Andrej Babiš je možná vítězem příštích parlamentních voleb. Nyní však bojuje proti obvinění řady politiků ohledně nabytí svého majetku a s aférou ohledně dluhopisů. Jak celou tuto záležitost hodnotíte, dopustil se předseda hnutí ANO některých chyb, anebo je jen obětí štvavé kampaně médií a opozice?

Tak asi nějakých menších omylů se dopustil jako každý člověk, ale není to žádná tragédie. To Čapí hnízdo postavil za svých 900 milionů a od Evropské unie dostal jen padesát, které nedávno ještě vrátil. Myslím si, že by se do takového projektu už znovu nepustil. No a že si koupil dluhopisy své firmy za korunu, tak to bylo tehdy celkem normální. Vždyť bývalý ministr financí Kalousek nás k tomu přímo vyzýval, často na nás tlačil. Řekl nám všem podnikatelům doslova: „Kupte si svoje dluhopisy za korunu, nebudete muset z toho platit daně.“ Já jsem to tenkrát neudělal, protože jsem to nepovažoval příliš za morální, ale provedla to fůra mých kamarádů – seriózních podnikatelů, jelikož nám to Kalousek opravdu vřele doporučoval. Proto nechápu, jak to Babišovi dnes může někdo vyčítat. Je proti němu vedena cílená kampaň, aby ho vytlačili z politiky.

Čím dál víc se přetřásá problém nízkých českých mezd, které rostou pomalu i ve srovnání se Slovenskem či Polskem. Zmiňuje se problém pracující chudoby a masy lidí, kteří jsou jen krok od stavu chudoby. Jak tento problém řešit? Mohou za to komunisté, nebo ti, kdo přišli po nich? Nebo jsou Češi líní či si nechávají od svých zaměstnavatelů všechno líbit? Jaké máte osobní zkušenosti s tímto problémem vy sám z vaší firmy?

Já si myslím, že takzvaný problém nízkých českých mezd vytvořili odboráři, politici sociální demokracie a novináři. Protože ono tomu ve skutečnosti tak není. My se musíme především podívat na kvalitu života, kterou u nás máme, nemůžeme porovnávat jen mzdy. Je třeba do toho zahrnout cenovou hladinu spotřebního koše u těch zemí, se kterými se chceme srovnávat. No a v té konfrontaci je kvalita života u nás výborná. Do firem, jež nabízejí nízké mzdy, lidé asi nenastoupí, budou hledat vyšší platovou úroveň. U nás ve společnosti máme průměrnou mzdu okolo 26 tisíc korun měsíčně, a stejně nemohu sehnat další zaměstnance.

Za dobu svého podnikání jsem už poznal svět – Čínu, Rusko, Indonésii, Afriku, mám fabriky různě po kontinentech, a tak mohu říct, že kvalita života je u nás opravdu vysoká. Nelze se jen dívat na Německo, tam jsou přece úplně jiné ceny za bydlení a služby. K tomu bych chtěl ale ještě dodat, že musíme být opravdu rádi za takového partnera, jakým Německo pro nás je. Jednak tam odchází víc než 30 procent českého exportu a jednak táhne ČR svojí kreativitou a inovacemi výš. Kdybychom ho neměli, těžko bychom vymysleli někoho jiného.     

Politici Evropské unie oslavovali 60. výročí Římských smluv, tedy jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Premiér Sobotka k tomu napsal: „Po Mnichovu s nacistickou totalitou, životem za železnou oponou a s divokými 90. léty je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak posuzujete vy toto kontroverzní období? Začal jste právě tehdy podnikat? A jaké máte na to vzpomínky?

Pravda je někde uprostřed. Je faktem, že období devadesátých let přineslo i hodně negativ, ale jak se říká, po boji je každý generál. Ano, hodně se toho rozkradlo, část firem přešla zbytečně do zahraničních rukou díky kupónové privatizaci. Svou šanci dostali i různí šíbři, kteří podniky vytunelovali. Na druhou stranu se ale podívejme, co se za těch 25 let u nás udělalo. Máme svobodu, změnila se naše města, která dříve bývala všechna šedá. Nemohli jsme se dostat do světa, dnes máme svobodu projevu, cestování, podnikání atd.

Myslím si, že jsme udělali po roce 1989 pouze tři zásadní chyby. Týká se to zejména vzdělávání, které šlo za těch 25 let hodně dolů, generuje profese, jež mnohdy nejsou na trhu práce potřeba. Obrovsky se opomenulo technické i přírodovědné vzdělávání. Dalším velkým problémem je infrastrukturní rozvoj, zanedbané silniční i dálniční komunikace, železnice i informační technologie. Teď se to poněkud zlepšilo, když Andrej Babiš investoval do těchto oblastí více peněz, ročně se dávají na to už miliardy, ale stejně jsme nespokojeni, jelikož se s rozvojem dopravy čtvrtstoletí nic pořádného nedělalo. Vezměte si, že ani po 27 letech nemáme ještě hotový obchvat hlavního města Prahy. No a posledním velkým negativem je naše legislativa. Zvláště ohledně schvalování důležitých stavebních projektů, do kterých nám mohou zasahovat různé nežádoucí vlivy a subjekty, což je pak šíleně prodlužuje. To v Německu i ve Francii nebo také v jiných vyspělých zemích neexistuje.

Já jsem v 90. letech Brano a.s. privatizoval, jeho forma se postupně měnila a dnes jsem už jeho stoprocentním vlastníkem. Měl jsem hned dlouhodobý záměr vybudovat z firmy mezinárodní společnost, která by uspěla na evropském a pak i světovém trhu. Mohu dnes konstatovat, že se mi to podařilo, pobočky mám na všech kontinentech a stavíme teď fabriku i v USA, kde mám léta svoje obchodní zastoupení a kancelář i v Detroitu. Ta doba 90. let byla skutečně někdy obdobím „zatemněných oken“ a slzavým údolím, které se mi ale, doufám, podařilo projít bez ztráty kytičky.    

Někteří zástupci podnikatelských svazů se brání, že tento trend je důsledkem toho, že v ČR působí řada poboček – dcer od mateřských zahraničních společností, které si diktují ceny za výrobky či úkony a od toho se pak odvíjejí i mzdy. Zaštiťují se tedy špatnou strukturou českého hospodářství. Máte podobnou zkušenost ze své praxe? Je tento fakt skutečně příčinou mizerných platů v ČR, které nedosahují ani třetinové úrovně ve vyspělých západoevropských státech a kdy životní úroveň v Česku ještě stále dost pokulhává za tou v Itálii i ve Španělsku?

Tak bych to určitě neviděl, jsou tady sice problémy třeba u obchodních řetězců a některé věci se ještě musejí legislativně dotáhnout, ale to jsou záležitosti procesní, nikoli systémové. Nemyslím si, že česká ekonomika má špatnou strukturu, protože průmysl tvoří 34 procent hrubého domácího produktu, a to je zvláště v období krizí stabilizující faktor, kdy rapidně klesá výkon v oblasti služeb a kdy jde hodně dolů i domácí spotřeba. Navíc u nás už existuje řada firem v automobilovém či leteckém průmyslu, které se dokonce zabývají vesmírnými programy se špičkovými technologiemi, které jsou samozřejmě konkurenceschopné. I u nás ve firmě řídíme výrobu systémem počítačů a digitalizovaným odváděním a takových podniků je mnoho. Často se mluví o zavádění průmyslu 4.0, ale fůra společností v Česku už v tomto procesu delší dobu funguje.

Co se týká druhé části vaší otázky, do jižní Evropy napumpovala EU v minulých letech, coby ještě „evropská patnáctka“, hromadu peněz, a to se projevuje na kvalitě životní úrovně i vyspělosti infrastruktury. Jenže ty státy jsou v ohromných obchodních deficitech a státních dluzích. Mají problém jednotlivé projekty, financované kdysi z EU, nyní udržet. My teď také dostáváme miliardy na dotacích, ale je to pořád o dost méně, než braly tehdy státy jižní Evropy. V současné době se k nim přibližujeme a oni jdou v životní úrovni dolů. Vždyť jen ve Španělsku dosahuje nezaměstnanost až dvaceti procent.