Na sociální síti jste psala, že je vám líto pana Jaroslava Kubery. „Znala jsem ho. Jsem přesvědčená, že by o české vyznamenání velmi stál.“ Můžete zavzpomínat? A z čeho usuzujete na to, že by ocenění převzal?

Jaroslav Kubera byl člověk s nadhledem. Potkala jsem se s ním během let několikrát, jednou jsme si popovídali v televizním studiu, a i když ne se vším, co dělal v Teplicích, bych souhlasila (mám na mysli zejména „arabské“ téma), byl životně, tedy i politicky, moudrým člověkem. Nikam se „necpal“, měl smysl pro humor, a věřím, že pro řadu lidí mohl být oporou. Rozhodně by nekádroval nikoho včetně prezidenta a vyznamenání by přijal. A venku si z radosti zapálil. Vzpomínám na něj ráda, a na politické scéně mi schází. Není mnoho politiků, o kterých to můžete říct.

Paní Věra Kuberová se domnívá, že by si nepřál, aby vyznamenání v této formě převzala. Manželé Kuberovi spolu oslavili zlatou svatbu, jak pan předseda Senátu říkával, „brali se mezi tanky.“ Každý se může mýlit, ale kdo jiný než někdo, kdo s ním strávil téměř celý život, by mohl lépe odhadnout jeho přání?

Samozřejmě může mít paní Kuberová pravdu. Osobně si ale myslím, že z ní mluví bolest ze ztráty manžela, protože vím, jaké to je. Manžel mi zemřel před třemi lety, a ještě stále jsem to nepřijala. Takže ji velmi chápu, že by tu raději měla jeho, ne nějaké vyznamenání. Možná bych je v její situaci taky poslala do háje, těžko říct. Zoufalství a smutek někdy vyvolávají iracionální reakce.  

Kuberová už dříve mluvila o tom, že její muž čelil kvůli své plánované cestě na Tchaj-wan enormnímu tlaku, což mohlo přispět k jeho úmrtí. Média psala o dopisu, který čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu. Hrozilo v něm trestem Kuberovi i českým firmám v Číně, pokud na Tchaj-wan pojede. V jeho pozůstalosti se pak měly najít dva dopisy, jeden z Číny, druhý z Hradu. Ať už je to jakkoli, ve světle nejrůznějších nesrovnalostí, neměli raději s vyznamenáním počkat?

To nechci hodnotit. Politika vždy znamená tlaky, a vždy to odnáší jak dotyčný, tak rodina. A málokdo do toho vidí, zvláště jde-li o tato vysoká patra. Víte, mne oslovilo více lidí, abych kandidovala na prezidentku. Já to napřed vnímala jako nadsázku, vtip, ale oni to mysleli vážně. Když opominu, že tyto ambice skutečně nemám, došlo mi, že jedním z důvodů je hlavně fakt, že je mi lépe tzv. dole, mezi svými starosty, než nahoře, i kdyby to měl být Pražský hrad. Chci být sama sebou, chci mít možnost říkat „co na srdci, to na jazyku“, psát své blogy, básničky, háčkovat si, přednášet a pomáhat obcím, co to dá… a prezident nebo prezidentka musí tuto svobodu do velké míry obětovat. Ráda pomohu v kampani někomu, o kom si myslím, že by tam měl a chce usednout, a budu ho obdivovat za to, že má vůli do těch horních pater jít a svého života se z velké míry vzdát. Protože v těch horních patrech není někdy o co stát. Včetně věcí, o kterých se zmiňujete. Ale prostě se dějí. Takže raději budu mít svou advokátní praxi pro své obce a města než ochranku.

Současný předseda Senátu Miloš Vystrčil na Tchaj-wan jel. Prezident Miloš Zeman označil jeho cestu za „klukovskou provokaci“ a už ho nebude zvát na pravidelná setkání s dalšími ústavními činiteli ke koordinaci zahraniční politiky. Co říkáte reakci prezidenta?

Reakce prezidenta v tom smyslu, že jej už nebude zvát, je taky tak trochu klukovina. Jinak, ač považuji Miloše Vystrčila za slušného politika, musím říct, že já bych na Tchaj-wan nejela. Nejsem příznivec gest, která neudělají představitelé ani velkých zemí, natož naší malé zemičky. Ti velcí toho jen zneužijí, i když navenek budou říkat opak. Měli bychom se starat o svou vlastní pozici v Evropě, a neřešit problémy velkých zemí. Navíc si troufám tvrdit, že tam ti lidé nejeli kvůli Tchaj-wanu, ale kvůli sobě. To PR kolem tomu odpovídá. Tento přístup mi není blízký. A dovolím si spekulaci – myslím si, že jak pana Kuberu, tak pana Vystrčila, do toho natlačilo okolí, a že z té cesty ani jeden nebyl nadšen. Jen neměli tu odvahu ty rádce vyhodit, protože na to byli moc slušní. A voliči? Stačí se zeptat na venkově, zda to ovlivní jejich hlasy ve volbách – řeknou vám, že mají úplně jiné starosti než Tchaj-wan. Tak to prostě je. Nejvíce důležité to bylo pro ty, co tam byli. PR před volbami.