V těchto dnech jsme oslavili 26. výročí listopadu 1989. Přibližujeme se ke standardním vyspělým evropským demokraciím, nebo se od nich naopak odkláníme?

Rozdělil bych to na dvě části: jak to vypadá ve společnosti a jak to vypadá v politice. Myslím, že společnost se vyvíjí demokratickým stylem. To, co jsme očekávali v listopadu 1989, to znamená nejzákladnější svobody pohybu, projevu, povolání, v zaměstnání na nikoho nedoléhá žádný politický diktát, nejsou žádné kádrové pohovory a podobné věci, v tom společnost pokračuje správným směrem. Opravdu se odehrává demokratizace, už máme generaci, která ani neví, co je politický diktát nebo kádrové pohovory, a to je samozřejmě velmi dobře, to je pozitivní vývoj. Druhá věc je, jak se vyvíjí česká politická scéna, jestli na ní demokratických prvků přibývá nebo spíš ubývá. A obávám se, že tam je zcela prokazatelné, že ubývá. Politickou scénu čím dál víc ovládají formace, které nejsou politickými demokratickými stranami. Přemýšlím, jaká je bilance v této chvíli, a myslím, že to je v Poslanecké sněmovně jedna ku jedné, protože TOP 09 není demokratická strana. Ani tak nebyla založena, byl to účelový projekt víceméně firmy, založené dvěma vlastníky – panem Schwarzenbergem a panem Kalouskem - a ostatní jsou zaměstnanci této firmy. Když k tomu připočteme ANO, které to o sobě na rozdíl od TOP 09 už i říká, v ANO už nejsou dva zakladatelé, ale jen jeden, a ten všechno řídí, tomu všechno patří, s demokratickou politickou stranou to nemá vůbec nic společného. A ještě ke všemu je to nejsilnější politická formace a ještě fakticky vládne. To nejsou podle mne posilující prvky demokracie, to je naopak návrat k systému, který bych nazval nomenklaturní.

• Seriál ParlamentníchListů.cz k výročí 17. listopadu 1989

Jak vnímáte při vzpomínce na ideály spojené se sametovou revolucí, že po šestadvaceti letech od Listopadu má rozhodující slovo v politice člověk podezřelý ze spolupráce s StB, nejbohatší Slovák, o němž nevíme, jak získal majetek, majitel významných médií, který je navíc nejpopulárnějším politikem? A že senátorem je bývalý předseda prominentního JZD Slušovice a člen zemědělské komise ÚV KSČ František Čuba, a na Pražském hradě sedí Miloš Zeman, který prý naši zahraniční politiku odklání směrem na Východ?

Já bych od sebe pečlivě oddělovat příběhy, které jsou výsledkem demokratických voleb. Může se to leckomu nelíbit, ale ti mají preference od voličů, samozřejmě je otázka, do jaké míry voliči vyhodnocují tyto aspekty a do jaké míry se stávají oběťmi reklamního světa, který pronikl i do politiky. Také občas zírám, jaké výrobky a za jaké peníze si lidé kupují jen proto, že je jim úspěšně masírována mysl. A jiné příběhy jsou ty, kdy se nám takovíto lidé vracejí, protože někdo mocný na ně ukáže prstem a řekne: to je ten správný. To je podle mne kritizovatelné, i když ve společnosti budou jedni, kteří to chválí, a druzí, kteří to nechválí. Ale kritizovatelné to je z pozice demokratického světa, ale tam, kde ti lidé prošli volbami, což je na prvém místě pan prezident Zeman a na druhém místě pan Babiš, tam to kritizovatelné jako projev slábnoucí demokracie prostě není. Ti lidé, ať se nám to líbí nebo nelíbí, získali prostě velmi významnou podporu veřejnosti a tím pádem nelze pochybovat o tom, že jsou mocnými v demokratických podmínkách, protože byli zvoleni.

Léta jste se věnoval problematice zemědělství, v roce 1989 jste byl u návratu soukromého zemědělství, u vrácení ukradeného majetku sedlákům, byl jste jedním z tvůrců přelomového zákona o půdě. Jak vnímáte, že Miloš Zeman vyznamenal v den svátku české státnosti bývalého komunistického ministra zemědělství a výživy a bývalého místopředsedu socialistické vlády v předlistopadovém Československu Miroslava Tomana, jehož rodina získala majetek za velmi pochybných okolností?