Ve hře o penzijní systém jde o mnoho. Hamouni ve vládě a ten hlavní na Hradě. Docent Valenčík myslí na důchodce

Opět se přetřásají platy ústavních činitelů. Podle novely, kterou soudci napadli a prezident Petr Pavel vetoval, měly vzrůst platy vrcholných politiků o sedm procent, kdežto platy soudců o méně než jedno procento. Co vy na to?

Nejdříve se budu věnovat problematice platů politiků. Bylo by na to možné reagovat slovy Mistra Jana Husa „psi se perou o kost“ nebo veřejností sdíleným názorem „nenažranost a arogance nezná mezí“. Jenže to tak trochu nedává logiku. Nedělám si iluze o schopnosti těchto výtečníků uvažovat racionálně, ale přece jen – volby jsou už velmi blízko. Pak by se nabízelo „urvi, co se dá, dokud můžeš“. Jenže ani to úplně nesedí. Chováním, které se zdá být iracionální, tedy „okázalou nenažraností“, se vytvářejí podmínky, že s kořistí nebudou mít zmínění politici kam utéct.

Podle mě se nabízí jiné vysvětlení. Politici, které máte na mysli, se pohybují v prostředí, kde je standardním jevem poziční investování – přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace druhého ve stylu „buď ty, nebo já“. Ostatně tento jev, tedy fenomén pozičního investování, považuji za naprosto zásadní pro pochopení současnosti. Má mnoho podob. „Nejměkčí“ formou je takzvaná „okázalá spotřeba“, kterou popsal americký ekonom Thorstein Veblen již na počátku minulého století. Jeho knížka Teorie zahálčivé třídy se tehdy v USA stala bestsellerem.

„Nejtvrdšími“ formami pozičního investování jsou korupce nebo pořizování silových prostředků moci.

Anketa

Prospěl Otakar Foltýn svou činností ve funkci vládního zmocněnce premiéru Fialovi?

Prospěl

Neprospěl

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 6652 lidí

S okázalou spotřebou je spojen fenomén „imitační spotřeby“, který se hojně vyskytuje i u nás. Lidé méně majetní si všímají toho, že jejich sousedé, kteří jsou úspěšnější, hodně investují do různých forem okázalé či prestižní spotřeby, a i lidé s nižšími příjmy je napodobují v domnění, že tím získají lepší společenské postavení. Je to záměna příčiny za následek. Většinou je tento způsob investování formou imitační spotřeby přivede spíše do nepříjemné finanční situace.

U politiků, které máme na mysli, tedy těch, kteří prosazují zvyšování svých platů, což platí jen pro některé, a u voleb bude nutné rozlišovat, funguje podobný omyl spočívající v záměně příčiny za následek. Vidí kolem sebe spoustu případů, kdy lidé s větším majetkem mají silnější pozici, aniž by třeba měli nějaké vyšší politické postavení. A tak se domnívají, že čím více majetku si během svého účinkování nahamouní, tím lepší společenské postavení budou mít. Odsud pramení ta „okázalá nenažranost“. V pochopení fungování společenských mechanismů jsou mimo mísu a není jim co závidět. Ostatně není to jediné, v čem jsou mimo mísu.

Ostatně, první dáma bere kolem 100.000 korun. Přestože je to z peněžních náhrad prezidenta, pořád jde spíše o raritu a předchozí první dámy tento „příspěveček“ nepotřebovaly. Proč?

Jsem rád, že jste navázal takto. To je jeden z mnoha projevů pokrytectví současného prezidenta. Novelu vetoval, i když ví, že to je jen plácnutí do vody, líbivé gesto, ale sám si do svého hnízdečka přisypal se stejnou nenažraností a arogancí. Jak tedy hodnotit prezidentovo účinkování? Došlo mi to, když jsem nedávno zhlédl v televizi film ze začátku šedesátých let Až přijde kocour s Janem Werichem, který režíroval Vojtěch Jasný. Vřele doporučuji si ho pustit.

Proč ho zmiňuji? Jsou tam scény, ve kterých kocour v titulní roli, když mu sejmou brýle, obarvuje osoby podle jejich charakteru. Tím, ukazuje, kdo je podvodník, kdo pokrytec, kdo lhář, kdo nevěrník, kdo zamilovaný. Záporným hrdinou filmu je ředitel místní školy, kterého skvěle hraje Jiří Sovák. Oproti očekávání všech jej kocourův pohled obarví nejdřív do červena. Všichni jsou překvapeni. Čekali jinou barvu. Ale najednou se barvy ředitele školy začnou měnit na žlutou a modrou. „Vždyť je to chameleon!“ zvolá jedna občanka.

Ty barvy, kterými se přebarvuje ředitel školy, jsou i na známkách současného prezidenta. Co k tomu dodat? Snad, že to svědčí i o profesionalitě jeho týmu, respektive o tom, že jejich pohled na svět je vykořeněný z českého prostředí. Jinak by mu takovou blbost nemohli doporučit.

Když se jedná o jejich statisícové platy, tak kolem toho jsou takové obstrukce a hádají se o tisícovky. Když se jedná o drobné pro důchodce, tak s tím byli všichni – vládnoucí politici i prezident – skoro ihned hotoví a seniorům zůstaly oči pro pláč. Co se to s těmi lidmi stalo?

Lidově by se asi řeklo, že se řídí zásadou „ber kde ber“. Ale v tomto případě jde o mnohem závažnější věc. Ve skutečnosti jde o zásadní střet.

Buď strpíme rozvrat penzijního systému formou podlomení důvěry v něj – nebo z průběžného systému penzijního pojištění uděláme základní jistotu, kterou každý člověk má, a současně s tím odstartujeme změny, které vyvedou ekonomiku naší země na vyšší úroveň dynamického a současně neomezeného ekonomického růstu. Buď strpíme vynucené paušální prodlužování doby odchodu do důchodu při současném tolerování předčasných odchodů do důchodu lidí s vysokými příjmy z čistě spekulativních důvodů – nebo vytvoříme účinný motivační systém průběžného penzijního pojištění k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích.

Systém, který motivuje nejen klienta (výdělečně činné osoby), ale i poskytovatele produktivních služeb (vzdělávacích, zdravotních, lázeňských, v rámci firemní kultury), k tomu, aby člověk měl k dispozici péči orientovanou na prodloužení jeho plnohodnotného života. Systém může být nastaven tak, aby byl výhodný pro všechny, včetně příslušníků vyšších středních vrstev. Jde to! Zde jsem popsal, jak.

Mimo jiné jsem jako motto použil Werichův výrok „A vy se lidi dívejte, že to jde!“ ze závěrečné scény filmu Pekařův císař. Ona ta alternativa stojí ještě jinak.

Buď projde Velký reset Klause Schwaba, kterého se jako své ideologie zmocnila a který si upravila současná globální moc jako nástroj globální restrikce všeho přerůstající v globální genocidu – nebo si otevřeme cestu k lepší budoucnosti. Ke společnosti jejíž ekonomika se vrací k člověku (místo orientace na konzum a zisk, orientace na plný rozvoj a uplatnění schopností člověka) a současně jde o návrat člověka do ekonomiky jakožto člověka, tedy jako tvora, který v ekonomice nachází plné uplatnění svých specificky lidských schopností, které dělají člověka člověkem. Jde o přechod k ekonomice, která je mnohem dynamičtější než současná, a přitom umožňuje neomezený růst, přesněji – posunutí civilizace do „vyšší levelu“, ve kterém bude lidská pospolitost schopna překonat některá časoprostorová omezení místa svého zrodu, jak jsem to napsal ve článku na mých stránkách.

Ve hře o penzijní systém je tedy mnohem víc, než to vypadá na první pohled. V nejbližší době půjde hodně o to, zda to dojde i těm politickým subjektům, které představují alternativu vůči současné politice devastace a ponížení. Podle toho se také ukáže, nakolik důvěryhodný je ten či onen politický subjekt z hlediska své odborné vybavenosti a také odolnosti vůči současné globální moci. Ve hře jsou z tohoto hlediska zejména ANO, SPD a Stačilo!

Dlouhodobě se důchody zabýváte a vypracoval jste určitý návrh, nejspíš už pro další vládu. Chcete zajistit ústavním zákonem, že prostředky, které občan do průběžného systému penzijního pojištění povinně ze zákona odvádí, nesmí být převedeny na jiné účely. Je to vůbec reálné?

Samozřejmě, že je to reálné. Například rakouský systém pracuje s menší zátěží těch, kteří peníze do systému odvádějí, a současně s většími výplatami. Právě proto, že je motivující. Každý má individuální účet a ví, jakou penzi by měl, pokud by odešel hned do penze. V takovém systému není nutné dobu odchodu do penze stanovovat. A to je v systému zabudovaná i příjmová solidarita. U nás a v celém středounijním prostoru lze k takovému systému přejít v poměrně krátké době.

Jako první krok stačí snížit „průchodnost“ záměrně vybudovaných tunelů, kterými jsou prostředky vyváděny ze systému. Jedním, ale nikoli jediným, je již zmíněné záměrně chybné nastavení předčasných odchodů do důchodu, které neslouží horníkům a podobným kategoriím pracujících, ale podvodníkům s vysokými příjmy. Pak se otevře i celá perspektiva změn, které nejen z dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění, ale i z dalších produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uplatnění a uchování schopností člověka, tohoto skutečně lidského kapitálu, udělají zdroj posílení inovačního potenciálu společnosti, a tudíž i ekonomického růstu nové kvality.

Po ucpání děr v penzijním systému lze zavést v přechodném období, než se systém postupně změní v plně zásluhový s dostatečnou bází příjmové solidarity, plně zásluhovou „nadstavbu“, tedy stanovit hranici odchodu do důchodu například na úrovni 65 let pro ty, kteří budou i nadále výdělečně činní.

Cílem je systém, ve kterém to, co každý do systému v přepočtu na reálnou hodnotu v době výplat odvede, dostane v podobě doživotní renty zpět po odpočtu těchto věcí. Zaprvé odvodu na bázi příjmové solidarity, tedy testované jednotné penzijní dávky pro všechny, kteří splní příslušné předpoklady a stanou se účastníky systému (mělo by stačit pět až deset procent). Zadruhé režijních nákladů na správu systému (měly by stačit tři promile z vybrané částky). Zatřetí návratné částky na stabilitu systému vůči demografickým a cyklickým výkyvům (Přibližně tři procenta. Tato částka je odvedena, aby v obdobích, kdy ji bude třeba využít, byla do systému vrácena, tedy aby v nepříznivých obdobích nemuselo docházet k restrikcím v penzijním systému.)

Dokážete vámi navrhovaný systém s nadstavbou nějak jednoduše a krátce vysvětlit?

Současný penzijní systém v naší zemi je tak trochu „zfušovaný“. Prošel spoustou úprav a je v něm hodně distorzí, tedy zkreslení. Čím plynulejší bude přechod k plně zásluhovému s jednotnou základní dávkou zabezpečující příjmovou solidaritu pro všechny, kteří splňují testovatelné nároky na penzi, tím snadněji bude jeho prosazení, tím více bude akceptován širokou veřejností jako to, co prospěje všem.

Proto jako jednu z možností odstartování tohoto přechodu navrhujeme, aby si člověk vybral, zda po 65 letech zůstane ve stávajícím systému, nebo zda se rozhodne pro to, aby vše, co odvede po 65 letech do penzijního systému, mu bylo vráceno v hodnotách přepočítaných na současnou hodnotu (jak toho, co odvedl, tak toho, co mu bude v jednotlivých letech vypláceno) v podobě doživotní renty stanovené dle pojistné matematiky.

Uvedu jeden z mnoha příkladů. Dejme tom, že jsem ve věku, kdy se rozhoduji, zda využiji stávající úlevy na odvodech do penzijního systému, což je zdánlivě „příjemně“ vysoká částka, nebo zda to, co do penzijního systému odvedu, povede doživotně k průběžnému zvyšování mých výplat, což, jak se ukazuje, jsou rovněž příjemné a stále rostoucí částky. K jejich růstu přispívá nejen to, že jsem odvedl více, ale i to, že při přepočtu na doživotní rentu se přírůstek odvodu z pochopitelných důvodů dle pojistné matematiky rozpočítává na kratší dobu.

Ale to ještě není to hlavní. Pro poskytovatele zdravotních služeb bude při vhodném nastavení systému výhodné věnovat takovému klientu zdravotní služby, které mu umožní prodloužit dobu produktivního uplatnění. Co víc si člověk může přát? Žádný přímo placený nadstandard nebude takto motivován. Ale to je na další rozhovor, kde můžeme probrat detaily.

Budou opravdu stačit jako režijní náklady jen tři promile vybrané částky...

V devadesátých létech to stačilo. A to byl systém správy penzí založen na papírové technice. Digitalizace mnohonásobně zvyšuje produktivitu čistě evidenční činnosti, zpracování a uchování dat. Navíc, zvýšení motivační role systému sníží tendenci k únikům, což výrazně sníží náklady na dozor.

Proč jsou současné české vládnoucí elity, které z našich peněz přispívají Ukrajině, přispívají neziskovkám, mají plná ústa solidarity, ale rozhazují peníze do všech stran jako Večerníček své lístky – takhle, co se týče vlastní kapsy, hamižné?

Pokud se nepletu, je to spíše řečnická otázka. Pokusím se přesto odpověď trochu rozšířit nastíněním geopolitického kontextu. Ten, jak jsem řekl již předcházejících odpovědích, se promítá i do penzijní problematiky.

V současné době dochází k přeformátovaní světa na strukturu 4+0, konkrétně Spojené státy-Čína-Rusko-Indie + 0, tedy Evropská unie (EU). EU se stala nulou, de facto přestala existovat jako samostatný celek, když se plně dostala pod kontrolu současné globální moci, které se podařilo zasvinit celý její institucionální systém (počínaje vrcholnými představiteli) nýmandy (osobami intelektuálně i morálně vyprázdněnými v takové míře, v jaké k tomu nikdy v předcházejících dějinách tohoto regionu nedošlo).

To pochopitelně nastoluje otázku, co z toho vyplývá pro nás, pro naši zemi.

Především je nutné počítat s tím, že EU se bude poměrně rychle polarizovat na euroatlantickou část s jejími koloniálními ambicemi (které poté, co tyto ambice selhaly ve světě, se nyní snaží uplatnit „na domácím hřišti“) – a středounijní část, která je hlavní obětí tohoto postkoloniálního atavismu a která bude usilovat o emancipaci v rámci rozpadající se EU.

V tomto procesu si musíme najít svoji parketu společně s dalšími zeměmi středounijního prostoru návazně na vytvoření normálních vztahů v rámci celé střední Evropy. Přestože „eurounijní prostor“ je malou částí světa, přestože byl a je současnou eurounijní politikou devastován v oblasti ekonomické, vztahové (vyvoláváním vnitřních animozit), bezpečnostní, mezinárodní a tak dále – má na co navazovat.

Onen „eurounijní prostor“ dokázal po staletí spolupracovat a hájit stabilitu Evropy před invazisty, a to v podmínkách soužití velmi odlišných kultur (národně, etnicky, jazykově, nábožensky, z hlediska ekonomické úrovně), byl schopen vytvořit efektivně fungující státní správu a kvalitní školství včetně univerzitního. To je předpokladem zvládnutí komplexních reforem, kterými budeme muset projít, a které jsou nezbytné pro posun ekonomiky do vyššího levelu.

K tomu patří i komplexní reforma systému průběžného penzijního pojištění zaměřená na vytvoření podmínek pro prodloužení plnohodnotného života člověka včetně dobrovolného produktivního uplatnění dle individuálních možností. Je to příležitost pro odstartování reforem v oblasti vzdělání, péče o zdraví, oblasti firemní kultury a podobně.

V rámci „středounijního prostoru“ k tomu máme velmi příznivé podmínky. Pokud půjdeme touto cestou, prospějeme všem poctivým lidem, včetně těm z Ukrajiny a na Ukrajině.