Říká se, že lidé nečtou knihy, ale na vaší páteční besedě v Brně bylo narváno do posledního místečka a dost lidí muselo stát. Potěšilo vás to?

Samozřejmě mě to potěšilo. Ale myslím, že ti lidé nepřišli kvůli mně ani kvůli filosofu Jiřímu Fuchsovi, který tam byl se mnou. Přišli, protože je zajímala kniha Prolomení hradeb, resp. její téma.

Dnes už každý rozumný člověk ví, že imigrace je absolutně nezvládnutá a že evropské politické elity hanebně selhávají. Je dost textů, které to popisují. Prolomení hradeb je sociologická kniha, která ukazuje mechanismy v pozadí. Jak se to děje, že místo statečných lidí často vyrůstají bezcharakterní ubožáci, jak dochází k tomu, že vůdcovská místa obsazují místo osobností bezvýrazní intrikáni.  A především proč se evropské politické a mediální špičky bojí víc normálních pracujících než džihádistů.

Je to otázka výchovy?

Výchova je hodně důležitá, ale nemůžeme ji vnímat izolovaně. Jednak proto, že rodinám do výchovy stále více zasahují státní byrokracie a neziskovky, a to někdy i velmi brutálně. Jenže i když to všechno překonáte a vychováte dítě ke slušnosti, poctivosti, pracovitosti a vlastenectví, může se stát, že mladý člověk zjistí, že se ocitl ve světě, kde je poctivost předmětem posměchu a kde vítězí grázlové, co se umí přetvařovat a čerpat dotace. Dítě se pak cítí podvedeno a obrací se proti vlastním rodičům.  Ti to chápou jako osobní selhání a mají pocit, že kdyby s potomkem třeba trávili víc času, bylo by to jiné. Ale nebylo. Nepomůže nic menšího než změna politických a hospodářských podmínek.

Ale v každé době se dělo, že někteří nepoctiví na tom byli lépe než poctiví lidé.

Ano, v každé době se dařilo některým podvodníkům. Ale většina lidí to měla tak, že se třeba občas dopustili nějaké drobné nepoctivosti, ale v zásadě se živili poctivě.

Dnes je tomu tak, že rozkrádači dotací a grantů se vychloubají v médiích, organizují programy ve školách, okázale se vysmívají pracujícím a tvrdí mladým lidem, že je morálnější žít z multikulturních grantů než pracovat. Poctivý člověk je podle nich „nácek“ nebo „ruský agent.“ To vytváří úplně jinou atmosféru.

Je to důvodem, proč se multikulturní propagandu těší u části mládeže takovému úspěchu?

Jednoznačně ano. Nejde totiž jenom o to, co jim aktivisté v rámci školních programů říkají. Podstatné je, že je na nich vidět úspěch, triumfalismus a snadný život – zejména v porovnání se sedřenými pracujícími. Velké neziskovky jsou pořád ještě schopny vytvářet dost nových pracovních míst. Mohou nabídnout pohodu a stabilitu, protože až zpomalí ekonomika, podniky budou propouštět, ale neziskovky nikoliv. Mohou nabídnout perspektivu ve smyslu: Když se přidáš k nám, nebudeš patřit mezi obyčejné lidi, ale budeš řídit životy ostatních, budeš je převychovávat, cenzurovat jejich komunikaci, případně je posílat do vězení. To je hodně silná nabídka. Sebepitomější ideologie je přitažlivá, když je spojená s něčím takovým.

Že ten slib nebude dodržen a většina mladých se na ta skvělá místa nikdy nedostanou, to je druhá věc. Ale to zatím nevidí.

Pár aktivistů taky přišlo vaši besedu narušit.

To s tím souvisí. A je to další smutná věc. Nebyli to žádní příslušníci elit, ale typičtí studenti humanitního oboru, co doufají, že když se budou dost snažit, dostane se na ně místečko v nějaké neziskovce nebo byrokratickém aparátu.

Víte, ono je normální a správné, že se mladí lidé chtějí hádat, že mají horké hlavy a že zpochybňují autority.  Jenže v předchozích generacích, včetně té naší, to znamenalo, že když jsme narazili na myšlenky, se kterými jsme nesouhlasili, tak jsme je studovali a hledali v nich slabá místa. Bouřili jsme se proti komunistickému režimu, a tak jsme mimo jiné četli Marxe, abychom pochopili, co je na něm špatně.

Dnes vidíme mladé lidi, co přijdou, o věci nic nevědí a začnou vykřikovat, že jste fašista.  Kromě toho se navzájem ujišťují, že tím podali nějaký úžasný výkon a že tím získali právo na speciální ocenění. Když neuspějí, cítí se frustrováni a mají pocit, že porušujete jejich práva.

Člověku je z toho smutno. Tohle má být naše budoucnost? Naštěstí nejsou takoví zdaleka všichni. Pracuji ve výrobním podniku a ujišťuji vás, že většina mladých lidí, co tam pracuje, jsou šikovní a inteligentní lidé schopní používat zdravý rozum.

Většina posluchačů ale reagovala velmi pozitivně. Nepřekvapilo vás to v Brně, baště neomarxismu?

Já samozřejmě vím, že většina obyvatel Brna jsou poctiví lidé, kteří nemají s vyšinutými intelektuály kolem Žít Brno a některých divadel nic společného.

Myslím, že Brno je dobrá ukázka mechanismu destrukce, jaká může postihnout každé místo. Na začátku se vytvoří anarchistická multikulturní komunita, ta přitahuje další podobné týpky, navzájem se radikalizují, přitahují granty, za penězi přichází další radikálové…

Tohle všechno by ještě bylo snesitelné, pokud vám nevadí smrad a nepořádek kolem některých objektů a pokud vám nevadí rámus dlouho do noci. Jenže to není všechno. Tahle vyšinutá mládež často vytváří centra, do kterých přitahují muslimské imigranty, ti pak zvou další radikály z celého světa, vznikají non-go zóny, přibývá násilí, jeho oběťmi se stávají i ti mladí neziskovkáři, takže se stěhují pryč a výsledkem je islamizovaná oblast.

Přesně tenhle scénáře by se mohl naplnit i v Brně. Už dnes se snaží radnice přitahovat džihádistické radikály, ve městě jsou minimálně dvě mešity, místní divadlo hanobí křesťanskou civilizaci, zatímco islám je v Brně nedotknutelný. Fakticky se z něj stává brněnské státní náboženství. To nedává dobrou perspektivu do budoucna.

Rychlou nápravu poměrů v Brně vidím hodně důležitou.

Tím se dostáváme k tomu, že vaše vystoupení organizovali Slušní lidé. Tato skupina je někdy pokládána za kontroverzní.

Kdo není kontroverzní? Hampl je kontroverzní. Miloš Zeman je kontroverzní. Václav Klaus starší i mladší jsou kontroverzní. Jan Keller, nový místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, Martina Konvička, přátelé z SPD. V podstatě každý, kdo dělá něco pozitivního, je označován za xenofoba, Putinova agenta, extrémistu, fašistu a já nevím, co ještě. Nenapadá mě žádný poctivý člověk, který zasahuje do veřejného života a není terčem takových útoků.

Když tedy pominu urážky ve velkých médiích a dám dohromady jenom prokázaná fakta, je zřejmé, že Slušní lidé jsou dobří vlastenci, poctiví lidé, stateční a nebojácní. Přál bych si, aby bylo takových co nejvíc. A jsem hrdý, že s nimi mohu spolupracovat.