Je to ve smlouvě o fungování Evropské unie. V článku 78, myslím, že ve třetím odstavci, je přímo zmíněna otázka nějakých nenadálých migračních toků. S tím, že pokud se to týká jedné či více zemí, ostatní země jim budou nápomocny. Není tam ale stanoven přesný způsob, jak se podělit o tento problém. To je rozhodnutí Evropské komise, respektive její návrh, který poté schválil Evropský parlament a nyní ho bude projednávat Evropská rada. Nejde jen o záležitost s kvótami, ale o celý dokument. Věnuje se migraci jako takové. Opatření je daleko více, jsou rozdělena na krátkodobé, dlouhodobé, střednědobé. V krátkodobých je otázka přerozdělení migrantů. Týká se ale jenom těch, kteří doputovali k evropských břehům do dubna, je jich 40 tisíc, z toho 25 tisíc v Itálii, 15 tisíc v Řecku. Jsou to občané Sýrie a Eritreje. Tento počet by se měl rozdělit podle nějaké kvóty. Na nás vychází 1 300 Syřanů a Eritrejců. Bude o tom ale ještě rozhodovat Evropská rada. My se k tomu stavíme tak, že nám vadí ten diktát. Bude se o tom hlasovat, a pokud kvalifikovaná většina řekne ano, tak se tomu budeme muset podřídit. Vymezilo se proti tomu šest zemí, což je málo. Vypadá to, že se to prohlasuje. Pokud ne, bude se hledat nějaký jiný způsob řešení.

 

 

Ale imigrantů je hodně. Teď se jedná o nějakých 40 tisících, ale podle dostupných informací už jich v Itálii a Řecku přibylo dalších 60 tisíc. Máme jako EU nebo i ČR přijímat všechny, nebo jen některé? Třeba ty, kteří prokazatelně prchají před válkou, tedy například ze Sýrie?

 

Jsou to otázky, které v tom dokumentu nejsou řešené. Jak výběr bude probíhat. Imigrant musí projít azylovým řízením. Musí splňovat základní azylové podmínky. Výběr by měl být přímo na místě. To znamená, že od nás by tam odjeli posuzovatelé. Potom by se uskutečnila jejich přeprava. Ale tohle ještě vyjasněné není, jak jednotlivé státy mohou zasáhnout do výběru a jak si určí, koho chtějí a koho ne. Toto ještě není domluvené. Pro nás by bylo lepší, kdyby to byli většinou Syřané. Mají už tu někteří zázemí, takže by se jim tu žilo lépe. 

 

V Sýrii je válka, v Libyi chaos. To jsou asi hlavní země, odkud jsou uprchlíci...

 

Utíkají hlavně ze střední Afriky – z Nigérie a okolních zemí. Problém je v tom, že Libye je propustná.

 

Nicméně příliv uprchlíků výrazně klesne, až se Libye stabilizuje a v Sýrii skončí válka. Můžeme jako Západ teď k tomu nějak pomoci?

 

Mír v Sýrii je závislý na tom, jak se podaří eliminovat Islámský stát. To je otázka na roky, možná na generaci. Těžko můžeme podporovat diktátora Asada. Stojí tam proti sobě dva nesmiřitelní protivníci – Asad a Islámský stát a oba jsou vůči Západu nepřátelští. Je to komplikované, odborníci říkají, že je to na generaci, než se tam situace zklidní. Takže imigrační vlny mohou pokračovat dál.

 

Stává se schengenský prostor bezpečnostním rizikem pro EU? A když to vyhrotím – není jeho existence do budoucna ohrožena?

 

Obnovit státní hranice ve všech zemích Evropské unie – to je nemyslitelné. Nikdo to nechce a ani na to nemá prostředky. Spíše bychom se měli zaměřit na větší střežení schengenského prostoru jako takového. Je hodně propustný. Řada uprchlíků volí cestu přes Turecko, Bulharsko. Schengen máme jako zónu volného pohybu, ale nemáme ho dostatečně chráněný.

 

Takže by se na jeho ochranu mělo dát více peněz?

 

Ano. V opatřeních, o kterých jsem mluvil na začátku, to už je. Že by se posílila úloha Frontexu, což je agentura Evropské unie na ochranu hranic. Získali by více peněz a pravomocí, aby prostor lépe uchránili, především na moři.

 

Máte pravdu, že schengenský prostor by asi chtěl rušit málokdo. Ale někteří lidé si myslí, že velká část imigrantů v České republice stejně nezůstane a raději půjdou do nějaké jiné bohatší země...

 

Ano, nejsme pro ně tolik zajímaví. Jazyk je pro ně problém a sociální systém pro ně také není příznivý.