Vzpomněl jsem si na jednu z letošních glos Miroslava Macka, která se týkala zpochybnění slova vlast z důvodu, že na tomto území vládnou naši správci cizích zájmů, že nám vládne cizí politika a podobně. Vy jste měl svého času vynikající pracovní nabídky ve Švédsku a USA, ale v sedmdesátém roce jste se vrátil. Nelitoval jste někdy svého rozhodnutí?

Nelitoval. Před sice asi štědře honorovanou vědeckou prací a neznámou budoucností jsem volil návrat domů do skrovné rodiny, ale mezi velké osobnosti, které pak natrvalo ovlivnily můj vývoj. Byl to i můj děda chalupář, zakladatel vesnického Sokola a husitské církve, který vytrvale bojoval s chamtivými kapitalisty. Dále můj otec, nezničitelný bojovník proti komunismu a zanícený včelař, který, byť sesazen z ředitele na pomocného dělníka, nezatrpkl a začal přivážet obrobky jen nekomunistům, ale s pocitem svobodného člověka. Tento vjem vnitřní svobody mi pomohl překonat politické svízele, a tak oba staršinové ve mně zanechali percepci hrdosti na mé češství a národní historii končiny, do které patřím.

Profesně jsem pak prožil bohatý život v prostředí Fyzikálního ústavu Akademie věd, našel vynikající spolupracovníky a učitele a získal své zaměření na obor termodynamiky. Prožil jsem tak několik zlomových etap politického vývoje, ale vždy jsem zůstal pyšný na svůj původ z Česka. Ve svém badatelství jsem tak našel i možnost zavítat i do daleké historie a představit Jana Amose Komenského jako fyzika, který předeslal nauku o teple svými názory zavedením termínu kalorika, který vlastně podnítit vývoj termodynamické teorie bez instalace – někdy těžko pochopitelné – entropie. To se, bohužel, nestalo, ale setrvalo jako nevyužitá možnost a pro mě badatelsky přitažlivá alternativa evoluce. Tak se kalorik – česky teplík – stal podnětem i textu kabaretu nazvaného „Mrazospytem k teplospytu“, který jsme provozovali čtvrt století u příležitosti nejrůznějších konferencí, což byla libůstka, kterou bych si jako emigrant nikdy nemohl dovolit – takže jsem volil dobře - a navíc český chleba a dršťkovou polévku mají taky jen u nás doma.

Letos uplynulo 75 let od „vítězného“ února. Pamatujete si toto období, i když vám tehdy nebylo ani deset let?

Pamatuji a jsem přesvědčen, že to byl následek voleb z roku 1946, tehdy konaných pod vlivem pocitu zrady Západu (Mnichov) a ovlivněn záchranou z Východu (osvobození), a to v naději na lepší budoucnost. Řada věcí, které ovlivnily volby stojí za připomenutí i pro dnešek, třeba, že volební právo bylo rozšířené i pro voliče od 18 let (dříve 21), byla omezena účast pravicových stran (agrárníci, živnostníci) a vnucena celonárodní agitace, čímž si komunisté před-připravili následné převzetí moci.