Jaký program máte na sobotní „kongresovou“ půlnoc?

Dnes už jsem po volbách poněkud vyčerpán, takže ani moc neoslavuji. Myslím, že ani není moc co oslavovat, protože volby a moje zvolení je pro mě určitě úspěchem, na druhou stranu je to závazek a velká zodpovědnost, takže není nutné tady propadat nějakému bujarému veselí.

Když jste poslouchal projevy kandidátů na předsedu i vašeho protikandidáta na post 1. místopředsedy, bylo něco, co vás zaujalo a dalo by se pro ODS a její fungování využít?

Záležitosti našeho vnitřního fungování, jako je třeba počet členů výkonné rady nebo počet místopředsedů strany, to asi nikoho moc nezajímá. Jde spíš o to, aby ODS hodně rychle postavila tým lidí, kteří budou schopni jejím jménem hovořit o odborných otázkách. To tu musí být, speciálně pokud jde o ekonomickou expertizu, a musíme to umět postavit.

Když to nebudeme umět, nebudeme moci vládě oponovat, nebudeme bráni jako relevantní opoziční strana a tím si svoje postavení nijak nevylepšíme. To, co se stalo, byl první krok a teď musí následovat další.

Povedete kandidátku do Evropského parlamentu a zdůraznil jste, že půjde o důležitou věc, neboť to budou první volby, které mohou signalizovat, zda v ODS dochází, nebo nedochází k restartu. Jaký by měl být realistický cíl, co byste považoval za přijatelný úspěch?

Určitě nedosáhneme na devět europoslanců, s tím je nutné se smířit. Na druhou stranu bych byl rád, abychom zůstali v evropské politice relevantní silou, a na to se váže určitá reprezentace v evropských strukturách.

Nebudu tady vytyčovat žádné konkrétní cifry nebo limit, na který bychom měli dosáhnout. Můžeme se dočkat i překvapení. Minulý týden ve Zlíně v prvním kole senátních voleb při třiadvacetiprocentní účasti náš kandidát postoupil do druhého kola s patnácti procenty hlasů (kandidát ODS Libor Lukáš nakonec v druhém kole doplňovacích voleb neuspěl, skončil druhý – pozn. red.). Vše bude dáno také volební účastí a teď nemá cenu spekulovat o tom, zda budou úspěchem tři, čtyři nebo víc europoslanců. Nějak to probereme na grémiu, zcela jistě.

Ti, kteří nesouhlasili s vaší kandidaturou do vedení, říkali, že je těžké být současně europoslancem a místopředsedou strany. Budete to všechno stíhat?

Ten argument znám, ale moc ho nepřijímám a nikdy jsem ho nepřijímal. Je to otázka organizace času, organizace práce. Všichni vědí, že my nesedíme 365 dní v Bruselu. Rozumím, že to moji oponenti proti mně použili. Kdybych byl v jejich situaci, udělal bych to taky, ale vždycky jsem se to snažil rozporovat. Není to podle mě relevantní argument.