Nejdříve něco intimního. Co většinou děláte o sobotních půlnocích?

O sobotních půlnocích vzhledem ke svému věku a skutečnosti, že se v sobotu snažím sportovat, většinou už spím.

A jaké sporty ve svém věku provozujete?

Kdysi jsem hrával závodně tenis a snažím se ho hrát pořád, i když si nejsem jist, jestli se to dá ještě tímto termínem označit. Rád a často plavu ve snadno dostupném bazénu. Také někdy běhám v posilovně na pásu.

Nejste, pravda, finanční expert, ale jste bývalý ministr financí. Mohl byste lidem poradit, do čeho investovat?

Určitě bych si netroufl veřejně doporučit tu či onu firmu anebo ten či onen produkt. Neexistuje totiž investiční produkt bez rizika. Dám tedy obecnou radu staré hospody, že není úplně bezpečné dávat všechny vejce do jednoho košíku. Když totiž do toho košíku někdo narazí, tak se ta vejce rozbijí. Říká se tomu diverzifikace rizik. Každému rád doporučím, aby ta rizika rozkládal. Investujeme s vidinou zisku, ale také můžeme mít ztrátu. Když to rozložíme do několika produktů v různých odvětvích, tak riziko minimalizujeme. Ano, mám jedno pravidlo a doufám, že se díky němu objevím na židovském seznamu pana Bartoše. Slyšel jsem od kamarádů, co měli židovské předky, že bylo zlaté pravidlo bohatých židovských rodin mít třetinu majetku v nemovitostech, třetinu v papírech, ať už v penězích či akciích, a třetinu v diamantech. V jejich případě šlo o historickou zkušenost, protože čas od času přišly nějaké pogromy a když bylo nejhůř, diamanty lze ukrýt do tělní dutiny a prchnout. To se s nemovitostí dělá hůře.

Politici obecně mají odpověď úplně na všechno. Byl jste někdy nějakou otázkou zaskočen anebo existuje otázka, na kterou byste neznal odpověď?

Několikrát se mi stalo, že jsem musel odpovědět způsobem: „A proč se domníváte, že musím mít na všechno názor?“ Dostal jsem tenkrát otázku na téma, na které žádný solidní názor nemám. Když se mě například zeptáte na úroveň výstavy toho či onoho malíře, tak vám mohu říct, jestli se mi líbila či ne, ale už asi těžko posoudím její umělecké kvality a přínos. Jiné jsou pochopitelně otázky, které každého politika dostanou do úzkých. Většinou se snažím odpovídat hodně napřímo a ne každému se to líbí. Novinářům většinou ano, některým čtenářům již méně. To víte, že se občas stane, že člověk musí sáhnout ke standardnímu chmatu zkušeného politika: „Zeptejte se mě, na co chcete, na co chci, odpovím.“

V Poslanecké sněmovně byl před dvěma měsíci vyhlášen suchý zákon. Jak to nesete?

Šlo o naprosto hloupé gesto, nedůstojné pro Poslaneckou sněmovnu. Nikdo z nás v práci nepije. A kdo se napít chce, tomu v tom zákon stejně nezabrání. Bylo to hloupé a účelové gesto.