Jsme uprostřed Vánoc. Jak si vysvětlit, že ačkoli jsou Češi jedním z nejvíce ateistických národů na světě, tak k nim coby křesťanským svátkům připomínajícím narození Ježíše Krista mají tak vřelý vztah? Jinak také, proč je máme tak rádi? Dá se předpokládat, že není moc těch, co je vnímají jako historickou návaznost na pohanské oslavy zimního slunovratu coby symbolu znovuzrození Slunce.

Ano, to se skutečně dá předpokládat, můj malý průzkum v mém okolí, kolik lidí ví, že Vánoce původně vlastně byly oslavou slunovratu a až „politickým rozhodnutím“ starých Římanů se staly křesťanským svátkem, dopadl tristně: Z asi 10 lidí se chytil jeden. Jinak ale myslím, že ta odpověď je zřejmá: Vánoce se staly symbolem konzumu, a tak mnozí lidé na Vánocích „oslavují“ hlavně onen konzum a svým způsobem vlastně rozhazovačnou marnivost. Aspoň na krátký okamžik v roce si tak připadají „bohatší“, protože si dopřávají svým konzumem to, co by si chtěli hédonisticky dopřávat po celý rok.

Duch Vánoc se postupem času proměňuje, jejich zesvětštění zákonitě přineslo spěch, potřebu nakupovat dárky a opulentní zásoby jídla a pití. I tak to jsou pro hodně lidí svátky lásky, setkávání s přáteli, intenzívních prožitků v kruhu rodiny a vzájemného obdarovávání. Co myslíte, tu sváteční atmosféru a iluzi něčeho výjimečného až zázračného vytváříme především kvůli dětem, kvůli sobě samým, nebo kvůli někomu či něčemu jinému?

Každý to má jinak. Tak například já Vánoce vůbec nijak neprožívám. Nic mi neříkají. Ignoruju je, jsou mi jedno, nemám s nimi spojené ani pozitivní, ani negativní pocity, prostě nemám emoce žádné krom jedné: je fajn, že mám v práci na chvíli volno, a mohu si třeba nerušeně přečíst knihu. Nikomu dárky nedávám, od nikoho dárky nedostávám a ani dostávat nechci, protože mi nic neříká dostávat dárky „ze slušnosti“ a „ze zvyku“, nehledě na to, že jedinou kvalifikovanou osobou pro určení, co mě potěší, jsem jen a pouze já sama. A tak to jediné, co na Vánocích pro mě má smysl, je udělat je hezké dětem. Děti se na ně samozřejmě těší – jako asi všechny děti. Takže nechť si je pořádně užijí. A tak to vnímá hodně lidí – udělat Vánoce hezké pro děti.

Trochu jste mě zaskočila tím, že vám Vánoce nic neříkají. Neměly by k nim pozitivní emoce nerozlučně patřit?

Jenom málo je lidí, kteří opravdu mají Vánoce upřímně rádi bez jakéhokoliv rušivého vlivu a skutečně se z nich radují „jako děti“.