Během loňského roku přišlo do Evropy 1,7 milionu imigrantů a přicházejí další. Co to znamená pro současnou Evropskou unii?

Pro Evropu je to především výzva, ona se už nudou kopala do zadku. Ne že by nebyly problémy (třeba v oblasti životního prostředí), ale všichni už měli pocit, že jsme si všechno důležité vyřešili a že se nám nemůže nic stát. Pak ale přišla válka na Ukrajině a hned potom akcelerace uprchlické krize ukázala, že tomu tak není. Myslím si ale, že platí heslo, „co nás nezabije, to nás posílí“. Buď z toho Evropa vyjde posílená, anebo to nezvládne a ztratí se ideály humanismu a určitého vzoru pro demokratický svět.

Názory na důsledky migrační krize se pohybují v široké škále – od vize totální katastrofy až po velmi optimistické předpovědi…

Nejsem klasický vítač uprchlíků, na druhé straně si uvědomuji historické paralely – když se podíváme na dobu před druhou světovou válkou, zjistíme, že Evropou bloudili uprchlíci z Německa a všude se jich také lidé báli, vyháněli je a šířily se o nich různé pomluvy. Ten problém tady už jednou byl a dnes ty, kteří se tehdejších migrantů ujali a pomáhali jim jako třeba Nicholas Winton, oslavujeme a vážíme si jich. I na Wintona se přitom tehdy lidé dívali skrz prsty. Dnes čelíme tomu, že sem přicházejí lidé z rozbombardované země a my říkáme, že je raději odmítneme, protože jsou to džihádisté. Mezi uprchlíky mohou být mafiáni a vrahové, ale možná je tam stejný poměr jako v naší populaci. Představa, že sem přijdou výhradně krásní a vzdělaní lidé, kteří nám budou pomáhat budovat kapitalismus, je nereálná. Na druhou stanu představa, že sem přicházejí jen teroristé, kteří mají jediný cíl zničit Evropu, je také mimo realitu.

Znamená rozsah a složení uprchlické vlny ohrožení celého konceptu evropské integrace?

Samozřejmě že znamená. Teprve když do počítače přijde virus, se uvidí, jestli je odolný nebo ne. Dokud není problém, zdá se, že vše funguje. Ohrožení zde je a je třeba se bránit, například si myslím, že Maďaři, kteří postavili na hranicích plot, jednali správně, protože jejich úkolem bylo chránit schengenskou hranici. Naopak to vůbec nezvládli Řekové a Italové. Chápu, že neměli síly, ale mohli už dávno požádat o pomoc. Vnější hranice EU nefunguje a připadá mi divné, že když jedu do světa a pak se vracím, pečlivě mě kontrolují, jestli jsem občan Unie, a přitom sem najednou přicházejí statisíce lidí bez identifikace a jen Řekové pokrčí rameny s tím, že se jim to nepovedlo. Pokud tato věc nebude fungovat, může se celý systém zhroutit. Je třeba vědět, kdo sem přichází, když za totality lidé z Československa utíkali na Západ, byli týdny v táborech v Rakousku, než dostali provizorní dokumenty, a teprve pak mohli jít dál.

Strach a nervozita z migrace rostou a se strachem se pracuje i v politice a mediálním prostoru. Jaké v tom vidíte riziko?

Nebezpečí je vidět třeba na tom, že se veřejně zase objevil Miroslav Sládek, který dosud někde spal a užíval si peněz, které z politiky získal, protože věděl, že už si neškrtne. A teď se najednou probudil, protože pochopil, že má zase příležitost. Záleží jen na lidech, jak si to přeberou a jestli takovým prevítům dají své hlasy. Oni totiž nechtějí věc řešit, Sládek nechtěl v minulosti řešit romskou problematiku, jen se na ní docela vysoko svezl. Lidé by měli věnovat pozornost politikům, kteří nabízejí nějaké řešení, a ne těm, jež jen straší.

V mnoha zemích EU existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení a chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? A může případný Brexit znamenat dominové štěpení Unie?

Ty pohyby tady mohou nastat, ale vůbec se toho nebojím, pokud budou řešeny politicky referendy a demokratickými postupy, nic proti tomu nemám. K čemu by byla Evropská unie, pokud by nebylo z ní možné vystoupit. Lisabonská smlouva přinesla možnost vystoupit a každý stát ji tím pádem má. Mně by se nelíbilo, kdyby Británie z Evropské unie vystoupila, ale myslím, že vzápětí by se od ní odtrhli Skotové a vstoupili do EU. Británie stále ještě pamatuje doby, kdy byla světovou velmocí, a má problém se podřizovat nějakému Česku nebo Bulharsku. I když si Britů vážím, to velkopanské chování u nich vidím. Na druhou stranu mají podstatně lepší politickou kulturu než my a svým způsobem Unii kultivují.

Česká veřejnost patří k nejvíce euroskeptickým v Unii. Čím si to vysvětlujete?

Za to do značné míry mohou novináři, od počátku se chytali marginálií, jako je třeba název pro pomazánkové máslo nebo to, jestli se bude vyrábět tuzemský rum nebo tuzemák. Nebral se přitom vůbec ohled na to, že podstatná část toho, co k nám z EU přichází, a to se týká i omezení, je pro nás výhodná – například omezení znečištění, ochrana proti hluku, ochrana přírody. Převádí se do opačné roviny, kdy máme pocit, že nás někdo diriguje, a přitom jsme se na evropské legislativě sami podíleli, sami jsme s ní souhlasili. Nadáváme na evropské byrokraty, jejich kultura je ale přitom mnohem lepší než třeba na krajském úřadě, mám s tím osobní zkušenosti. To je příčinou toho, že jsme z role „Eurohujerů“ přešli do euroskeptické polohy, tady se vůbec nemedializuje, co EU přinesla, tedy kromě peněz. V tom je zase problém – medializují se hlavně případy, kdy se evropské peníze nevhodně použily. A také náš přístup k nim spočívá hlavně v tom rychle je utratit – ministerstvo, které více utrácí, je nejlepší, ale vytrácí se smysluplnost takového užití financí.

Euroskeptici jsou nespokojení s našimi vztahy k EU a závislosti na ní. Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Nevidím, že bychom byli pod vlivem nějaké mocnosti, jsme pod vlivem sousedů, pod vlivem celku Evropské unie, protože jsme jejím členem, ale obávám se, že jakmile bychom se z toho vytrhli, skutečně bychom se dostali do ruské sféry vlivu. Ta snaha je na mnoha místech vidět včetně jednání prezidenta, který se netají svým přítelíčkováním s východními mocnostmi včetně Číny. Snaha mít „svého koně“ v Evropě je ze strany Ruska zcela zjevná.

Jak budou podle vás schopni Němci vstřebat migrační vlnu?

Počty migrantů jsou velké, ale v poválečném období přišly miliony Turků za prací do Německa, a to je Němci zvali. Německo potřebovalo pracovní sílu a dnes je schopno nějakou dobu imigrační vlnu vstřebávat. V této chvíli je u nás navzdory stoletému demografickému vývoji stejný počet obyvatel jako v roce 1918, a to zde proběhl odsun apod. Jsou tady v celé Evropě místa, kde je třeba lidí a nemyslím, že by Evropská unie zkrachovala, když se sem nahrne spousta lidí.

Před rokem byla ještě v centru pozornosti Ukrajina, dnes se Evropa zajímá spíš o Blízký východ a uprchlíky. Na Ukrajině se přitom stále střílí. Jak vidíte budoucnost této oblasti?

Možná by bylo řešením, kdyby Ukrajinci uznali, že Krym zůstane ruský, a pak ať Rusové dají pryč ruce od východní Ukrajiny. Běžní Ukrajinci, s nimiž jsem mluvil, říkají, ať si Rusové Krym nechají, oficiálně to ale asi není po tom, co se už stalo, možné. Ukrajinci by to asi brali jako prohru.

Je možná skutečná integrace uprchlíků a migrantů v Evropě?

Myslím, že pokud jde o Ukrajince nebo Vietnamce, je úspěšná integrace zcela zřejmá, u muslimů bych to nečekal. Muslimové totiž mají – a snad i částečně oprávněně – pocit, že jsou na základě historického vývoje výš než „barbaři v Evropě“, nevidí tedy důvod se přizpůsobovat. K masové integraci podle mě nedojde a bál bych se toho, že zde někteří muslimové zůstanou a budou vytvářet vlastní komunity, zakládat vlastní „státy“ apod. To by bylo určitě špatné. Myslím si ale, že lidem původem z pouště se bude těžko líbit ve Skandinávii apod., a pokud se situace v jejich zemích vyřeší, vrátí se domů. A u těch, kdo tady zůstanou, bude přirozené vyžadovat, aby se přizpůsobili, přijali naše zákony a pochopili, že zde neplatí právo šaría. K tomu by se také měla použít všechna státní moc. Lidé, kteří přijdou, musejí pochopit, že jsou zde hosty.