Poměrně příznivý vývoj v Česku během pandemie koronaviru vede k úvahám o uvolnění některých omezení ve společnosti. Jak byste dosavadní kroky Babišovy vlády proti šíření nákazy, které byly opakovaně pod palbou kritiky opozice, a vyhlášení stavu nouze hodnotila?

S epidemií se nebojuje úsměvem, ale naprosto striktní disciplínou. Mimořádné situaci odpovídají mimořádná opatření. Nejsme v mimořádné situaci? Tak o čem je řeč? Dovolte malou odbočku, protože to možná bude trochu kulhat – povodně v roce 1998 jsem prožila ve štábu Nadace Růže, která organizovala dobrovolníky pro Moravu a povodně 2002 pak mezi lidmi ve volebním obvodě Praha-východ, Mělník. V obou oblastech byl vyhlášen výjimečný stav a pokud se dobře pamatuji, nikdo nezpochybňoval kroky, které podnikala vláda a kraje, pomáhala celá země. Málokdo si troufl okopávat kotníky, a pokud ano, rychle zmlknul. A teď kotníky okopává kde kdo a kde komu. Podle některých hlasitých křiklounů, kteří dostávají prostor ve všech možných médiích, je vše špatně. Jen postrádám, co by udělali lépe a jinak. Kdo z těch nejhlasitějších si půjde stoupnout před novináře a vysvětlovat, zdůvodňovat a oznamovat? To není jenom o světle kamer, ale o odpovědnosti těch lidí. Připouštíme si to vůbec a víme, jak bychom obstáli my? Docela bych ráda viděla ty největší křiklouny z různých skupin v první linii. Anebo vlastně ne. Je dobře, že tam nejsou.