„Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí.“ Přesně tohle napsal v úvodním slově k nejnovější výroční zprávě společnosti PPF nejbohatší Čech Petr Kellner. Povedlo se mu vystihnout, kam se společnost nyní ubírá?

Nárok je heslo doby. Do klasického pojetí pravice a levice, tedy dělení prostředků podle zásluh, nebo podle potřeb, se dostává mechanismus individuálního, ale i skupinového nároku. Máme nárok na výběr vlastního pohlaví, máme nárok na studium zdarma, máme nárok na cestování. Nedávno jsem slyšel mladou maminku, jak mluví o nároku na vyšší mateřskou. Dítě rychle ze všeho vyroste, i ze sedačky v autě a musíte kupovat novou, pak tu máme hlídání, paní na úklid, moře je vlastně už takový standard... S tím, co říká Petr Kellner, souhlasím, spíš oceňuji, že jde s názorem na trh. Významná osobnost, která řekne jiný názor, než odpovídá mediálnímu diskurzu, je to od ní statečné.

Vadim Petrov ml.

Pokud někdo intenzívně sleduje, o čem referují domácí média, nutně musí mít pocit, že česká společnost je naštvaná a nespokojená, a to především s politikou. Máte dojem, že ten mediální obraz je přesný a lidé si přejí nějakou změnu?

Díval jsem se na rozhovor s ministrem Karlem Havlíčkem. Ten mluvil věcně, o problémech a jejich řešení. Moderátor se ptal na rozpory s Babišem, jestli spolu probírají premiérovy kauzy, jak moc jim to brání v práci, no a workoholik Havlíček pořád jen o vědě a inovaci, o průmyslu 4.0, o 5G sítích, nízké nezaměstnanosti a potřebě zahraničních pracovníků... no nuda. Publicistika je chápána jako souboj. Pro reportáž je důležité označit viníka a v rozhovorech jde o to druhého nachytat. Při lži, při podvodu, když něco neví, co by vědět měl. Média vytvářejí konflikt, hledají spor, střet, chybu ... a lidé to očekávají. Koho zajímá, co Havlíček ve skutečnosti řeší. Mediální obraz je součástí naší reality. V bludišti na Petříně je síň smíchu se zakřivenými zrcadly. Lidé se tam moc pobaví. Občas se prý někdo i urazí, když se mu směje ten druhý. Média jsou taky taková zakřivená zrcadla, dobře se pobavíme při pohledu na křivé huby těch druhých. Nedej bože, když se ale někdo směje nám.

Od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Jak jste ty akce spolku Milion chvilek chápal?

Trvalo mi dost dlouho, než jsem ten jejich přístup pochopil. Oni říkají: „My nechceme převzít odpovědnost, jen říkáme, co se nám nelíbí.“ A to umí. Sestavit seznam všeho, co se jim nelíbí. A když se zeptáte, co s tím, řeknou, nevíme, to je na politicích, máme jiné věci na práci. Ale práci s transparentem si dají a čas na Letnou si najdou. Vadí mi, že od sebe oddělují problém a odpovědnost se podílet na jeho řešení.