Pochody gay (dnes spíše LGBT) pride programově upozorňují na diskriminaci sexuálních menšin. Jak je to s ní u nás, lze v České republice mluvit o diskriminaci LGBT komunity?

Podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) se cítilo osobně diskriminováno nebo obtěžováno na základě své sexuální orientace v případě České republiky 36 procent respondentů. Pokud se třetina těchto osob s diskriminací na základě osobních zkušeností setkává, je to stále obrovské číslo a potvrzení stavu, že je potřeba na tyto diskriminace poukazovat.

Adéla Horáková z iniciativy Proud v Radiožurnálu mluvila o tom, že u nás „perzekuce (LGBT) existuje latentně a projevuje se v nenávistných komentářích“. Nedochází zde k zaměňování diskriminace a politické korektnosti?

Dvacet šest procent respondentů zmíněného průzkumu potom uvedlo, že bylo v posledních pěti letech napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím. Dvě třetiny respondentů se na veřejnosti nedrží s partnerem stejného pohlaví za ruce ze strachu, že kvůli tomuto chování budou terčem napadení, výhrůžek nebo obtěžování. Výhrůžky násilím nemají s politickou korektností nic společného, výhrůžka násilím je vždycky jen výhrůžkou násilím, která v tom, na koho je mířena, vzbuzuje strach a pocit ohrožení.

Rozhodnutí Ústavního soudu, že i sezdaným homosexuálům náleží právo adoptovat dítě, vzbudilo rozruch. Byla debata kolem tohoto kroku homofobní?

Debata samotná nikoli, jen některé vstupy do ní jako ze strany paní Nytrové. Reakce většinové společnosti ale ukázala, že podobné homofobní výroky u nás publikum už v podstatě nemají. Samozřejmě jsou konzervativní lidé, kteří s daným rozhodnutím nesouhlasí. Pokud dokážou svůj nesouhlas vyjádřit bez urážlivého označovaní LGBT lidí, nelze takovou výměnu názorů označovat za homofobní.  

Společné osvojení dětí občanský zákoník vztahuje pouze na manželské, tedy heterosexuální páry. Je to diskriminace homosexuálních párů?

Není to de iure diskriminace, protože ji takto zákon nepopisuje. Zcela určitě je to ale znevýhodnění, které bude dříve nebo později odstraněno, protože každá další dorůstající generace je tomuto kroku více a více otevřená, protože nevidí žádné důvody takovému osvojení bránit.

Jedním z témat letošního Prague Pride je rodina – kam by se mělo ubírat právo ve vztahu k homosexuálním párům, zejména s ohledem na adopce?

Homosexuální rodina by měla mít stejná práva a povinnosti jako současné manželství muže a ženy, tedy včetně možnosti umělého oplodnění a adopcí. To je cílový stav a legislativní a politické aktivity by k němu měly směřovat.

Jak vnímáte aktivity jako „Den pro rodinu – my jsme tady taky“, které se vymezují vůči Prague Pride?

V mnoha případech jsou myslím zájmy homosexuálních rodin a organizací pořádajících pochody pro rodinu stejné. Jak homosexuálové, tak zastánci rodin chtějí, aby byla výchova dětí státem podporovaná a aby lidé, kteří se rozhodnou mít děti, na tom finančně netratili. Stejně tak je určitě v zájmu všech, aby dětí bylo co nejvíc a naše společnost nevymírala – zde je tedy požadavek na možnost umělého oplodnění pro lesbické ženy také v souladu. A samozřejmě milující prostředí rodin, včetně těch tvořených stejnopohlavními partnery, je pro výchovu dětí vhodnější než sebelepší ústavní péče.

Samozřejmě se neshodneme na tom, že by zde ve školách či veřejnoprávních médiích probíhalo nějaké „prosazování genderové ideologie“. Naopak, nerovnoprávnost v genderových tématech je stále velkým a málo komunikovaným problémem, zejména v otázkách platové nerovnosti mezi muži a ženami.

Vystoupení poslankyně ČSSD Pavlíny Nytrové vyvolalo i diskusi o tom, kde je hranice mezi právem na názor a kde začíná hanobení a šíření nenávisti. Byl podle vás projev poslankyně za touto hranicí?

Projev paní Nytrové by se dobře vyjímal za geografickými hranicemi, například v parlamentu ruském nebo polském, kam by svým obsahem žel přesně zapadl. Nestudoval jsem podrobně, za jakými dalšími hranicemi se nacházel, za hranicí lidské slušnosti ale bezpochyby.

Konzervativněji zaměření lidé kritizují pochod a akce Prague Pride za obscénnost, protože je akce spojena s nahotou apod. Neměl by být v tomto směru regulován?

Mám plné pochopení pro ty, kdo se necítí komfortně při pohledu na nahotu, byť tento postoj nesdílím. Domnívám se ale, že je zcela bezproblémové uchránit sebe či své děti jeden den v roce jakémukoli mediálnímu pokrytí této akce. Nezaznamenal jsem ovšem stejně silné protesty při každodenním zneužívání nahoty a dalších prvků sexismu v reklamě či populární kultuře, kterému se vyhnout téměř nejde. Nemluvě pak o problémech při vyvolávání nepatřičných obrazů štíhlých těl, které „dnešní doba vyžaduje“, které jsou ale zdrojem velkých a reálných psychických problémů zejména dospívajících dívek. Těším se na to, že se konzervativní organizace tomuto tématu budou věnovat stejně jako kritice pochodů Pride.