Na jaře jste se stal europoslancem, máte za sebou několik měsíců v Bruselu a Štrasburku. Změnil se díky tomu váš pohled na Českou republiku a českou politiku?

Samozřejmě taková zkušenost ovlivní vnímání České republiky a české politiky. Víte, že jsem velký patriot a velký zastánce České republiky, snažím se pomáhat české kultuře v Muzeu Kampa a dělám i jiné projekty ve veřejném zájmu, ale musím říci, že když sledujete českou politiku ze zahraničí s určitým odstupem, mnoho sporů na české politické scéně vnímáte jako tak trochu žabomyší. Nabýváte pocitu, že čeští politici si myslí, že jsou pupkem světa, ale když přijedete do Bruselu, uvědomíte si, že po určitých eskapádách našich politiků nemá bohužel Česká republika v Bruselu až tak dobrou pozici a až tak moc Brusel jako takový nezajímá. Do velké míry si za to můžeme sami. Uvedu jen příklad, jak Jiří Paroubek, ve své době vůdce opozice, shodil vládu Mirka Topolánka v době českého předsednictví Evropské unie, a tím poškodil obraz České republiky v celé Evropě. To jsou věci, které dodnes rozhodují a které dodnes vytvářejí obraz a pohled na nás.

Jaké jsou vaše zkušenosti z neformálních jednání s europoslanci z jiných členských zemí?

Chcete-li znát moje zkušenosti, musím říci, že čeští politici mají o sobě vyšší mínění a mají pocit, že jsou středem světa, ale v Bruselu pak vidíte, že to tak v žádném případě není, že z pohledu Bruselu jsme v zásadě středně velká země, která se bohužel evropsky konstruktivně nechová, respektive její politici se evropsky konstruktivně příliš nechovají.

Naši přední politici neudělali párkrát při svých návštěvách v Bruselu asi nejlepší dojem. Jak tam dnes vzpomínají třeba na exprezidenta Klause a jak hodnotí postoje současného prezidenta Miloše Zemana?