Na jaře jste se stal europoslancem, máte za sebou několik měsíců v Bruselu a Štrasburku. Změnil se díky tomu váš pohled na Českou republiku a českou politiku?

Samozřejmě taková zkušenost ovlivní vnímání České republiky a české politiky. Víte, že jsem velký patriot a velký zastánce České republiky, snažím se pomáhat české kultuře v Muzeu Kampa a dělám i jiné projekty ve veřejném zájmu, ale musím říci, že když sledujete českou politiku ze zahraničí s určitým odstupem, mnoho sporů na české politické scéně vnímáte jako tak trochu žabomyší. Nabýváte pocitu, že čeští politici si myslí, že jsou pupkem světa, ale když přijedete do Bruselu, uvědomíte si, že po určitých eskapádách našich politiků nemá bohužel Česká republika v Bruselu až tak dobrou pozici a až tak moc Brusel jako takový nezajímá. Do velké míry si za to můžeme sami. Uvedu jen příklad, jak Jiří Paroubek, ve své době vůdce opozice, shodil vládu Mirka Topolánka v době českého předsednictví Evropské unie, a tím poškodil obraz České republiky v celé Evropě. To jsou věci, které dodnes rozhodují a které dodnes vytvářejí obraz a pohled na nás.

Jaké jsou vaše zkušenosti z neformálních jednání s europoslanci z jiných členských zemí?

Chcete-li znát moje zkušenosti, musím říci, že čeští politici mají o sobě vyšší mínění a mají pocit, že jsou středem světa, ale v Bruselu pak vidíte, že to tak v žádném případě není, že z pohledu Bruselu jsme v zásadě středně velká země, která se bohužel evropsky konstruktivně nechová, respektive její politici se evropsky konstruktivně příliš nechovají.

Naši přední politici neudělali párkrát při svých návštěvách v Bruselu asi nejlepší dojem. Jak tam dnes vzpomínají třeba na exprezidenta Klause a jak hodnotí postoje současného prezidenta Miloše Zemana?

Jsem řadový poslanec, takže samozřejmě mohu vycházet jen ze své omezené zkušenosti a ze svých osobních rozhovorů a kontaktů s kolegy z Evropské lidové strany. Největší devizou České republiky v Bruselu je stále Václav Havel. Utvrdil jsem se v tom, že zkrátka osobnost Václava Havla je ta nejlepší vizitka a nejlepší reprezentace České republiky a českého národa. A obecně potvrzuji jako člověk, který už je přes dvanáct let v politice, že opravdu jiní „čeští političtí velikáni“ zapadnou a jediný, kdo zůstane a bude historickou osobností, je Václav Havel. Jsem o tom hluboce přesvědčený a dospívám k tomu postupně, jak pozoruji vývoj české politiky a nabývám dalších a dalších politických zkušeností. Uvedu jediný příklad: Věra Jourová, když přijela do Bruselu a měla tzv. slyšení v Evropském parlamentu, začala citací Václava Havla. A mohu říci, že na mé kolegy ve frakci, třeba poslance za CDU/CSU tím udělala velký dojem, velmi pozitivně to kvitovali. Ostatní „osobnosti české politiky“ v Bruselu buď vnímány vůbec nejsou, nebo nejsou vnímány jako osobnosti, kterými by bylo potřeba se příliš zabývat. Václav Klaus a jeho euroskepticismus aspoň v těch kruzích, v nichž se pohybuji, pozici nemá a je vnímán negativně. Ale jsem členem EPP, což je nejsilnější pravicová frakce, která je proevropská, takže se tato část politického spektra s jeho názory neztotožňuje.

Miloš Zeman sám osobně vnímán není, co je vnímáno negativně a zprostředkovaně to padá i na hlavu prezidenta republiky, je náš zdrženlivý přístup v ukrajinské krizi. Vláda byla zdrženlivá ve věci sankcí vůči Rusku, nebyla aktivní jako třeba polská vláda. A co je vnímáno negativně, jsou výroky prezidenta Zemana na adresu ukrajinské krize, její zlehčování, bagatelizace, nepřímá podpora prezidenta Putina. To jsou ovšem postřehy a informace, které jsem nabyl pouze z privátních rozhovorů s lidmi, s kterými se stýkám a komunikuji. Nejde o žádná oficiální prohlášení frakce vůči českému prezidentovi, to nikoho asi nezajímá.

Hodnotí nějak europoslanci z vyspělých demokratických zemí koncentraci politické, ekonomické a mediální moci v rukou oligarchy Andreje Babiše?

Tuto otázku dostala při svém slyšení v Evropském parlamentu současná členka Evropské komise Věra Jourová, ona alibisticky řekla, že nemá s panem Babišem nic společného. Zvolila takovou strategii. Musím říci, že jsem se s nějakým hodnocením této věci osobně nesetkal, ale to neznamená, že to tam není vnímáno. Ale nezaznamenal jsem při nějakých oficiálních plénech ani neformálních hovorech, že by někdo řešil v tuto chvíli výrazně pana Babiše. Tím ovšem nechci říci, že to je v pořádku, spíš myslím, že v tuto chvíli je to v Evropě marginální téma.

Co jste vy osobně říkal na jednání prezidenta Miloše Zemana, které mělo za následek protesty veřejnosti i propad jeho podpory? Nejde jen o vulgarismy, ale především o zahraniční orientaci směrem na Východ, bagatelizaci ukrajinského konfliktu a nepřímou podporu Putina, o nichž jste už mluvil. Je podle vás Miloš Zeman dobrým prezidentem?

Já si myslím, že není. A myslel jsem si to už v době, kdy kandidoval, proto jsem také ve druhém kole přímé volby aktivně podporoval Karla Schwarzenberga. Moje obavy z toho, že Miloš Zeman nebude dobrým prezidentem, se potvrdily. A z mého subjektivního pohledu je bohužel ta realita ještě horší, než jsem čekal. Ať už se to týká jeho protiústavního činu, kdy vytvořil „svoji“ prezidentskou vládu, což trochu zapadlo, nebo jeho výroků či konkrétního chování v zahraniční politice. Myslím, že to nám opravdu nepomáhá. Jeho dnes už téměř legendární výroky v Číně jsou něco, co opravdu Českou republiku na mezinárodní scéně poškozuje. Česká republika jako malá země ve střední Evropě má jednu z mála deviz, a to je mezinárodní politika  ochrany lidských práv, jejímž ideovým strůjcem byl Václav Havel, prosazovali to v politice další jeho následovníci, například Karel Schwarzenberg. Pokud se od této doktríny odchýlíme, tak naše jakási zvláštnost, atraktivnost v západní Evropě i ve Spojených státech amerických se rychle rozplyne.

A proto tyto výroky Miloše Zemana považuji za závažnější, než se na první pohled může zdát, protože naši zemi bohužel v očích našich spojenců dlouhodobě poškozují. A více, než si mnohdy připouštíme. Ale to, že Miloš Zeman není dobrým prezidentem, mne netěší. Rád bych měl prezidenta, byť bude jiné politické orientace, než jsem já, kterého si budu moci vážit a který bude dobrým prezidentem. A druhý důvod, proč ho považuji za špatného prezidenta, je to, že on bohužel výrazně rozděluje českou společnost.

Ale při své inauguraci sliboval, že se bude snažit českou společnost spojovat.

Na počátku svého mandátu to sliboval, ale kroky, které činí, českou společnost nespojují, ale naopak rozdělují. A důkazem jsou manifestace, které se tady proti němu konají. To je důkaz nekvality jeho politiky. Navíc žijeme v parlamentní demokracii a prezident z velké části má spíš společenskou a ceremoniální funkci. O to je závažnější, že vyvolává takové emoce, chová se tak, že nemalá část české společnosti protestuje formou shromáždění a petic. Takže stejně jako jeho zahraniční politika, kterou nejvíce vnímáme a mnoho lidí ho za ni kritizuje, mi vadí fakt, že nepřispívá ke sjednocení a zklidnění společnosti, což by se od prezidenta republiky očekávalo. Parlamentní strany, část jich je pravicových, část levicových, v parlamentu hájí své koncepty, přou se o svůj pohled na věc, mají své příznivce a odpůrce, to patří k parlamentní demokracii, ale prezident by neměl být tak vyhraněný a neměl by společnost rozdělovat. To je podle mne špatně. Chová se jako přímo volený politik, nikoli jako reprezentant celého národa.

To, jestli své kroky činí takticky směrem ke svým voličům pro příští parlamentní volby, nebo tam žádná taktika není, neumím posoudit, ale svým chováním situaci dál vyostřuje, vzbuzuje emoce na obou stranách. Ať u lidí, kterým objektivně vadí a kteří cítí a vnímají, že poškozuje český stát, anebo na druhé straně zase vzbuzuje vášně u svých příznivců, kteří jsou dotčeni tím, že proti prezidentovi jeho odpůrci protestují. Mrzí mne to, protože role prezidenta je společnost scelovat, reprezentovat všechny občany, reprezentovat českou státnost a podle toho se chovat.