Hodně se diskutuje o nedostatku ochranných pomůcek. Dovážíme je z Číny. Ředitel pražské nemocnice v Motole Miloslav Ludvík uvedl, že za trable s ochrannými pomůckami mohou aktivisté, kteří neustále zpřísňovali zákon o zadávání veřejných zakázek, kteří tlačili na to, že musíme vždy nakupovat za co nejnižší ceny. Přesně tímto způsobem podle něj z těch dodávek vytlačili celý český průmysl a mnohé české výrobce to zlikvidovalo. Co si o tom myslíte?

Byl vyhlášen nouzový stav. Řízení státu převzal krizový štáb. Jeho první povinností bylo zajistit ochranné pomůcky co nejdříve v co největším množství, a to odkudkoliv. Myslím si, že v tomto režimu má krizový štáb nakupovat bez výběrových řízení. Co se týká domácí produkce, stát by měl uplatnit právo nejvyššího společenského zájmu vůči všem (nebo vybraným) domácím výrobním kapacitám ke krátkodobé změně výroby, uplatnit právo i ke skladovým zásobám a stanovit ceny, za které toto zboží stát nabude a bude poskytovat zdravotnickým zařízením a společnosti. Tak by nikdo nerealizoval „tržně maximální zisk“, jen zisk běžný, ale byla by zajištěna práce pro lidi a fungoval by chod výroby. Jsem toho denně svědkem, že i v této situaci se „někteří“ snaží vyzískat co nejvíce, nejde jim o celonárodní zájem.

V Číně teď ale nakupuje celý svět. Je současná situace určitým vystřízlivěním z globalizace?

Ano, Čína je největším výrobcem a dodavatelem, a to nejen v těchto ochranných pomůckách. Co se týká onoho vystřízlivění, obávám se, že k tomu nebude dostatečná „politická vůle“, i když všichni vidíme na konkrétních příkladech, že globalizace není motorem rozvoje a naši ekonomiku nerozvíjí, ale jen z ní těží.

Budou se teď jednotlivé státy snažit o co největší soběstačnost ve strategických věcech?

Jsou národy, které si stále ještě uvědomují, jak významná je role státu, a ty budou bezesporu usilovat o zajištění soběstačnosti. Ne ve všem se jim to povede, ani nám by se to ve všem nepovedlo, ale bude to cíl. A jsou oblasti, kde je možné i nutné tuto cestu odstartovat velmi rychle. Byla bych ráda, aby ČR k takovým zemím patřila.

Jsme například schopni dosáhnout potravinové soběstačnosti? A budeme o to usilovat?

Jak jsem již mnohokrát řekla a napsala, potraviny jsou strategická surovina. Byli jsme soběstační a měli bychom se k potravinové soběstačnosti co nejrychleji zase vrátit. Právě globalizace ukazuje, že pokud by bylo jakkoliv zasaženo výrobní centrum, pak je ohroženo zásobování rozsáhlého území s velkým počtem obyvatel. Snažím se tuto myšlenku propagovat již léta, ale bohužel zatím jsme k tomu reálně nesměřovali.

Podle politického analytika Štěpána Kotrby si Česko vede v boji proti koronavirové nákaze nejlépe ze všech evropských zemí. Razantní opatření přišla podle něj na poslední chvíli. Jak to vidíte vy?

Vidím to stejně. Vidím však i problémy, které nás teprve čekají a budeme je muset řešit. A to je: volný pohyb osob a volný pohyb zboží. Proč v tom vidím riziko? Zejména proto, že v některých zemích reagovali na virus pozdě, nebo se rozhodli jít cestou tzv. kolektivní imunity (tedy nechávají občany virem promořit) a lidé z těchto zemí k nám budou jezdit a budou vyrábět zboží, které nám budou dodávat. Jak potom zajistíme, aby potraviny z těchto zemí nebyly kontaminované? I to budeme muset vyřešit, abychom nakonec tu naši dnešní snahu a boj vlastně neznehodnotili. A mezi riziky bych také měla zmínit i neochotu k disciplinovanému a zodpovědnému chování řady našich spoluobčanů, kteří se nikým a ničím nenechají nikdy omezovat. Tedy stát má před sebou ještě dlouhou řadu nelehkých úkolů.