Uplynuly sotva tři týdny, kdy jsme se bavili o mejdanu v teplickém hotelu, který jste označil ne za papalášství, ale za blbost s tím, že to vlastně příliš nechápete. Tentokrát si poradce premiéra Roman Prymula s dalšími osobnostmi vyrazil na fotbal. Dá se ještě vůbec něco věřit politikům, kteří prosazují tvrdší opatření, když nám neustále předvádějí podobné chování?

To jsou dvě věci. Od Romana Prymuly a několika dalších jde o nepochopení kontextu a situace, v jaké se nacházíme. Je to v podstatě, jako kdyby Eden (Anthony, tehdejší ministr války Velké Británie, pozn. red.) v době války o Británii odjel na Kanárské ostrovy a vyváděl tam s děvčaty. Takže je to naprosto demoralizující, naprosto hloupé a naprosto odsouzeníhodné. Je samozřejmě správné, že Andrej Babiš přestal s Romanem Prymulou spolupracovat.

Druhá věc. Z hlediska toho, jakým způsobem řídí boj proti pandemii, se politikům příliš věřit nedá. Ale čemu by lidé věřit měli, jsou čísla, hlasy lékařů a dalších odborníků, kteří říkají, že situace je katastrofální. Opatření a zákazy se nedodržují kvůli tomu, aby měl Andrej Babiš nebo Prymula radost, ale abychom chránili zdraví a životy lidí.

Co říci na argument Prymuly, že on „může být snad jenom doma“? Právě „zůstat doma“ doporučují politici Čechům. Lze uvěřit, že někdo má tak malé pochopení pro kontext toho, co se na fotbale jejich přítomností stalo?

Řekl bych, že jde o projev autismu. Prymula je člověk nepochybně odborně i obchodně zdatný, což se většinou neváže, ale jako všichni, když máme shůry dáno, tak nám pánbůh někde ubere. Jemu bylo ubráno chápání společenského kontextu, až bych řekl na hranici lehkého autismu.

Minule jste mi také řekl, že čas na hodnocení ministra zdravotnictví Jana Blatného teprve přijde s tím, že záleží, zda se epidemie znovu rozjede, nebo zda se zpomalí. Tehdy jste řekl: „Ukáže se, že všechno, co udělal, udělal blbě.“ A epidemie se rozjela. Platí to tedy?

Určitě. Jeho mise je neúspěšná. On má teď jakýsi poslední pokus a nebude to jeho pokus, ale pokus celé vlády, aby ta mise neskončila nezdarem nejen pro něj, ale pro celou zemi. Ale ten pokus měl udělat už dávno a dříve. Měl se celou svou odbornou a politickou vahou zasazovat, aby se opatření zpřísnila už před čtrnácti dny, třemi nedělemi, a ne peskovat občany a říkat, že nyní je to na nich.

Vy byste tedy byl pro tvrdší lockdown?

Nejde o to, že já pro něj jsem, to je nezbytnost. My tu máme patnáct tisíc případů za den, máme prakticky plné jednotky intenzivní péče, a pokud nechceme, aby lidé umírali bez pomoci, tak musíme karanténu zpřísnit, s tím se nedá nic dělat. Na dobrovolnost spoléhat nelze, když polovina lidí pravidla dodržovat dobrovolně nechce, a dokonce proti nim aktivně protestuje. Tady žádná dobrovolnost nepřichází v úvahu.