Jak byste coby vládní zmocněnec hodnotil vzájemnou spolupráci s představiteli kabinetu? Ministři problematická místa sice navštěvují, ale má to nějaký efekt?

Byl bych rád, kdyby spolupráce se členy vlády byla lepší, intenzivnější a efektivnější, ale celkově ji hodnotím jako dobrou. Některé věci, které mohou pomoct regionům, se mi podařilo prosadit a některé ne. Například jsme společně s krajskými tripartitami přesvědčili vládu, že Moravskoslezský, Ústecký i Karlovarský kraj mají dlouhodobé problémy, které vlastními silami a zdroji nemohou vyřešit. Potřebují pomoc státu v mnohem větší míře než ostatní regiony a potřebují také jasnou dlouhodobou strategii. Proběhlo výjezdní jednání vlády v Moravskoslezském (loni v červenci) a Ústeckém kraji (loni v říjnu). Výsledkem je mimo jiné usnesení vlády, které odstartovalo přípravy strategie restrukturalizace a opatření pro strukturálně postižené regiony, na kterých se teď intenzivně pracuje na úrovni ministerstev i regionů. Návštěvy ministrů samy o sobě samozřejmě nestačí, ministři se tak seznámí osobně s problémy, to je dobře, ale pak musí následovat další kroky. Sliby a úsměvy – to je málo.

Co obecně z pohledu stabilizace situace v krajích považujete aktuálně za nejdůležitější?

Nejde jen o stabilizaci, máme vyšší cíl a tím je rozvoj. Ale pro strukturálně postižené regiony je aktuálně nutné hlavně dokončit proces restrukturalizace. To znamená, musíme vytvořit podmínky, které usnadní hospodářské změny nebo odstranit bariéry, které jim brání. Od počátku mojí role vládního zmocněnce se zaměřuji prioritně na udržení či vznik pracovních míst a obecně podporu podnikání. Potvrdilo se mi, že je potřeba podpořit růst produktivity a výkonnosti soukromých podniků, usnadnit jejich transformaci, změnit počet a úspěšnost soukromých podniků na domácích a zejména zahraničních trzích. S tím souvisí i vytváření podmínek, které rozvoj firem co nejvíce usnadní a přilákají nové subjekty z České republiky i ze zahraničí. S tím ovšem souvisí také kvalita infrastruktury, vědecko-výzkumného potenciálu a pracovní síly, ve kterých právě Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj zaostávají.

Zdůraznila jsem obecně, jelikož aktuálním problémem Moravskoslezského kraje je uzavření Dolu Paskov. Jak jste spokojen s výslednou dohodou mezi vládou, krajem, tripartitou a společností OKD o poskytnutí provozního úvěru?

Předně je potřeba připomenout, že Důl Paskov řešíme už od roku 2013, a kdyby se podařilo dotáhnout do konce dohodu, kterou jsme tehdy ve vládě připravili, pravděpodobně by společnost OKD dnes v insolvenci nebyla, útlum Dolu Paskov by probíhal podle plánu a všichni lidé by věděli, kdy a za jakých podmínek budou odcházet. Já jsem byl zastáncem myšlenky, že bychom neměli dopustit krach OKD, ale spolupracovat na dohodě všech zainteresovaných stran, včetně majitelů OKD a státu, která zajistí postupný a řízený útlum dolů. To se nepodařilo a dnes jsme v situaci, kdy musíme čekat, jak efektivní a průchodnou cestu připraví manažeři OKD ve spolupráci s insolvenčním správcem. Poskytnutí provozního úvěru podniku jsme společně s krajskou tripartitou prosazovali, čili jsem rád, že se podařilo, ale to situaci pouze zklidnilo, nikoliv vyřešilo.

Jak se vy sám v celé situaci angažujete a snažíte se horníkům pomoci?

Věnoval jsem a věnuji OKD hodně času, protože to považuji za důležité a obávám se vážných dopadů na region, které stále hrozí. Už v roce 2013 jsem inicioval ustavení krizového štábu, který se později transformoval do krajské tripartity. Na každém zasedání tripartity se snažíme společně hledat řešení a posíláme návrhy vládě. Scházím se s manažery i odboráři OKD a účastním se pracovní skupiny předsedy vlády pro OKD. Netajím se tím, že bych si představoval intenzivnější spolupráci a hlavně viditelné výsledky, ale na druhé straně je pravdou, že jde o složité téma a žádné jednoduché řešení neexistuje. Doufám, že alespoň kolem Dolu Paskov bude brzy jasněji, protože stávající situace nikomu neprospívá. Také bych byl rád, kdyby vedení OKD nežádalo o prodloužení termínu na přípravu plánu reorganizace.