Vy jste v červnu oznámil, že byste chtěl zamířit na Hrad, pro oficiální kandidaturu je ale nutné získat padesát tisíc podpisů, případně podporu deseti senátorů či dvaceti poslanců. Jakou cestou půjdete a podařilo se vám už přesvědčit někoho, aby vás podpořil?

O podporu jsem ještě nežádal, ale vím, že půjdu cestou sbírání padesáti tisíc podpisů. Začnu s tím pravděpodobně příští rok na jaře a bude to souviset s dalšími aktivitami, které plánuji. Nebudu žádat politiky, protože vždy jsem byl a taky chci být do budoucna maximálně nezávislý. 

Víte už teď, jak bude vypadat vaše prezidentská kampaň? A prozradíte podrobnosti?

Ne, to si nechám zatím pro sebe.

Přesto, řekněme začátek vaší kampaně provází sázka. Vsadil jste se s obchodním partnerem o auto. Vy tvrdíte, že vyberete na podporu své kandidatury 100 milionů korun a on, že získáte 10 milionů. Kdo bude blíže výsledku, tak věnuje druhému vůz. Co vás k takové sázce vedlo? A neobáváte se toho, že právě tento přístup vyvolá negativní reakce? Už se objevily komentáře, že jste si řekl voličům o peníze…

Je několik důvodů, proč jsem se takto rozhodl postupovat. Hlavně je potřeba říci, že peněz, které vyberu, se nedotknu a půjdou na výstavbu nového moderního psychiatrického oddělení. Začal bych vybírat začátkem příštího roku, teď mám jen asi tisíc dvě stě korun. Celou kampaň si budu financovat z vlastních prostředků. To vybírání jsem bral spíš jako průzkum trhu, řečeno obchodní terminologií. Chci si ověřit, kolik lidí stojí za mnou a kolik proti mně. Ti, co mně pošlou třicet korun, tak stojí za mnou a kdo pošle halíř, stojí proti mně.

Takový originální průzkum veřejného mínění… Možná tak zjistíte i jak si stojíte proti dalším kandidátům. Hovoří se o Michalu Horáčkovi, kandidaturu zvažuje europoslanec Jiří Pospíšil. A objevila se řada dalších jmen. Ovšem zatím vše nasvědčuje tomu, že největší šance má stávající prezident Miloš Zeman, jak to uděláte, abyste dostal Zemanovy příznivce na svou stranu?

Byl bych rád, kdyby už bojovníci vylezli z křoví, postavili se na bojiště a řekli jasně, kdo bude a kdo nebude kandidovat. Až se pan prezident rozhodne začátkem příštího roku, že bude kandidovat, rád bych pak s ním šel třeba do živého vysílání a vedl veřejný dialog. Prostě boj. Nechci kritizovat pana prezidenta, ale je spousta oblastí, ve kterých zrovna nezazářil. Například na mezinárodním poli. Nemyslím zrovna Čínu, ale spíš oblast mezinárodního uznání.

Můžete být konkrétnější? V čem pan prezident Zeman podle vás zrovna „nezazářil“?

Když se podíváte na zahraniční tisk, tak kromě nějakých úletů, které měl, se o něm moc nedozvíte. Myslím si, že ani moc zahraničních návštěv a setkání se svými protějšky neměl. Znovu opakuji, že nemám na mysli Čínu. Vše má dvě tváře. Čína má obrovské zázemí potenciálního trhu, který pro nás může mít ekonomický přínos. Samozřejmě roli hraje i otázka lidských práv. Když se ale podíváte na veškeré západoevropské státy nebo i USA, tato otázka jde do ústraní, když se jedná o trhy a obchod. Nechci se teď pouštět do dialogu nebo spíš monologu na adresu pana prezidenta, protože zatím neoznámil svou budoucí kandidaturu. Osobně si myslím, že kandidovat nebude.

A jak jste k tomu dospěl? Myslíte si, že například ze zdravotních důvodů nakonec Miloš Zeman do prezidentské volby nepůjde?

Ne. Už jenom proto, že budu kandidovat já. Proč by měl prohrát druhé volební období s někým jako jsem já, když může poměrně úspěšně skončit první volební období. 

Myslíte si, že natolik zaujmete názory a vlastní osobností…

Jinak bych do toho nešel.

Vy jste o svých záměrech začal informovat veřejnost také v pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou a je vidět, že vaše velké téma je zdravotnictví. Vaše nespokojenost se systémem českého zdravotnictví byla jedním z důvodů, proč jste se rozhodl kandidovat?

Po nemoci jsem začal sledovat podrobněji dění a hodně mě vybudilo, kolik politiků si dovolí v televizi i jinde mluvit o tématech, která považují za hlavní a přitom o nich moc nevědí nebo je nechtějí řešit. První, co jsem sledoval a s čímž mám zkušenosti, bylo zdravotnictví. Už v pořadu Máte slovo jsem chtěl navrhnout řešení, ale dostal jsem tam jen nějakou minutku a teprve pak jsem se rozhodl, že si koupím nějaké inzeráty, abych mohl své myšlenky dokončit. Pak jsem přemýšlel, jak inzeráty zviditelnit a tak jsem na ně umístil nadpis, že budu kandidovat na prezidenta.

Prostřednictvím inzerátů v MF DNES jste rozebíral také skutečnost, že prezident Erdogan vyzval Turky, aby nepoužívali antikoncepci, kritizoval jste dohody Evropské unie s Tureckem i řešení migrační krize. Komentoval jste situaci jako „plánovaný útok na Evropu“. Co vám úplně nejvíc vadí v otázkách řešení migrační krize?

Migrační krize, to bylo druhé téma, které mě rozdmýchalo. Sledoval jsem spoustu hlav, které takzvaně zasvěceně mluvily. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak jsou tito lidé neznalí islámu a dokážou říkat věci, kterou nejsou pravda. Neumí si ani udělat čas, aby si islám prostudovali. Samozřejmě je těžké informovat formou monologu. Spoustu věcí jsem neventiloval. Zatím beru tento začátek kampaně spíš tak, že jsem potřeboval ventilovat ze sebe některé myšlenky dřív, než zaklepu kopytama, abych si někdy nevyčítal, že jsem odešel z tohoto světa a své náměty nesdělil. I po stránce krize mám jedno řešení, které nazývám „Centrálem“ jako alternativu Schengenu.

Ne každý měl šanci se dostat k vašim inzerátům v MF Dnes, můžete alespoň rámcově nastínit řešení, která navrhujete jak pro zdravotnictví, tak po stránce řešení migrační krize?

Co se týká zdravotnictví, navrhoval jsem hlavně obrovské úspory v rámci reorganizace. Nekritizuji znalosti a schopnosti našich lékařů, ale organizaci celé struktury. Dají se ušetřit desítky miliard korun a pak je možné zvýšit platy ve zdravotnictví, přičemž by nebylo nutné, aby tam šly další peníze. Na to jsem připravený. Mám tým lidí, kteří jsou schopní během půl roku zanalyzovat situaci a přijít s konkrétním řešením. Jsem připravený si vzít na bedra kus práce v této oblasti.

Co se týká migrační krize, projevuje se neschopnost evropských politiků i naší politické reprezentace v Bruselu. Navrhuji, pokud si nedokážeme uhlídat Schengen, abychom vytvořili něco, co já nazývám pracovně „Centrál“. Zahrnoval by státy, které nejsou, ať už historicky nebo v současné době, postiženy migrační krizí a byly by schopné si hlídat svůj vlastní prostor. Zahrnoval by státy Visegrádské čtyřky, Chorvatsko, Slovinsko, možná Srbsko, pak Pobaltí, Finsko, možná Norsko a vytvořil by se prostor, který by bylo možné hlídat. Je to možná drastické řešení, ale v určité fázi se budeme muset rozhodnout, co je opravdu pro nás vhodné více, než se izolovat jako samostatná republika. Jsem připravený s jistým mandátem, naťuknout jednání s jednotlivými zeměmi, kterých by se to mohlo týkat. Opět, nepřicházím s nějakým výkřikem, ale s řešením.

Předpokládám, že odmítáte politiku Evropské unie, která stále v různých obměnách hovoří o přerozdělování uprchlíků. A co naše politická scéna? Premiér Bohuslav Sobotka se zdá být vstřícnější k vyjednávání, naopak vicepremiér Andrej Babiš by nejraděj nepřijímal uprchlíky vůbec. Který názor je vám bližší?

Důležité je, odkud tito lidé přicházejí a s jakým cílem. Neříkám, že bychom měli zamezit přístup uprchlíkům do Evropy a tečka. I proto, že jsem sám uprchlíkem byl, když jsem emigroval. Problém je v tom, že se střetávají dva světy. My, kteří jsme emigrovali kdysi, šli jsme za tím, že někde najdeme nový domov, že se budeme snažit maximálně přizpůsobit a stát se součástí národa, který nás přijme a kde se znovu uchytíme. Bohužel obrovská většina lidí, kteří přicházejí do Evropy, nemají vůbec v úmyslu se kulturně, společensky asimilovat do našeho prostředí. Naopak demograficky, a na to už jsou výpočty, se do padesáti let řada západoevropských zemí stane muslimskými zeměmi. Nemyslím tím ani další migraci, ale bude stačit reprodukce lidí, kteří už v Evropě jsou.

Stačí se podívat do měst, jako je Birmingham, kde jsem před pár měsíci byl. Začne to vždy velice mile. Vše souvisí s mentalitou, náboženství, politikou a ideologií, s islámem. Jenže to musí člověk islám znát, studovat a pak vše pochopí. Jenže o islámu se mluví, ale málo lidí ho zná. Jsem připravený i v tomto udělat kus osvěty. Nejsem rasista, jsem bývalý emigrant. Nejsem proti tomu pomoci uprchlíkům, kteří to potřebují, ale je potřeba zvolit jednoznačná pravidla, kterými se musí nově příchozí řídit tak, jako jsme to kdysi dělali my. V tom je obrovský rozdíl mezi touto vlnou a různými vlnami, které byly v minulosti řekněme z Evropy ven.

Mám zkušenosti i z islámského světa, když jsem tam pobýval, a také z měst, jak už jsem říkal, například Birmingham. Začíná to hezky s úsměvem a končí právem šaría. To je ale na delší diskusi. Mohli bychom se bavit i o tom, co vše znamená z hlediska vědy nebo vzdělanosti. Podívejte se na severní Afriku. Když si odmyslíte nerostné bohatství, kolik znáte výrobních podniků, které tam jsou? Kolik znáte vědců, kteří odtud pocházejí? Nula. A to jsou dvě miliardy lidí.

Ještě pro přehled, vy jste odešel z České republiky kvůli komunistickému režimu, že jste chtěl podnikat?

No, hlavně jsem chtěl cestovat, číst autory, které jsem chtěl a dívat se na filmy, které mě zajímaly. Tehdy byla tady jen perspektiva žít v kleci a na rakouské Alpy jsme se mohli dívat z našich hor, pokud byla dobrá viditelnost.

Sen o cestování se vám splnil, ale pak jste se vrátil. Zajímalo by mě, zda jste toho nelitoval a také, jak jste sledoval změny, které u nás následovaly po Listopadu?

Nevrátil jsem se ze dne na den. Začal jsem tu podnikat. Nejdřív jsme cestovali s rodinou sem a tam. Pak se tu narodil kluk a byli jsme tak z padesáti procent tady a z padesáti za mořem. Změna ale byla obrovská. Když jsem přijel v roce 1989, šokem pro mě byla kvalita ovzduší. Přijel jsem do Prahy, všude kouř a to bylo něco šíleného. Další šok byl, když jsem v Náchodě přišel do samoobsluhy, kam jsem chodil jako kluk nakupovat, a viděl jsem dlaždice, kde jsem znal každou prasklinu. Byly tam pořád. Za těch 25 let ale tato země udělala obrovský pokrok a jsem na to hrdý.