Někteří komentátoři označují rok 2015 za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Dějiny zjevně nekončí a po dvou dekádách poklidu se rozpadá současné uspořádání Evropy a rodí se nové. Naposledy jsme něco takového zažívali na začátku devadesátých let, kdy se rozpadl sovětský blok, dělilo se Československo a probíhala občanská válka v Jugoslávii...

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Nesmyslný přístup Německa a Evropské unie k imigraci rozvrací evropskou společnost a zadělává na nové zbytečné problémy. Pozvání stovek tisíc migrantů z Afriky, Blízkého východu a střední Asie a jejich následné přerozdělování násilnými kvótami je největším selháním EU za dobu její existence.

Polarizace zřejmě probíhá i v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů Evropské unie a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj?

Tato migrační politika se dotýká samotné podstaty našich států, naší kultury a bezpečnosti. V Německu jako protiváha neodpovědné politiky Angely Merkelové naštěstí postupně posiluje nová strana Alternativa pro Německo. U nás se zaplať pánbůh i vládní politici opatrně stavějí proti politice Německa a Bruselu. Jsem rád, že naše Strana svobodných občanů obhajuje velmi racionální postoje k migrační krizi – obhajujeme jednoznačně právo České republiky rozhodovat si samostatně, koho vpustit na své území. Řešením rozhodně nejsou hnutí, která stavějí jen na nenávisti vůči cizímu náboženství.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Řecko se de facto stalo kolonií Evropské unie. Jsou otroky půjček a eura. Nemůžou rozhodovat o kurzu měny, kterou platí, nemůžou rozhodovat o výši svých daní ani o výši rozpočtu. Jen plní diktát Evropské unie a jejich ekonomika je každým rokem slabší. Mnohým Řekům možná tato situace, kdy jsou zbaveni odpovědnosti za svůj osud a žijí z falešných půjček, vyhovuje. Je to smutný osud národa, který býval kolébkou evropské civilizace, kultury a vědy.