Rok 2022 je za námi. Co vidíte, když se za ním ohlédnete? Jak byste ho shrnul?

Balancování nad propastí. Tam jsme dorazili, třebaže bylo více cest, které se daly použít. Mimo tuto propast. Teď už jde jen o to udělat krok zpět a rozhlédnout se po novém směru. Existuje. Jen mít odvahu se tudy vydat. Vládnoucí koalice ovšem vidí budoucnost za touto propastí, tlačí nás do ní, tvrdí, že je to jen výmol. Jak jinak nazvat české sekundování ve vojenském konfliktu na Ukrajině, kterým se stáváme přímými účastníky konfliktu s katastrofálními následky pro celý stát? Jak jinak nazvat zadlužování českého státu na dlouhá desetiletí v neprospěch vlastních občanů, na jejich úkor a ve prospěch cizích zájmů? Jak jinak nazvat vládní politiku, která ožebračuje společnost vysokou inflací způsobenou naší politickou a hospodářskou závislostí, do které jsme byli vědomě manévrováni planými sliby?

To není výmol, to je to hluboká propsat, kam se řítíme. Pro malý stát může být osudná. Historicky je rok 2022 bezprecedentní mezník v posledních sto letech naší moderní historie. Ona pověstná křižovatka mezi Miroslavovou zemí a Půlnočním královstvím. Pohádky zpravidla končí vítězstvím dobra nad zlem. Tady však jde o realitu. V té to nebývá vždy pravidlem.

Jaké události v České republice považujete za nejzásadnější?

Mnohatisícové demonstrace proti vládní politice. Důkaz, že to ve společnosti latentně vře. Že podstatná část občanů se nehodlá smiřovat s vládní politikou, která přináší do společnosti napětí a obavy z budoucna. Jde o příslib, že protinárodní politika této vlády nebude tolerovaná, pokud dopady této politiky budou více a více postihovat občany tohoto státu. A že v této zemi stále existuje potenciál odporu, když už bude nejhůře.

Konec roku je také více než jednoročním vládnutím pětikoaličního kabinetu Petra Fialy (ODS). Jak se jim vedlo a jakou známku si od vás zaslouží?

Rád přiznám i oponentovi, že se mu něco povedlo, ale v tomto případě se vzhledem k politice kabinetu nedá mluvit o oponentovi, ale o hrobaři zbytku státnosti. Tím je řečeno vše. Oproti původním předvolebním slibům a vyhraňováním se vůči politice Andreje Babiše, dokázali pravý opak. Podle střízlivých odhadů 20 procent občanů již nemá finance na zaplacení základních životních potřeb, energie a bydlení, 80 procent s tím začíná mít potíže. Tak kam jsme došli? Do temného kouta, z kterého není příliš úniku, pokud se nezmění vláda. Tato vláda, které jsou přednější cizí zájmy na úkor vlastního obyvatelstva, nás z temné nejistoty nevyvede. Naopak nás do ní sráží hlouběji a hlouběji. Pokud má vláda země za prioritu řešit konflikt na Ukrajině, není vládou této země. Kdyby existovala škála míry zaprodanosti ve vlastní neprospěch, dostal by tento shluk SPOLU nejnižší známku.

Česká republika navíc předsedala Evropské unii. Co jste si z českého předsednictví „odnesl“ a co se za tu dobu podařilo?

Celkem bez příkras to shrnuly Lidovky: venku za jedna a doma za pět. To shrnuje podstatu celého vládnoucího spolku: v cizích službách. Však pochvalu za agilní přístup k politice Bruselu se Fialovi dostalo poklepáním na rameno od takových veličin, jako je zavilý eurosocialista a zelený fanatik, místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Evropské předsednictví dává pocit, že stát, který předsedá, něco vede. Naše předsednictví předčilo i očekávané. Fiala splnil i to, co se od něj neočekávalo. Za jeho předsednictví se odsouhlasila daň za CO2 v dopravě a vytápění, potvrdily se další balíky sankcí vůči Ruské federaci, nesmyslný strop ceny za ropu a plyn z Ruska, omezení prodeje aut se spalovacími motory do roku 2035, Česká republika se zadlužila další stamilionovou válečnou půjčkou, kterou budeme platit my.