Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) ,Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody,gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance ,Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.)(+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) +(z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové,Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho,Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského,Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

70. výročí konce 2. světové války je poznamenáno současnou politickou situací v Evropě. Bylo dle Vás vůbec možné, abychom se ve zjitřené atmosféře ukrajinské krize vyhnuli promítnutí názorů na tuto krizi, ve které je Rusko označováno za jejího původce, do ochoty a chuti slavit přínos SSSR k porážce nacismu?

Bylo, kdyby politici přemýšleli dřív než mluvili a přemýšleli minimálně dva kroky dopředu. Alespoň tak, jak musí přemýšlet průměrný šachista okresní úrovně. Právě nepřemýšlení a podléhání agenda setting, nastavené ještě více nepřemýšlivými novináři, je důvodem kakofonie, v níž zanikne to podstatné: že Evropa by nebyla skoro tři čtvrtě století bez válek a neměla by svou Unii, kdyby nebylo dohody válečných velmocí.

Kdyby nebylo postupimské konference Stalina, Trumana a Churchilla, která narýsovala architekturu poválečné Evropy a znemožnila její imperiální ambice, nebyla by už možná Evropa. Ano, Stalin určitě nebyl v domácí politice žádný koloušek. Nedemokratické, někdy dokonce zločinné chování státu provází vznik každé velké říše. Bylo to v případě vzniku USA – zločiny genocidy indiánského obyvatelstva i otroctví černošského obyvatelstva páchali i ti největší demokraté… Bylo to obdobně i v případě vzniku a rozšiřování Sovětského svazu či budování lidové Číny. Dnešními měřítky nelze posuzovat historické procesy. Lidskými právy včerejška nebyly adopce dětí homosexuály. Bylo to právo na spravedlivou mzdu, osmihodinovou pracovní dobu, rovnoprávnost a volební právo žen.

Za střelbu do dělníků, protestujících u Duchcovského viaduktu v roce 1931 proti snižování mezd, byl odpovědný nejen náčelník četníků Ferdinand Emmer či agrárnický ministr vnitra Juraj Slávik, ale i "demokrat" Masaryk. Za masakr dělníků, stávkujících za osm hodin práce denně na Haymarket Square v Chicagu, kvůli kterému slavíme Svátek práce, byl politicky odpovědný nejen republikánský guvernér Richard J. Oglesby, ale i "demokratický" prezident Grover Cleveland. Konsolidace Sovětského svazu po vítězství ve Velké válce, za které zaplatil 26 miliony mrtvých, nebyla bezproblémová. Konsolidovalo se zemědělství, stavěla se nová města, elektrárny i továrny, obnovovala se celá infrastruktura země. Když se kácel les, občas létaly třísky. Za zmlácení squatterů na Cibulce není odpovědný jen policejní prezident, ale i sociálně demokratický ministr vnitra Chovanec a jeho premiér, sociální demokrat Sobotka. Byť se pro jistotu oba tváří jako neviňátka. Jednou ale budou mlátit policajti je.

V té pohnuté době po konci Velké války si Sověti novou, studenou válku nevymysleli. Měli starosti, jak nasytit své vlastní občany. Ale po svržení jaderných hlavic na Hirošimu a Nagasaki se museli připravit bleskurychle na třetí válku. Jadernou. Studená válka a příprava jaderné konfrontace byla strachovou imperiální reakcí Churchilla a Trumana, ale zejména autora konceptu amerického diplomata George Frosta Kennana v roce 1946 na propukající antiimperialistické či socialistické revoluce v Jižní Americe, Africe, v jihovýchodní Asii, na vznik východního bloku v Evropě. Vynálezcem Železné opony a Doktríny zadržování jsou britský premiér Winston Churchill a poradci amerického prezidenta Harryho S. Trumana, kteří přiměli USA a Velkou Británii přijmout kroky k potlačení sovětského vlivu. Ty kroky dnes známe jako Trumanovu doktrínu a Marshallův plán.

Paradoxem dějin je, že teze Kennanovy vize z článku Foreign Affairs "The Sources of Soviet Conduct" o odhodlání SSSR užívat ideu kapitalistického obklíčení k upevňování vnitropolitické pozice se nyní vracejí – použity proti Rusku a Putinovi. Se stejnou hloupostí.

Studená válka se vrací spolu s „bratrským svazkem anglicky mluvícího lidu“.

„Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy.", pravil Churchill ve Fultonu 5. března 1946. Dnes je většina těchto měst a zemí za novou železnou oponou, nyní s podporou EU vznikající na Ukrajině. Z betonu.

Jak chcete u populisticky myslících slabochů v politickém stejnokroji a s obzorem myšlení nesahajícímu dál než na konec mandátu najít ochotu a odvahu změnit nastavení stereotypů dějin, povznést se nad hluboce zakořeněné teze studené války a bez strachu z "komunismu" slavit přínos SSSR k porážce nacismu? Ten, kdo to dokáže a dokáže to i na Rudém náměstí v Moskvě, zasluhuje úctu. Protože má mozek v hlavě.

Já jdu alespoň položit kytici šeříků k dnes už neexistujícímu sovětskému tanku č. 23 na Smíchov. A kašlu na to, co si o tom myslí ministr zahraničí. Jdu poděkovat a vzdát čest těm, kteří padli proto, abychom my žili. Prahu osvobodila Rudá armáda, ne Vlasovci a ne Američané.

Ministr spravedlnosti Pelikán řekl, že „rudoarmějcům jsme se už naděkovali dost“, pedagog a publicista Tomáš Klvaňa sdělil, že Rudá armáda nás okupovala, nikoliv osvobodila….

Pelikánovi ještě teče mléko po bradě… Narodil se v roce 1979… A Klvaňa se chová jako potomek sudeťáckého pohůnka či důstojníka SS, snažící se ospravedlnit zločiny, které ospravedlnit nelze. Nelze přepsat dějiny. Rudá, ale i americká a britská armáda okupovaly nacistické Německo. Právem vítězů války, kterou nacisté rozpoutali. Okupované Německo si Sovětský svaz, Spojené státy, Spojené království a Francie po válce rozdělily. Prahu a tři čtvrtiny tehdejšího Československa od nacistů a jim podobných Rudá armáda osvobodila. Klausové a Klvaňové o půl století později pak Československo rozbili.