i odbornou pomoc, aby postupně vyšli z izolace, z pasivity, z bezmoci, aby zvládli své úzkosti, deprese i sebevražedné myšlenky. Jak se tahle vaše předpověď naplnila?

Opravdu jsem za dva a půl roku, co uplynuly od té doby, pozoroval často u žáků a studentů úzkosti, fobie, deprese, sebevražedné myšlenky, závislosti, poruchy chování. Nebylo to nic překvapivého. Čekal jsem, že to po opatřeních, která na děti během covidu dopadla, přijde. Bylo mi z toho smutno. Cítil jsem i velký vztek. Protože k tomu všemu nemuselo dojít. Opatření byla nesmyslná. Děti to odnesly úplně zbytečně.

Z čeho se dá poznat, že spouštěčem úzkostí, depresí i sebevražedných myšlenek u školáků byla v konkrétních případech právě covidová krize, když tyto stavy nebyly neobvyklé ani před březnem 2020?

To se dá zjistit velmi jednoduše. Pokud ke mně přijde klient, vždy se ho ptám, kdy začaly jeho potíže a jak se vyvíjely v čase. Mnoho klientů mi sdělilo a i sděluje, že jejich potíže začaly v době covidu, anebo se v této době výrazně zhoršily.  Nedávno jsem měl 18letého klienta, který mi řekl: „Myslel jsem si, že mě covid neovlivnil, že jsem stejný. Ale nyní vím, že to, že jsem zůstal doma, mě poškodilo šíleně moc“. Smutná slova.

Čím se dá stres, který se u některých mladistvých během covidu objevil, odbourávat? Je léčba stejná či podobná jako při stresu z jakýchkoli jiných důvodů?

Léčba úzkostí, fóbií, depresí, sebevražedných myšlenek, závislostí a podobně je zde v podstatě stejná jako v jiných případech. Psychické potíže dětí a mladistvých vzniklé v covidu mají společnou příčinu. A tou je sociální izolace, omezení kontaktů s vrstevníky a s rodinou, omezení fyzického pohybu, omezení vnějších podnětů. Děti a mladiství se více uzavřeli do sebe. Stali se mnohem většími introverty. Vinou toho je pro ně těžší čelit vnějšímu světu. A také, pokud se hodně uzavřeme do sebe, můžeme se i více ponořit do svých myšlenek. A tedy i do svých problémů. Pak se někdy – obrazně řečeno – utopíme v bahně, ze kterého může být velmi těžké vylézt bez odborné pomoci. Mnoho z dětí se stalo více závislými na počítači, mobilu nebo sociálních sítích. To vše platí i pro dospělé.