Proč jste se rozhodl kandidovat za ODS do Evropského parlamentu? A jaké jsou Vaše osobní priority? Co chcete v Evropě změnit?

Kandiduji, protože chci české společnosti ukázat, že my Vietnamci, především ta druhá generace, se cítíme být integrální součástí této společnosti. Kromě toho, že máme státní občanství, cítím, že je naší povinností zapojit se do společnosti, jak politicky, tak i sociálně. Volby do Evropského parlamentu jsou nejbližší příležitostí. Budu rád, když bude racionální evropský program ODS hájit v Bruselu a ve Štrasburku co nejvíce poslanců.

Souhlasím s ODS, že členství ČR v EU je přínosné. Hlavně v posledních letech si ale EU podřezává sama pod sebou větev. Místo, aby se stávala prostorem svobody, omezuje podnikání novými a novými regulacemi. Bruselské elity mají na všechno jedinou odpověď: Více Evropy, více regulace, jen tak prý obstojíme v globální soutěži. Realita ale ukazuje, že je tomu přesně naopak, a bruselští politici ji musejí přestat ignorovat.

Jaký je dnes politický smysl evropské integrace?

Od samého počátku byl hlavním smyslem evropské integrace jednotný vnitřní trh bez bariér, s čímž úzce souvisejí základní svobody pohybu osob a zboží. Tento trh stále nefunguje tak, jak by mohl, stále na něm vidím spoustu zbytečných bariér, regulací a protekcionistických opatření, zejména v sektoru služeb.

ODS zvolila jako jedno z hlavních témat pro evropské volby euro, respektive odpor proti němu. Jak reagujete na námitky, že otázka zavedení eura není aktuální pro tyto volby? Evropský parlament přece o tom, zda budeme mít korunu, nebo euro, nerozhoduje.

Je pravda, že vstup do eurozóny se neděje ze dne na den. Sestává z řady drobných a nevratných krůčků, jako je například připojení se k různým typům „unií” a postupné odevzdávání ekonomické suverenity na nadnárodní úroveň, jak to bohužel činí současná vláda. Právě proto je nutné o tom diskutovat v dostatečném předstihu, protože jde o nesmírně závažné - a mimochodem za současných podmínek nevratné - rozhodnutí.

Za druhé: O trvalé výjimce z eura, kterou po vládě požaduje naše Petice pro korunu, by rozhodoval také Evropský parlament, v tzv. procesu konzultace. Za třetí: Jsme přesvědčeni, že euro vs. koruna je výsostně evropské téma, a kdy jindy o něm hovořit než před evropskými volbami, kdy jsou lidé ochotni o evropských otázkách diskutovat?

Nyní se zeptám na rusko-ukrajinský konflikt. Jaký osud podle Vás čeká Ukrajinu? Bude se země dělit? Bude válka?

Uvítám každé řešení, které přinese lidem na Ukrajině mír a stabilitu. Které pomůže situaci uklidnit a přivést všechny strany k jednacímu stolu. To platí nejen pro Ukrajinu, ale i pro velmoci a zainteresované mezinárodní organizace.

Jak v této souvislosti nahlížíte na vizi jednotné unijní obrany? Je lékem na větší akceschopnost společná obranná a zahraniční politika Evropské unie? A je vůbec reálné, aby členské státy EU něčeho takového dosáhly?

Jednotná unijní obrana je nesmysl. Když pominu řadu praktických překážek, EU není stát, nemá jednotnou zahraniční politiku a nemůže mít tedy ani společnou obranu. Jednu plně funkční obrannou kapacitu na mezinárodní úrovni máme, efektivně garantuje naši bezpečnost už řadu let. Jmenuje se NATO a vymýšlení nějakých „evropských“” řešení je nereálné, nebezpečné a kontraproduktivní.

Jaké poučení by si EU měla vzít z konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou?

V souvislosti s krizí na Ukrajině se ukazuje, jak moc EU za posledních deset let zaspala. Místo diversifikace dodávek energetických surovin se soustředila na klimatickou politiku, na boj s emisemi CO2, a nyní tak trochu zoufale řeší, kde v případě výpadku dodávek z Ruska obstarat zdroje surovin.

Nárůst extremismu v Evropě je nepopíratelný. Řešení otázky rasismu a přistěhovalectví, které s tímto fenoménem souvisí, ale každá politická strana vidí jinak. Jak se k této problematice stavíte Vy?

Existují pouze řešení šitá na míru členským státům, místnímu kulturnímu, právnímu a ekonomickému kontextu. Ani v této oblasti neexistuje nic jako celoevropský přístup.

Jaká je Vaše vize Evropy za deset let?

Přál bych si vidět Unii, která přestane stavět vzdušné zámky, která bude více naslouchat občanům a méně ideologiím. Unii menší, úspornější, efektivnější, s fungujícím vnitřním trhem a se značně zmenšeným objemem legislativního balíku, ve kterém zůstanou pouze předpisy, které skutečně dávají smysl.