Pane doktore, i vás se musíme zeptat na to, co řekl „strategický komunikátor“ vlády Otakar Foltýn o „lidech, kteří blahořečí ruský režim“. Ti jsou prý zklamaní, opuštění nebo jsou prostě svině. A na tyto „svině, které už se staly nepřáteli vlastního státu“, je dle Foltýna potřeba hluboký příkop a „karanténa“. Je to vhodné vyjádření?

Možná je jeho blahorodí pan plukovník dobrý vojenský stratég, ale asi by jej neměli jeho nadřízení „pouštět na saka“. Kdo si vzpomene, jaké popularity se kdysi dostalo inteligenci Vasila Bilaka, bude na dobré cestě k pochopení neosobnosti pana plukovníka. Zdá se mi, že ale jí se zabývat nemusíme, protože se do dějin občanské společnosti Made in Czechia zapsal nezapomenutelně podobně, jako jiné tragikomické postavy naší doby. Možná ale asi neví, že jeho „řeporyjská dikce“ bude zachována stejně trvale jako výroky putimského četnického strážmistra Flanderky. Ten se dokonce od jednoho ruského špiona dověděl, že nejlépe se fotografují nádraží, protože se nehýbají. Ale to není na něm to nejhorší. Otřesná je reakce jeho kolegů z vlády, parlamentu, koaličních politických stran a nezapomínejme ani na hradní kuloáry.

Jde o vládního zaměstnance, který má za vládu „komunikovat“. Většina zastánců vlády s jeho slovy nemá problém. Znamená to tedy, že část občanů, kteří sami sebe považují za „státotvornou vrstvu“, by ráda označovala jinou část občanů za svině a eliminovala je z veřejného života?

Pan plukovník se asi stane letním prázdninovým hromosvodem a potáhne káru své důležitosti za jiné, kteří používají podobný slovník. Poslouchat diskuse některých našich politiků a političek je mnohem větší hrůza, než slova nevoleného a ustanoveného komunikátora. Dnes už nevadí nekultivovanost jejich verbálního projevu a nevhodnost jejich gestikulace, na to jsme si mnozí zvykli. Ale nejsem si jistý, zda by demonstrace této neomalenosti neměly být zakázány kvůli školákům a studentům. Mohli by být, kromě běžně svých dostupných drog, infikováni žargonem, kterým se kdysi mluvilo mezi dlaždiči. Tak jako společnost rezignovala na dutá, prázdná slova a nahradila je staccatem své řeči „pracující“ s omezeným počtem slov nebo pokusy upozorňovat na svou domnělou verbální způsobilost opakováním několika vět. Nebo také nahrazujících tuto prázdnotu expresemi a staccatem, které patří na jeviště pokleslé divadelní scény na bývalé pražské periférii.