Co si myslíte o současné zahraniční politice České republiky? Vláda se rozhodla vyhostit tři ruské diplomaty kvůli kauze otráveného ruského agenta Sergeje Skripala ve Velké Británii, aby tak ukázala jako řada dalších států Evropské unie solidaritu s Velkou Británií. Třeba Slovensko ani Rakousko to neudělaly. Bylo to z naší strany rozumné rozhodnutí?

Českou zahraniční politiku bohužel v poslední době charakterizuje nekoordinovanost a někdy příliš ostrá slova odpovědných politiků. Co se týče kauzy otráveného bývalého ruského agenta, jedná se o velmi složitou situaci. Nemáme mnoho relevantních informací a jsem přesvědčen, že některé informace ani zveřejnit nejdou, jsou pod určitým stupněm utajení. Bohužel jsme v poslední době i v zahraniční politice spíše svědky populistických gest místo toho, abychom se opírali o fakta a o mezinárodní dohody. Myslím, že ve vztahu k Velké Británii je třeba další postup koordinovat s okolními státy a vysokou představitelkou Evropské unie pro zahraničí. Pro jednoznačná vyjádření v zahraniční politice je třeba mít nezvratné důkazy a v ostrých výrocích je třeba být velmi opatrný.

Ale Evropská unie už se vyjádřila, že za otrávením ruského agenta je nejspíš Rusko, i když to samozřejmě obvinění odmítá. Ale není to důvodné podezření vzhledem k tomu, že se něco podobného už stalo v případě otravy jiného ruského agenta Litviněnka?

Ano, podoba tady rozhodně je. Proto je nutná zahraničně-politická koordinace. To, co postrádám, je i diskuse uvnitř vrcholové veřejné správy státu. Jeden názor má prezident, jeden názor koalice včetně premiéra, jeden názor opozice. Zázemí máme v odborných útvarech a složkách. Je třeba po interní debatě formulovat jedno stanovisko, za ním si stát a to prosazovat. Naše zahraniční politika musí držet kontinuitu.

Příznivci NATO a EU jsou obecně zděšeni z toho, že by komunisté chtěli diktovat některé zahraničně politické body. Začali tím, že zpochybňují význam našich zahraničních misí například v Afghánistánu, a v případě vyhoštěných ruských diplomatů prohlásili, že by vláda neměla dělat taková rozhodnutí bez projednání s komunisty, kteří jsou připraveni k podpoře Babišova kabinetu. Jak jako pravicový politik vnímáte, že se komunisté dostávají k moci a budou zřejmě spolurozhodovat v naší zemi i o zahraničně-politických otázkách?

Myslím, že to je trochu výsměch minulým obětem a podcenění polistopadového vývoje ve vztahu ke komunistické straně. Bohužel ten podíl na moci má dnes komunistická strana větší než v době, kdy měla mnohem lepší volební výsledky. To je fakt a je to velmi negativně vnímáno v zahraničí. Pohybuji se hodně v Bruselu a na to se mne ptá hodně kolegů. Z tohoto pohledu si myslím, že posílení vlivu komunistické strany jak v parlamentu, tak třeba podporou vlády za dojednané ústupky, je pro Českou republiku negativní a silně poškozující její pověst. Stejně tak nám v Evropě ubližuje propojení vlády na SPD. Jestli půjdeme tímto směrem, hlas České republiky bude velmi oslaben.

Hnutí ANO, ČSSD, komunisté, SPD i Piráti prosazují přijetí zákona o obecném referendu. Ale KSČM i SPD požadují, aby se v něm mohlo hlasovat i o zahraničně-politických otázkách, například o našem členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Nepovažujete to za nebezpečné?

To je naprosto nepřijatelné. Jsme součástí euro-atlantického prostoru a jakékoli podobné úvahy zpochybňují polistopadové směřování České republiky. To zásadně odmítám. Rozhodně by se v referendu o mezinárodních dohodách a smlouvách hlasovat nemělo. Pokud by to bylo přijato, byla by to obrovská chyba. To by nabouralo celý parlamentní systém, který byl založen za první republiky. Jakkoli to populisticky krásně zní, referendum o těchto oblastech v tomto systému nemá prostor.

Za zahraniční politiku je odpovědná vláda, ale navenek Českou republiku zastupuje prezident. Oponenti prezidenta Zemana situaci popisují jako naprostý krach jeho zahraniční politiky, protože se usilovně snaží mít dobré vztahy s Ruskem a Čínou, ale představitelé těchto velmocí ho nerespektují a chovají se k němu ne jako k partnerovi, ale spíš jako ke sluhovi. Číňané evidentně neinformovali českou stranu o tom, že zatkli poradce prezidenta Miloše Zemana, Rusové nás obvinili, že od nás může pocházet jedovatá látka, která byla použita při útoku na dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru. Je to známka toho, že zahraniční politika Miloše Zemana byla chybná?

S touto kritikou zahraniční politiky Hradu souhlasím. Ukazuje to na fakt, že komunikace mezi ministrem zahraničí, který je také důležitou osobou, vládou a prezidentem vázne. Může docházet k rozdílnému názoru mezi těmito složkami, ale navenek musí znít jeden názor. Současná situace nám proto škodí. Pan prezident v tomto smyslu byl a je velmi nevypočitatelný a suverénní.

Občanská demokratická strana volá po tom, aby jednání o zahraniční politice probíhala nejen mezi prezidentem a vládou, ale i mezi vládou a opozicí, právě proto, aby zahraniční politika České republiky byla kontinuální, i když dojde ke střídání u moci. Ale větší váhu mají dnes komunisté. Když vidíte současnou situaci, že premiér v demisi Andrej Babiš se snaží o posílení vztahů k Evropské unii,  i když ji v minulosti kritizoval,  ale bude ovlivňován komunisty a SPD, kam dnes bude směřovat Česká republika? Na Západ nebo na Východ?

Myslím, že jádro věci spočívá v různých cílech jednotlivých subjektů. Bohužel hlavním cílem pana Babiše je držet moc a zajistit si pro ni podporu ve sněmovně. To už se mu s podporou SPD a komunistů podařilo. Otázka podpory vlády je založena na ústupcích, chcete-li programových prioritách případných koaličních partnerů. Blaho České republiky a její budoucnost je, bohužel, až na druhém místě.

To, co jsme si po Listopadu 89 vybojovali, nejde zpochybňovat tím, že se nechám vydírat komunisty. To je prostě špatně. Proto vidím pozitivní zájem ODS na tom účastnit se této debaty. Tato konzervativní strana, která se již v Evropě etablovala, je stabilizující prvek stejně jako například sociální demokracie. To jsou tradiční strany, které jsou ukotveny v evropském prostoru. To je něco, co Babišova strana – hnutí ANO – potřebuje k evropskému ukotvení. Je nová a nikdo neví, co od ní může očekávat. Proto jsou moji kolegové znepokojeni tím, že většího sluchu se dopřává SPD a komunistům než tradičním politickým stranám.