Pane prezidente, další mimořádně náročný rok se blíží k závěru. Částečně jsme ho opět prožili v lockdownu spojeném s ekonomickými škodami, s omezením svobod apod. Blýská se na lepší časy? Jaká máte očekávání do budoucna?

Zda se blýská na lepší časy, nevím. Vím, že je povinností nešířit skepsi a pesimismus, obecně a před Vánoci zvláště. Za stejně mylné však považuji šířit naivní optimismus. Vidím obrovské problémy, jejichž řešení (či neřešení) stojí před naší zemí. Vidím šířící se inflaci, která se dotýká milionů lidí, vidím bezkoncepční chování vůči covidové epidemii (a bezhlavé propadnutí kovidismu), vidím šílený Zelený deal (který překvapivě kritizuje i prezident Zeman). Takže nevím, na co se přesně blýská.

Druhá půlka roku byla poznamenána především volbami, v nichž padl Andrej Babiš. Opakovaně jste říkal, že volby prakticky změnu nepřinesou. Vidíte to po jmenování vlády stejně? 

Vláda „vládne“ asi tři dny, nechci ji předčasně hodnotit. Veliký problém vidím v nesourodosti (nehomogenitě) vládní pětikoalice a nemenší problém vidím ve velmi pochybné kvalifikovanosti řady ministrů. Evergreenem je pirátský ministr zahraničí. Ale mě neméně trápí muzikolog (Mikuláš Bek, pozn. red.) v roli ministra pro evropské záležitosti. Za absurdní považuji vytvoření ministerstva pro vědu, čemuž jsme se tři desetiletí bránili. Paní ministryni (Helenu Langšádlovou, pozn. red.) neznám, ale nevím, jak může starostka Černošic a absolventka „vysoké školy“ politických věd v Kolíně (nikoli nad Rýnem, ale nad Labem) řídit vědu a vědce. 

Koalice mluví o tom, že chce znovuoživit „havlovskou“ zahraniční politiku s důrazem na lidská práva. Chystá se také „revize“ vztahů s Ruskem a s Čínou. Co si pod obojím, podle vás, představit? Jaké dopady taková politika může mít pro naše zájmy včetně těch ekonomických?

Zahraniční politika má vyjadřovat zájmy, nikoli dobově podmíněné „ideje“. Lidská práva jsme dlouho řešili na Blízkém Východě, v Afghánistánu, a dopadlo to vždycky velmi špatně. I „humanitární“ bombardování Jugoslávie nebylo rozumnou, zájmy podmíněnou politikou. Přijměme reálnou pozici našeho malého státu a chovejme se podle toho. 

Rostoucí ceny energií přivádějí mnoho českých domácností do energetické chudoby a bídy. Ceny jsou hnány vzhůru emisními povolenkami, s nimiž se spekuluje, ale nepochybně i stále extrémnějšími nápady ve vztahu k tzv. Green Dealu. Mají se občané připravit na to, že příští rok bude v tomto směru ještě horší? Stanou se časem pro část populace automobily, ale dokonce i elektrická energie, luxusem? A lze tomu, podle vás, čelit?

Opravdu se obávám, že energetická situace bude horší a horší, že ceny energií budou růst a že můžeme očekávat i výpadky dodávek energie. Tentokráte to není defekt trhu (nebo zlých dodavatelů ropy či plynu), tentokráte je to záměr pomýlených evropských elit v čele s hlavními představiteli současné Evropské unie. Tito politici a ideologové chtějí, aby byly automobily a elektrická energie luxusem. Proto je záměrně zdražují. Čelit se tomu mělo ve volbách, měly se volit politické strany, které se proti tomu ostře vymezovaly. Nejsem si jist, jak se s tím vyrovná naše pětikoalice.