„Pokud nevyřešíte hlavní důvody, které tam vedou k tomu, že lidé riskují život a umírají, nebo se jimi aspoň nezačnete v rámci mírového jednání o novém uspořádání Ukrajiny vážně zabývat, pokud je vyřešíte jen tím, že oponenty umlčíte, pak je jen otázka času, než se konflikt vrátí,“ varuje bývalý předseda Valného shromáždění OSN v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Co jste říkal inauguračnímu projevu nového ukrajinského prezidenta Petra Porošenka? Vidíte naději na ukončení konfliktu na východu Ukrajiny?

Byl jsem překvapen, když jsem slyšel apel prezidenta Porošenka na ukončení krveprolití na východní Ukrajině. Připadalo mi to spíš jako výzva rebelům, aby se zcela vzdali, připomínalo mi to výzvu ke kapitulaci než návrh na mírovou dohodu. Když se podíváte na hlavní body jeho projevu, tak on říká - složte zbraně, a nabízí amnestii pro ty, kteří nemají krev na rukou, to znamená pro ty, kteří se žádného povstání neúčastnili, kdežto vedení povstalců, které nazývá vrahy a gangstery, by mělo být podle něj exemplárně potrestáno. Nevím, čím je chce motivovat, aby složili zbraně. A podobné je to s tím, co navrhuje politicky. Rebelové na východě Ukrajiny chtějí buď federalizaci, nebo samostatnost, nebo připojení k Ruské federaci.

Co by podle Vás bylo pro budoucnost Ukrajiny nejlepší řešení?

Já osobně podporuji federalizaci, ale nový ukrajinský prezident navrhuje v podstatě totéž, co celou dobu navrhovala kyjevská vláda, tedy jen jakousi decentralizaci v rámci unitární Ukrajiny, což podle mého názoru vůbec nereflektuje situaci, že se příkopy mezi západní a východní Ukrajinou neustále prohlubují. A tím bojem a pokračujícím krveprolitím se možnost ty příkopy nějakým způsobem překonat zmenšuje den ode dne. Proto mi připadá velmi naivní opakovat totéž, co rebelové celou dobu odmítali – lehkou decentralizaci a samosprávu. Pokud jde o jazyky, tady také Porošenko nedělá žádný velký ústupek, protože říká, že ruštinu a další jazyky je třeba podporovat, ale hlavním jazykem je ukrajinština. Tady se odvolává na ukrajinskou ústavu. Čili nebere na vědomí fakt, že i v minulosti ruština, zvláště na východě, kde rusky mluví velký počet lidí, byla vnímána jako druhý jazyk, a měla by být povýšena aspoň na druhý státní jazyk, což v jiných zemích funguje bez problémů. Tam tedy žádný ústupek není. Pokud jde o Krym, tam je nový ukrajinský prezident zcela nerealistický, když říká, že Krym byl, je a bude součástí Ukrajiny.

Ale přece není pochyb o tom, že anexe Krymu proběhla v rozporu s mezinárodním právem...

Myslím, že každý jen trochu střízlivý pozorovatel situace vnímá, že to může být zbožné přání pana prezidenta, ale nevidím žádné prostředky v rukou kyjevské vlády, kterými by mohla zvrátit situaci na Krymu, kde naprostá většina, a můžeme to referendum posuzovat tak či onak, ale nikdo nezpochybňuje skutečnost, že téměř sedmdesát procent lidí jsou Rusové, kteří si přáli odtržení od Ukrajiny ve chvíli, kdy se moci chopila současná kyjevská vláda. Nevidím možnost změny, pokud by na to nepřistoupila Ruská federace, což si nedovedu představit. Muselo by se jednat i s ní, ale vyjádřit se takhle je jen kvůli bouřlivému potlesku, který tím Porošenko v Kyjevě získal. Ale zdá se mi to nerealistické. Nejsem si tedy jist, co Petr Porošenko nabízí konstruktivního, co by mělo rebely vést k tomu, aby složili zbraně, ani nenabízí, kromě decentralizace, nějaký cíl jednání. Já se domnívám, že jediné možné řešení je politická dohoda, nikoliv vojenské řešení, že pošlou na východ Ukrajiny ještě větší zbraně, děla, bombardéry a tanky. Tím mohou východ země dobýt v krvi, ale je jen otázka času, protože napětí vytvořené takovou situací nelze jen tak smazat, kdy protest propukne jindy a jinde. Vidím jako řešení jen dohodu, které se bude účastnit jak ukrajinská vláda a představitelé rebelů, tak samozřejmě Ruská federace, Evropská unie a Spojené státy. Původní Ženevská dohoda byla mrtvým dítětem od narození, protože se jí neúčastnili ti, kterých se to týkalo, to znamená východoukrajinští rebelové. Jednat o nich bez nich považuji za zcela kontraproduktivní.