Kandidujete do Rady České televize. Co vás k tomu vede? Jaký byl ten hlavní impuls?

Konečným impulsem bylo samozřejmě to, že díky mému YouTube-kanálu a poměrně silným sociálním sítím a po akci Ústav nezávislé žurnalistiky a Newsroom ČT24 mně začali lidé psát a říkal jsem si, že by možná stálo za to, když ne se pokusit něco změnit, alespoň lidem ukázat, jaká je pravda. Česká televize, pro mě to dlouho nebylo žádné velké téma, vždy jsem se staral o to médium, ve kterém jsem pracoval, a snažil se práci dělat dobře. Na Frekvenci 1, kdysi v ČT, na Nově, pak na Českém rozhlase. V okamžiku, kdy jsem zjistil, že tu je skupina lidí, kteří se vás systematicky snaží odrovnat jen proto, že máte jiný názor, řekl jsem si pozor, o to je potřeba se zajímat.

Nastala akce Newsroom. Toho pořadu jsem měl už předtím plné zuby, mlčel jsem dlouhou dobu a s nadhledem jsem dlouhé roky četl komentáře Zdeňka Šarapatky (člen Rady ČT, pozn. red.) o tom, jak jsem neschopný a on je vynikající. Dlouho jsem na to nereagoval, pak jsem viděl, jak se on vyjadřoval, viděl jsem spoustu lží, které o mně řekli, a nastala akce. Potom byl jen krůček k tomu říct si, že to zkusím, že tomu budu mít třeba co dát. Cesta je dlouhá, v této chvíli jde o začátek. Vlastně musím říct, že tomu Zdeňkovi jsem dneska vděčný, udělal pro mě kus práce v tom, že mi dal značnou popularitu. Nebýt jeho útoků a jeho spojenectví s lidmi z ČT, nikdy by na moji kandidaturu nedošlo. Už samotná cesta k tomu je jakýmsi prostředkem, abych mohl lidem na svém streamu, na sociálních sítích a mnohdy i v XTV říkat: buďme ostražití. Českou televizi si lidé sami platí, je tedy jejich a já mám pocit, že za ty poplatky lidé nedostávají to, co by měli.

Mluvil jste o lidech, kteří chtějí někoho zničit jen proto, že má jiný názor. Pokud to tak skutečně funguje, uvažoval jste nad tím, kde se to v těch lidech bere? Mají pocit výjimečnosti v tom, že právě oni mají o tomto rozhodovat?

Nikdy jsem se necítil vhodný k tomu, abych hodnotil ostatní kolegy. Strašně dlouho jsem mlčel. Když do mě kopali, nijak jsem nereagoval, protože to podle mě lidé z médií dělat nemají. Nikdy jsem se ostatně necítil být novinářem, cítím se být moderátorem. Kde se bere ten pocit, že je tady někdo, kdo vás má nálepkovat, že jste ten špatný, a zároveň své kamarády označí za ty dobré? 

Když se o to hlouběji zajímám, protože na to téma připravuji video, je tady jeden „strážce morálky“, který v opilosti způsobil dopravní nehodu. Přesně tohle by toho člověka mělo diskvalifikovat z toho, že bude hodnotit druhé. Dobře, může za to být nějak potrestaný a nést si následky, ale už by to mělo zarazit jeho právo na to, aby soudil druhé, zda je dobrý, nebo špatný, protože v pravou chvíli nezačal u sebe. Pak je tu druhý, který je zapletený s mnoha podnikatelskými subjekty a lobbisty a jeho manželka dostávala statisíce od Prahy 5 za scénáře po 99 tisících. Každý, kdo si to přečetl, pochopil, že jestli to je pravda, což nevím, nesvítil jsem u toho, ale jestli to je pravda, pak jde o okamžik, kdy by ten člověk měl držet hubu a krok. 

Dostal jsem od těchto lidí různé nálepky jako normalizátor, kamarád Miloše Zemana, moskevský agent, americký agent a nevím co dál, tak tohle je snaha člověka znemožnit. Mám ale pocit, že lidé už jim na to nenaskakují. Pouze přesvědčují svůj okruh přesvědčených. Nemá to už na nic vliv. 

Když jsem poukázal na nějaký Ústav nezávislé žurnalistiky, který ve skutečnosti neexistuje a nikdy neexistoval a jde o virtuální věc, překvapilo mě, že se na mě sesypalo všechno to, co se nakonec sesypalo. V první chvíli mě to zaskočilo, ale už od druhého dne mě to strašně posílilo. Jsem typ člověka, kterého to vyprovokuje. Na spoustě věcí jsem od té chvíle začal pracovat, za pár týdnů pustím ven hodně zajímavé video. Ale proč to dělají, jak jsou rozložené síly a proč nejsou schopni respektovat odlišné názory, nechápu. Nikdy jsem moc neprožíval prezidenta Havla, ale nikdy jsem nechodil po náměstích a nikde jsem to nevykřikoval. Vždycky jsem žil v tom, že Havel splní slib. Bylo mi 20 let, když říkal, že přivede zemi ke svobodným volbám a odejde. Pak už jsem se nestačil divit. Jak ochránil komunisty, jak ochránil StBáky. Do dneška přemýšlím nad tím, proč to dělal. Vím ale, že je to modla spousty lidí, a nevím, proč bych někde vykřikoval: hele, ty máš rád Havla a já tě za to nesnáším a budu tě nálepkovat. Tohle v sobě nemám, nepotřebuji nikoho shazovat nebo popravovat. Nerozumím těm lidem, kteří se staví do role, že mají patent na pravdu. 

Naprosto pevně ale pozoruji, že se tento přístup lidem nelíbí. Můžu vám ukázat mailovou schránku a SMS zprávy, kolik dostávám podpůrných mailů a zpráv kolem akce Newsroom. Jde o tisíce zpráv. Nepodceňoval bych řadové občany. Stojí tady obrovská mlčící většina proti křičící menšině. Kdyby to bylo jinak, Babiš by nevyhrál volby.