Nová vláda již ve vládním prohlášení vyhlásila boj dezinformacím. A jak se zdá, tak to myslí vážně, protože po vypuknutí války na Ukrajině iniciovala vypnutí několik údajně proruských či dezinformačních webů. Co si o tom myslíte?

Dezinformace, to je takové šikovně ohebné a omyvatelné slovo, které se dá použít kdykoliv se to nějakým způsobem hodí. Co je vlastně dezinformace? Je to každá nepravda, která se objeví někde ve sdělovacích prostředcích nebo na sociálních sítích? A proč se omezovat jenom na média? Dezinformací můžeme, když se nám to bude hodit, nazvat jakoukoliv komunikaci mezi lidmi, jejíž obsah je nepravdivý. Ale kdo určí, zda jde o záměrnou nepravdu nebo pouze o omyl? A měl by to vůbec určovat stát? A když už chce stát řešit dezinformace, nemělo by platit pravidlo padni komu padni? Podívejte, já obsah těch několika vypnutých webů vlastně neznám. Jestli jsem se pětkrát dostal na Aeronet, z nějakého odkazu na sociálních sítí, tak je to moc. Ani si už nepamatuji, o čem ty články byly. Občas jsem četl Protiproud. To byl, nebo vlastně stále ještě je, zajímavý web, ale čtenář si musel pozorně vybírat, co čte a velmi přísně to pak posuzovat. Články Petra Hájka jsem četl docela rád, i když je vždy beru s velkou rezervou, protože pan Hájek je ideologicky někde úplně jinde než já. Pak je v tom seznamu web Pravý prostor, který se hodně zabýval migrací, vztahem k Evropské unii, a podobně, a byl samozřejmě vůči současné politice velmi kritický. Je to web řekněme pravicově konzervativně libertariánský, i když tohle slovní spojení zní dost podivně. Ostatně Pravý prostor, jestli se nepletu, přebíral zcela volně i moje články a vyjádření na mé facebookové stránce. Já bych tedy ty vypnuté weby rozdělil do tří kategorií: očividně proruský obsah, Protiproud jako vyloženě konspirační web, a pak Pravý prostor jako vcelku běžný pravicový názorový web.

Podle mého názoru není ospravedlnitelné vypnutí žádného z těchto webů. Nicméně vypnutí toho třetího, tedy Pravého prostoru, lze číst jako vyloženou výhrůžku všem dalším pravicovým názorovým webům. A vlastně nejen webům. Pokud si vláda dovolí vypnout, nebo přesněji řečeno objednat si vypnutí webu, kde publikovali dejme tomu zastánci rakouské ekonomické školy, zastánci konzervativního libertariánství, zastánce laissez faire kapitalismu, což všechno jsou postoje, které jsou v zásadním rozporu se současnou politikou, může si ministr Rakušan stejně tak objednat vypnutí webu strany Svobodných, nebo webu Liberálního institutu, web týdeníku Echo, a třeba i Parlamentní listy. Zásadní problém je v tom, že k vypnutí webů není žádný právní rámec. Stalo se to po konzultaci s vládou, a samotné otočení vypínačem provedlo sdružení CZ.NIC, tedy správce české národní domény. Jediný správce, nikoliv majitel. To je mimochodem velký rozdíl. Zastánci vypnutí tedy mohou tvrdit, že nejde o cenzuru, protože zásah přišel od soukromé instituce. Jakým způsobem si však ministr Rakušan vypnutí objednal, o tom nikdo neinformoval. Je to mafiánská praktika, překračování pravomoci ministra a zvůle spojená s otevřenou výhrůžkou každému, kdo svobodně publikuje. Jinak to číst nelze.

Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že Rusko vede se Západem i tzv. informační válkou. Pokud jsou tedy přijímány tvrdé sankce vůči Rusku, nemělo by být součástí těchto sankcí také odtržení Ruska od možnosti šířit svou propagandu?

Pokud bychom byli s Ruskem ve válečném stavu, má určité omezení smysl. Jenomže válečný stav je speciální situace se svým vlastním zákonným rámcem. To, co si objednal ministr Rakušan, je zvůle. A možná nás někdo za tento rozhovor zavře, protože jestli se nepletu, o schůzce zástupců CZ.NIC s ministrem Rakušanem není žádný záznam, žádný zápis, a vše lze popřít. Česká republika však ve válečném stavu není, s Ruskem máme stále jakž takž normální vztahy, ostatně stále je platná smlouva o přátelských vztazích mezi Českou republikou a Ruskou federací. Tu nikdo nerevokoval. Nicméně, byla to skutečně proruská propaganda? Kdo to vyhodnotí? A z jakého důvodu si občan svobodného demokratického státu nesmí číst propagandu? Nebo ještě lépe se zeptám: Jestliže jsme soustavně vystaveni propagandě, proč si občan nemůže vybrat, kterou si chce číst? Může si vůbec občan udělat sám obrázek o celé věci, když je mu zakázáno vidět celý informační či propagandistický prostor? Obává se snad někdo, že občané jsou nesvéprávné děti, které je potřeba chránit před okolním světem? Znovu se tady objevuje neřešitelný paradox ochranitelského státu: Občan je v tomto pojetí neschopný se správně rozhodovat, dělat si obrázek o realitě, zkrátka jednat svobodně, ale zároveň mu vláda, která jej vede za ruku, aby náhodou někde nezakopl, ponechá jedno důležité právo, tedy zvolit si toho, kdo jej povede. Pokud je člověk neschopný se správně rozhodnout, jakou hodnotu má asi jeho volební rozhodnutí?