V Moravskoslezském kraji by mohla vzniknout základna americké armády. Na kongresu ODS to řekl Alexandr Vondra. Podle něj by měla pomoci ekonomické situaci kraje, a navíc by měla fungovat jako příprava na časy, kdy kvůli zeleným plánům Evropské unie klesne těžba uhlí natolik, že firmy začnou propouštět. Už jsme vedli diskuze o americkém radaru a podobně. Potřebujeme mít v České republice základnu americké armády?

Projev Alexandra Vondry na kongresu ODS nesmíme brát příliš vážně. Je to profesionální politik a věděl, co na delegáty kongresu zabere, aby ho zvolili místopředsedou. Toto téma zvolil, protože ví, že velká část členů ODS vidí ve Spojených státech amerických garanta stability. Navíc je to kontroverzní téma, o kterém se bude psát, což ho zviditelní. Z tohoto pohledu to byl dobrý krok, navíc jeho vystoupení bylo provokativní a dosti zastínilo vystoupení předsedy ODS. Přitom se nesnížil k úrovni komického výstupu řeporyjáka. Na druhou stranu Alexandr Vondra moc dobře ví, že kdyby Spojené státy americké měly zájem o základnu u nás, tak už nám to dávno sdělily.

Například při loňské návštěvě premiéra Andreje Babiše u prezidenta Donalda Trumpa v Bílém domě. Spojené státy přesměrovávají své zájmy do Asie, kde budou muset řešit řadu vznikajících problémů. Dá se očekávat, že svoji přítomnost v Evropě budou postupně omezovat. Provoz takové základny stojí nemalé prostředky, které Spojené státy potřebují vydávat jinde, takže nevěřím, že by o základu u nás měl Pentagon zájem. Ale je to dobré téma pro ODS v opozici. Vedení ODS musí být naprosto jasné, že současná vláda tuto základnu před svými voliči neobhájí. Z odborného pohledu je základna armády Spojených států u Ostravy nereálná a je zbytečné se o ní bavit.

Co by to pro nás znamenalo? Co pozitivního a co negativního by základna přinesla České republice?

Nemá cenu se bavit o něčem, co nikdy nebude. Spíše bychom měli diskutovat, co udělat pro to, aby naše obranyschopnost byla dostatečná, abychom takovou berličku nepotřebovali.

Alexandr Vondra právě tvrdí, že by základna měla být zárukou bezpečnosti, a navíc důkazem pro Severoatlantickou alianci, že jsme seriózními členy. Je to oprávněný argument?

Důkazem pro Severoatlantickou alianci, že to s naší obranou myslíme vážně, není planá diskuse o americké základně, ale výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP. Navíc, a to ví i Alexandr Vondra, se v minulosti investovaly nemalé alianční prostředky do vybavení dvou leteckých základen v České republice. Takže náš stát je schopen přijmout okamžitou alianční leteckou pomoc. Co mě poněkud překvapuje, že se necvičí přesuny po železnici, která je přirozenou dopravní cestou pro přesun vojsk. Místo toho se experimentuje s přejezdem dálnice D1, na které se dělají kolony i při normálním civilním provozu. Dostatečně velká, dobře vyzbrojená a vycvičená armáda je základem naší bezpečnosti. K tomu jsou potřeba dostatečné zálohy, silný a fungující obranný průmysl a kvalitní dopravní infrastruktura. Ale nejdůležitější je vlastenectví občanů a jejich důvěra ve vrcholné představitele státu. Tu důvěru ale politici příliš nemají a musí si ji zasloužit.

Europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) bez odkladů varovala, že by došlo ke střetu jako o americký radar v Brdech. Dopadla by základna stejně?

Americký radar v Brdech byla reálná záležitost. Probíhala formální vyjednávání mezi českou vládou a reprezentací USA. Českou republiku několikrát navštívil šéf americké Agentury protiraketové obrany a řada dalších významných vojenských funkcionářů. Česká vláda v čele s premiérem Mirkem Topolánkem se na summitu NATO v Bukurešti dohodla se Spojenými státy na výstavbě tohoto radaru. Od vlastní výstavby nakonec ustoupily Spojené státy. O americké základně zatím mluvil pouze Alexander Vondra a Kateřina Konečná. Nesrovnávejme věci nesrovnatelné.

Česko nepřijme dětské uprchlíky z řeckých táborů.  Atény totiž podle Jana Hamáčka nedodají požadovaný seznam čtyřiceti sirotků – navrhované mladíky označil za riziko v bezpečnosti. Souhlasíte s tím?

Vážím si všech lidí, kteří jsou ochotni obětovat část svého pohodlí a udělat něco pro jiné. Samozřejmě nemyslím tím pokrytecké dávání peněz v uvozovkách na dobré účely s cílem, aby se o tom mluvilo. Tím veskrze pohrdám. Ale jestliže nějaký občan je ochoten adoptovat sirotka za vlastního, to je čin hodný obdivu. Česká republika má v rámci Evropské unie jeden z nevětších počtů dětí v ústavech a dětských domovech. Děti zde umístěné potřebují pomoc. Ale politici vědí, že propagovat tuto myšlenku jim nepřinese žádnou publicitu. Tak si vymysleli dětské uprchlíky v řeckých táborech. Mediální poradci jedné skupiny radí: vezměte je; druzí: nechtějte je. Hlavně, když se o jejich klientech píše, a o sirotky jim ve skutečnosti nejde. Jestli opravdu chceme pomoci, tak pomozme dětem u nás. Potřebují to. Díky každému, kdo si adoptuje bezprizorní dítě z našich děcáků. Je jich dost, nemusíme si pro ně jezdit do ciziny. 

Čínský Peking vypověděl sesterskou smlouvu s Prahou, protože pražské vedení odstranilo ze smlouvy část o tom, že Praha uznává politiku jedné Číny. Jedná se hlavně o nezávislost Tchaj-wanu a Tibetu, právě s Tchaj-wanem, konkrétně s městem Tchaj-pej primátor Zdeněk Hřib (Piráti) podepsal novou sesterskou spolupráci. Jak vnímáte celou kauzu?

V prvé řadě je potřeba vědět, že oficiální zahraniční politiku naší země tvoří vláda, nikoliv starosta obce, i když se jedná o hlavní město. Ministerstvo zahraničních věcí se muselo při výrocích současného primátora Prahy hodně zapotit, aby zahraničním partnerům vysvětlilo, co to na magistrátu v současnosti sedí. Politiku jedné Číny uznává nejen České republika, ale celá Evropská unie. Takže zatímco francouzský prezident Macron podepisuje s Čínou významné obchodní kontrakty, tak starosta Prahy mává pěstičkou směrem na Peking, aby se zviditelnil. Doprava v Praze je příšerná, parkovat se zde téměř nedá a po ulicích a chodnících se prohání šílenci na elektrických koloběžkách. Před Hlavním nádražím se povalují opilí bezdomovci a feťáci, kde kromě nich potkáte i drogové dealery a pracovníky nevládek rozdávající čisté injekční jehly. Normální lidé se bojí tudy projít. V tramvajích i restauracích musíte být stále na pozoru před kapsáři, ale s tím vším si na pražském magistrátu nevědí rady. Tak řeší zahraniční politiku. Ještěže nebydlím v Praze.

Sdílíte obavy kvůli následkům ze strany Číny pro Českou republiku? A jak k Číně objektivně přistupovat?

Těžko vysvětlíte čínským představitelům, že jsou u nás starostové, kteří místo starání se o věci potřebné pro obyvatele obce vyvěšují tibetskou vlajku na radnici. To, co se odehrálo v padesátých letech minulého století v Tibetu, si samozřejmě zaslouží odsouzení. Rozumím tomu, když někdo vyvěšením tiberské vlajky na svůj dům vyjadřuje svůj občanský postoj. Ale neměl by nikdo ke svému zviditelnění zneužívat svoji funkci a vlajku vyvěšovat na veřejnou budovu. To ale neznamená, že máme být k Číně servilní. Každý politik by si měl uvědomit, že je zodpovědný svým voličům a měl by dělat vše pro jejich blaho. Jestli je pro české občany dobré, abychom s Čínou obchodovali, dělejme to. To samozřejmě neplatí pouze pro Čínu, ale i pro jiné země. Dělejme takové zahraniční obchody, které jsou pro naši zemi výhodné. Politici musí potlačit svá ega a jednat a spolupracovat s cizinou tak, aby to bylo v zájmu naší vlasti a lidí zde žijících. 

Šéf Amazonu Jeff Bezos se před dvěma lety stal obětí kybernetického útoku, pravděpodobně ze Saúdské Arábie, jak se nyní ukazuje. Domníváte se, že je něco na slovech zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery, že příští válka se povede hlavně přes data, počítače a internet? Máme si na podobné události začít zvykat?

Nejen války, ale i teroristické útoky se budou přesouvat do kybernetického prostoru. Ale nelze se v obraně orientovat pouze na tuto oblast. Vždy se bude jednat o kombinaci různých forem útoků a kybernetický bude pouze jeden z nich. Čím více budeme na počítačích závislí, tím větší nebezpečí lze odtud očekávat. Lidem chybí základy bezpečného chování v prostředí internetu. Nikoho nenapadne pobíhat napříč dálnicí D1 v době největšího provozu. Ale podobné chování v kybernetickém prostoru není neobvyklé. Proto se teroristům, ale i zpravodajským službám cizích zemí daří toto prostředí využívat ve svůj prospěch. V budoucnu můžeme očekávat kybernetické útoky nejen na kritickou infrastrukturu, například za účelem vyvolání blackoutu, ale i na nemocnice či výrobní podniky. Proniknutí do počítačové sítě a způsobení havárie v chemické továrně může být pro teroristy účinnější než sebevražedný atentát.

Když jsme se spolu bavili minule o brexitu, vadilo vám, že britští politici neplní přání Britů z referenda – odejít z Evropské unie. Mezitím byly další volby, vyhrál Boris Johnson, o němž jste tvrdil, že vůli lidí hodlá naplnit. Brexit je několik dní skutečností. Dal se výsledek čekat? Je brexit ukázkou politikům, že ignorovat rozhodnutí obyvatel se nevyplácí?

Boris Johnson neměl jinou možnost než brexit uvést v život. Jinak by se zpronevěřil své funkci. Pevně věřím, že s Velkou Británií budeme mít nadále stejně dobré vtahy jako doposud. Poslouchal jsem pozorně poslední projev britského europoslance Nigela Farage v Evropském parlamentu. Dovolím si citovat: Moje máma a táta hlasovali pro společný trh, ne pro politickou unii, ne pro vlajky, hymny, prezidenty, a teď dokonce i pro vaši vlastní armádu.  Najdete v tom jasnou odpověď, proč Velká Británie z Evropské unie odešla. Protože ji k tomu vedení Evropské unie přinutilo svým chováním a vnucováním něčeho, co Britové nechtěli. Vrchol všeho byl, když Nigel Farage byl v závěru odpojen od mikrofonu, protože vytáhnul z kapsy britskou vlajku. Mít vlajku své vlasti je v Evropském parlamentu zakázané. Za německé okupace bylo v Protektorátu Čechy a Morava po několik měsíců povoleno používat naší státní vlajku, pak přišel zákaz. Nevím, že by si od osvobození v roce 1945 dovolil někdo zakázat používání naší národní vlajky. Až nyní Evropský parlament.

Je to důvod, proč referendum tolik politiky děsí? Třeba u nás – mimo tedy Tomia Okamury, ať jsme spravedliví…

Hodně politiků voliče podceňuje, někteří jimi dokonce pohrdají a tvrdí, že jsou vesměs hloupí. Ale před volbami jim nadbíhají nesplnitelnými sliby a za pomoci politických marketérů se snaží získat jejich hlasy. Po svém zvolení by chtěli mít od voličů klid až do další volební kampaně. Referenda v průběhu tohoto období by jim ten klid vzala, navíc by mohla ohrozit jejich zájmy. Jestliže volič má právo volit, pak by měl mít i právo o důležitých věcech spolurozhodovat v referendu. Uvědomuji si, že referenda mají svá úskalí. Otázky musí být jasně a srozumitelně formulovány a také musí být vysoká účast voličů. Referendy by se nemělo plýtvat na nepodstatné otázky, ztrácela by pak na významu. Nejvíce mě baví, že odpůrci referenda tvrdí, že by voliči mohli být zmanipulovaní. Většinou jsou to ti politici, kteří voliče před volbami zmanipulovali tak, že je zvolili. To jim nevadilo. Možnost hlasovat v referendu je pojistka voličů pro případ, že by se zvolení politici občanům zpronevěřili.  

Ještě ke Spojeným státům a Blízkému východu. Generál Sulejmání je mrtev, s ním i další osoby po útoku Spojených států v cizí zemi. Jak se vy díváte na celý zásah včetně jeho provedení?

Na tento zásah se dívám s obavami. Spojené státy tento čin mohou schovat pod rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která umožňuje státům užít sílu v sebeobraně v případě teroristických útoků. Ruku na srdce, tato rezoluce může přikrýt téměř vše. Nechci polemizovat, je-li, či není-li to v souladu s mezinárodním právem. Ani diskutovat nad tím, že čin byl proveden na území jiného svrchovaného státu, Iráku, který o tom nebyl informován. Zajímá mě především, jaký dopad to bude mít na Českou republiku, a hlavně na její bezpečnost. Jestliže v dohledné době dojde ke změně politiky Íránu směrem k větší smířlivosti, pak to může napomoci našemu obchodu a neohrozí bezpečnost v Evropě. Obchodně byl pro nás Írán, respektive jeho předchůdce Perská říše, významným partnerem už za první republiky. Dnes je náš export do Íránu omezen embargy. Ale americký čin může mít také opačný dopad, který povede k nárůstu terorismu, zvýší pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu a přivede další nelegální migranty do Evropy. V každém případě tento riskantní čin posílil Donalda Trumpa ve Spojených státech před nastávajícími volbami.

O cílech Američanů se samozřejmě spekuluje – odchod vojsk, ropa, udržení chaosu, reakce na vyhrocenou situaci a neustálé konflikty a tak dále… Kde vidíte příčinu vy?

Skutečnou příčinu tohoto útoku znají pouze ti, kteří o něm rozhodli. Nemá cenu spekulovat o něčem, co už se stalo a co nemůžeme ovlivnit. Varovné je, že poprvé byly při atentátu použity bezpilotní prostředky. Provedení nebylo dokonalé, ale nakonec úspěšné. Obávám se, že používání této moderní techniky k obdobným účelům bude přibývat.

Následoval útok na americké cíle s varováním předem, aby nedošlo ke ztrátě na lidských životech. K těm bohužel nakonec došlo při sestřelení civilního letadla, což íránská strana chvíli tajila. Část amerických vojáků i jejich spojenců stále na území – i přes pokyn k odchodu – zůstává. Jaký vývoj očekáváte?

Je mi líto každého nevinného člověka, který přišel o život při sporech mocných. To se týká i obětí v sestřeleném civilním letadle. Díky zjitřené situaci může podobných událostí přibývat. Pro Irák je nepřijatelné, aby vojáci cizích zemí zůstali po tomto incidentu na iráckém území, proto vyzval k jejich odchodu. Irácká vláda to musela udělat, aby úplně neztratila tvář. Ale je si vědoma, že nemá sílu, aby tento odchod vynutila. Američané zase vědí, že po jejich odchodu je velká pravděpodobnost, že Irák se může ocitnout v chaosu, který může skončit jeho rozpadem. Což by mohlo odstartovat občanské války i v dalších zemích a začala by se překreslovat mapa světa, v této oblasti vzniklá podle rozdělení vlivu vítězných velmocí první světové války. Domnívám se, že to je hlavní důvod, proč Američané z Iráku neodejdou.