Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Jsou jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitými mezníky, které určí další fungování této země?

Druhé volební období nemůže být mezníkem. Je to téměř povinnost kandidovat a zabránit tomu může jedině zdravotní stav.
 
Je podle vás rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Miloš Zeman je osobnost, která dokázala, že i prezidentský úřad s poměrně okleštěnými pravomocemi, kdy podle ústavy vládne Strakovka, a tedy vláda, umí zatočit kolem dějin. Považuji za smutné, že nejvíce nenávisti směrem k prezidentovi tryská ze stran, které se nazývají demokratické. Je tomu tak vždy u volby tohoto typu, že část voličů prohraje.

Kdykoliv v minulosti jsem prohrál, respektoval jsem výsledek. Ani jeden prezident nebyl můj šálek čaje. Nevolil jsem strany, které jej do úřadu dosadily. Nebyl to důvod, abychom začali vyvádět jako hysterky a rozdávat červené karty, ani házet vajíčka. Současný stav není zveličený, to jen demokraté nejednají demokraticky.   

V čem Miloš Zeman jako prezident české společnosti v poslední době prospívá a v čem jí škodí? Lze jeho dosavadní prezidentování označit za úspěšné?

Úspěch posoudí voliči. Vidím muže, který je čitelný, srozumitelný, mluvící jazykem velké části společnosti. Důsledně hájí zájmy České republiky a jejich občanů. Jeho slabost je neschopnost odpoutat se od žabomyších válek a křivd minulosti.  

Radost nad vítězstvím Trumpa, vytěžování tématu migrace, šťouchance Merkelové a politikům EU, vyjádření nechuti nad Chovancovým „centrem proti propagandě“ – témata, která teď prezident „hraje“ nejčastěji. Jak je úspěšný v každém jednom z nich?
 
Volby v USA měly dva kandidáty. Jednoho horšího než druhého. Trump je naděje, ale jásat není důvod. Miloš Zeman vsadil na optimistickou kartu, držím palce, aby nemusel své stanovisko přehodnotit. V tématu migrace se s prezidentem shoduji. Od začátku tvrdím: pomáhejme uprchlíkům doma, nejdále v první bezpečné zemi. Utlumte řeč zbraní a nechte jednat diplomaty. Hodnocení chování madam Merkelové a politiků EU bylo ještě mírné. Koneckonců Brexit je jejich vizitkou. Centrum boje s propagandou se mému ministrovi nepodařilo dobře komunikovat. Ani já jsem nepochopil jeho význam. Cenzura to být nemůže. 

U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – „lánský puč“, „kunda sem, kunda tam“– s lepšími, skokový růst důvěry zaznamenal po teroristickém útoku v Paříži (56, následně až 62 %), nyní se drží v pásmu 50–60 %. Kde má prostor na zlepšení, nebo se začíná „ohrávat“ a půjde dolů? Čím by si mohl důvěru udržet, či zvýšit?

Kdo nemlčí, jde s kůží na trh a má odvahu pojmenovat i negativní jevy otevřeně, s výkyvy musí počítat. Považuji to za normální.  
 
Kauza Peroutka, což je evergreen. Mynářova bezpečnostní prověrka. Vydírání Jindřicha Forejta, příběhy o prostituci na Pražském hradě a podobných nesrovnalostech. Zdravotní problémy. Podnikání Martina Nejedlého. Cokoliv jiného... Číhá někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit? A jak zhodnotit to, jak se k jednotlivým problémům z tohoto výčtu staví?
 
U kauzy Peroutka měl Hrad ctít rozhodnutí soudu. Z ostatního výčtu je podstatný jen zdravotní stav.   
 
Jak se podle vás mění vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec „Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Nebo už to novináře přestalo bavit? Má Zeman dost médií, kde je vždy vítán, a dokáže sám oslovovat lidi na náměstích tak dobře, přebil to, že většina novinářů ho nemá ráda a ráda proti němu při kampani rozjede peklo?

Miloš Zeman je prezident. Vždy bude na vrcholu, jak sám říká – kde to fouká, je zima a jste tam sám. Těžké povolání.