Občané se čím dál více přehrabují ve slevových nabídkách supermarketů, vlastněných zpravidla německými firmami. Co se vám honí hlavou, když to vidíte? Stali jsme se národem, který bude muset vše kupovat „v akci”?

Vidlácky bych si dovolil konstatovat, že to obchodní manažeři zahraničních obchodních řetězců nějak nedomysleli, protože z ničeho nic se domácí slepička stala ziskovým výrobním prostředkem. Kdo má kousek zahrádky, ten si postaví kurník a najednou má vajíčka levnější, než ze supermarketu. Přitom právě tohle bylo symbolem nové doby – koupit si mrkev či marmeládu v obchodě, bylo levnější, než se s tím doma dřít. Nač pěstovat okurky, když si je mnohem levněji koupím přesně podle potřeby i chuti, že?

A vidíte, stačil jeden grýndýl, trocha mezinárodní nestability, neschopná vláda, rozkulačené hospodářství... a ejhle, staré časy jsou zpět. Slepice se vyplatí, králíci i prasátka jsou najednou zase terno. I malý záhonek dá hodně zeleniny.

Nikdy jsem kolem sebe neviděl tolik rozoraných trávníků, jako letos. Nikdy jsem nebyl tak zasypaný dotazy ohledně chovu i pěstitelství. Na vesnici si lidé prostě vzpomenou, jak to dělala babička a bude to.

Budou si moci v příštích měsících koupit to, na co jsou zvyklí? Čech kupuje vepřové, kuřecí, brambory, máslo, pečivo, vejce, nějakou tu zeleninu...

Určitě ano... jen si toho budou muset koupit méně. A čím méně si toho koupí, tím dražší to bude, protože globální kapitalismus si na tom založil celou filozofii. Dělat ve velkém, ještě větším, největším a ultra velkém. Sto tisíc kuřat v jedné hale, tisíc krav v jednom kravíně, jatka stejně velká jako továrna na lokomotivy... Takhle se dělal byznys.

Ale opět... nemělo by nás to překvapit. Představitelé Škodovky už dlouhé měsíce mluví o tom, že aut bude méně, ale za to budou dražší. Ti od potravin o tom nemluví, ale dopadne to stejně, protože se to dělá podle stejných principů.

Řešení naštěstí existuje. Měšťáci si budou muset najít svého venkovského vidláka, navázat s ním přátelské vztahy a začít nakupovat u něj. Bude to sice znamenat nějaké předělávky v bytech – spižírna se zase dostane do módy, ale půjde to. Šlo to před sto lety, půjde to i teď.

Místo supermarketu strýček z vesnice, místo dovolené samosběry v sadech a jahodových plantážích a místo fejsbůkových statusů to budou fotky domácí marmelády... Pořád ještě máme zlaté ručičky... i načančané fifleny se naučí zavařovat, když budou mít hlad. V této republice je pořád dost půdy, aby nás všechny uživila.

Průmyslník Pavel Juříček, majitel úspěšné firmy Brano, sdělil PL několik znepokojivých postřehů: Firmy se stydí o propouštění mluvit, aby to nevypadalo, že nemají peníze, ale propouštění přijde. Elektřinu můžeme vyrábět za 1 Kč. Je třeba odejít z energetických burz. Jeho američtí partneři se diví, co to v Evropě vyvádíme. Co doplnit k těmto vyjádřením? O Juříčkovi těžko může někdo říkat, že je ,,ruský šváb”.

Ale jak pěkně to zní, že? Stydlivost... Náš největší nešvar. Američané se styděli mluvit o problémech v Afghánistánu, až jsme se nakonec dočkali útěků na podvozcích letadel... Jestli to takhle dopadne i s českým průmyslem, tak naše pravdomluvná mainstramová média čekají krušné časy. Tohle se bude vysvětlovat dost těžko a fakt nepomůže, když různí factcheckeři budou udávat Pavla Juříčka, že si dovolil říkat takové ošklivé fake news, že by se snad mělo propouštět. Ale dost srandy...

Jobovy zvěsti přicházejí ze všech stran. Ať jsem se v poslední době bavil s jakýmkoliv odborníkem, vždycky jsme při hodnocení situace došli ke katastrofě. Marně přemýšlím, jestli znám někoho, kdo má z dnešní situace radost a těší se, jak díky krizi potře konkurenci a zvítězí na poli byznysu. Znám firmy, které nakupovaly za staré ceny a teď prodávají za nové vyšší ceny a vydělávají, jako nikdy. Ale ani tady není nikdo optimista. Tak nějak všichni tuší, že to brzy vezme náhlý konec.

I naše vláda se jaksi stydí nazývat věci pravými jmény. I tam ve Strakovce nikdo nechce být první, kdo bude muset vystoupit před národ a říct, že jsme všichni v háji. 

Pavlu Juříčkovi bych doporučil, aby se spojil s organizátory demonstrací, vystoupil před národem a pěkně tam naplno řekl, jak se věci mají. My bloggeři a aktivisté o odchodu z energetických burz mluvíme už skoro tři měsíce přímo z Václaváku. Ale sami to nevytrhneme. Sto tisíc demonstrantů je málo.