Většinou jen v náznacích a málo konkrétně se k chystaným změnám v důchodovém systému vyjadřuje ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Jak vám zní jedna z jeho úvah, že by se měl věk pro odchod do důchodu řídit podle náročnosti profese a podle toho, kdy člověk vstoupil na pracovní trh?

Jako velmi rozumný princip. Důchodový systém, jakkoli je paušální a jednotný, musí umět diferencovat právě mezi lidmi, kteří různě dlouho pracují. Já ten krok vítám. Jen velmi škodolibě upozorňuji, že se vracíme o třicet let zpátky, že tohle bylo v socialismu běžné, že byly tzv. rizikové profese, riziková povolání, rizikové obory. To byli horníci, hutníci a jiné pro lidské zdraví zátěžové obory a profese, které měly tyto výhody. Dnes zůstaly jen vojákům, ozbrojeným složkám obecně, hasičům a podobně. Je to návrat zpátky. Ale je to chvályhodný návrat. Je jenom špatně, že to trvalo tak dlouho, než se vůbec začalo řešit, že by se to vrátilo. Zdůrazňuji ovšem, že by se v případě realizace jednalo o zlomek – maximálně 5 procent – pracovních sil. Nebyla by to plošná záležitost.

Přestože se mluví o tom, že by lidé měli do důchodu odcházet později, právě Marian Jurečka koncem minulého roku jedním svým vyjádřením v podstatě vybídl, aby si lidé podávali žádosti o předčasný důchod ještě do konce roku, protože to pro ně bude výhodné. Potřebujeme tedy seniory z pracovního trhu dostat, nebo je tam udržet?

Dnes je řada důchodců „důchodci omylem“, protože jsou dál schopni, i když ne vždy na sto procent, pracovat. Dnešní systém je naprosto zvrácený, protože lidi z práce vyhání. Tady se vytváří hysterie, a to je to, co Jurečkovi, jak mám k němu osobně velmi hezký vztah a docela si ho vážím, vyčítám, že v tomto směru podlehl tomu nesmyslnému klišé, že „konečně už mám 65 let a konečně se můžu na tu práci vykašlat a jít si užívat penze“. To je nesmysl. Pokud je člověk fyzicky v pohodě, má zázemí a nemá problémy, aby mohl dál fungovat v pracovním procesu, tak ať si dál vydělává. Ať má dobře placený souběh důchodu a zaměstnání a stát ať z toho má nějaké zajímavé odvody. A má z toho i zaměstnavatel, protože generační mix je potřebný. Vždyť ti „staří dědci“ mohou konzultovat věci s těmi, kterým je 50, 40 i méně let, a podělit se s nimi o zkušenosti, jak je řešili před lety. Staří mají to know-how z minulosti, a to je obrovská devíza. To je jeden z důvodů, proč se o české pracovní síle pořád mluví jako o jedné z nejkvalifikovanějších v Evropě. A to není o nějakém podílu vysokoškoláků nebo středoškoláků, ale je to o tom, že se daří sdílet informace.

Ale převažuje na pracovištích zájem, aby tam lidé důchodového věku dále působili? Nezabírají místa mladším?

Existuje takové české přísloví: „Dědeček a babička, ujídají nám z chlebíčka“. A ono to v přeneseném slova smyslu platí i pro zaměstnání: „Co tady ten dědek bude smrdět, když už měl jít dávno do důchodu a někdo z nás by si mohl sednout na jeho šéfovské místo?“ Často dobře placené. To si říkají ti čtyřicátníci, padesátníci a se závistí koukají, kdy už ten dědek konečně vypadne. Ale toto je řešitelné tím, že dotyčný nebude zastávat místo vedoucího, ale bude fungovat jako konzultant vedoucího, aniž by měl nějaké pravomoci, a bude figurovat na nějaké subalterní pozici, samozřejmě s nižším platem, ale dál se v té práci udrží tak dlouho, jak bude potřeba.