Dá se odhadnout, jak rozhodnutí o brexitu zapůsobí na rozložení prounijních a euroskeptických politických sil?

Domnívám se, že oba tyto tábory se utvrdí ve svých postojích. Pro euroskeptický tábor to bude dobré téma, aby zdůrazňoval své argumenty, a pro zastánce Evropské unie to bude dobrá záminka poukazovat na komplikace, které si tím Velká Británie rozhodnutím přivodila. Očekávám tedy, že válka argumentů bude zuřit v plné síle.

Premiér Cameron zatím odchod země z EU neoznámil a zřejmě k tomu dojde až na podzim. Jaký vliv na veřejnost budou mít tyto odklady?

Pokud jde o veřejné mínění, bude to mít značný dopad, veřejnost je totiž netrpělivá, a pokud se nebude dlouho nic dít, to téma ji přestane částečně zajímat. Pokud pak vůbec dojde k tomu, že Velká Británie reálně požádá o vystoupení z EU, bude se muset téma brexitu ve veřejné debatě obnovovat. A pak bude záležet na tom, v jaké situaci se to stane – jestli bude ekonomika v dobré kondici nebo budou problémy, jestli třeba Řecko nebude mít problémy a podobně.

Jak hodnotíte období před referendem a kampaň v Británii, polarizaci názorů, roli médií…

Pokud jde o kampaň přímo ve Velké Británii, vyzdvihl bych to, že kampaň za odchod vařila hodně z vody a měla málo argumentů, ale komunikačně byla daleko silnější a uměla toho více využít. Kampaň zastánců setrvání v EU byla nudná a sterilní, pokoušela se komunikovat racionální argumenty, kterým ale velká část voličů ani nerozuměla a úplně se zapomnělo, že se vede vlastně volební kampaň, ve které jsou důležité i emoce. To je možná jeden z důvodů, proč hlas pro odchod převážil.

Bude se po brexitu měnit evropská politická mapa? Jakým způsobem – a měly by proevropské strany měnit strategii?

Celý proevropský tábor by si měl uvědomit, že nejde o vzájemnou komunikaci úředníků, ale že mluví politici směrem k voličům a že to tedy nesmí být nebetyčná nuda. Musí pracovat s emoční složkou komunikace a ukázat, že být členem EU stojí za to. A nejen v ekonomickém smyslu, ale že projekt má něco do sebe a že stojí za to se mu věnovat. To zatím prounijní tábor neumí sdělovat.

Také se říká, že problém je v tom, že Evropanům chybí společný cíl. Může se objevit nějaký, který bude mít sílu sjednocovat a stát za to, aby k němu většinově lidé směřovali?

Problém je v tom, že si lidé obecně na dobré věci zvykají rychle a pak je považují za automatické a kritizují to, co tak docela dobré není. Všeobjímající kritičnost lidí je vlastně zdroj pokroku a myslím si, že evropská politická elita a úředníci Bruselu nehledají nic, co by mohli postavit před občany jako jednoznačné pozitivum.

Pokud jde o dlouhodobý cíl, jeden ze základních je udržet mír, ten je již naplněn. Vedle toho by to mohl ale být prožitek vzájemnosti. I ve Velké Británii lidé, kteří prožívají vzájemnost – jako třeba v Londýně – jsou převážně prounijní, naopak lidé, kteří žijí izolovaně na venkově, jsou pro zachování statu quo, jsou spíše uzavření a připadá jim zajímavá tradiční „splendid isolation“ staré Anglie. I u nás v řadě průzkumů pozorujeme, že ta část populace, která cestuje a má přátele v zahraničí, je EU daleko příznivěji nakloněna, než část, která tyto možnosti nemá.

Evropská unie je často terčem kritiky kvůli „deficitu demokracie“. Je podle vás v EU možná reforma?

Nevím, jestli k ní zkušenost z brexitu povede, ale mělo by to tak být. Ukázalo se, že evropská elita – ať už politická nebo úřednická – lidu „utekla“, měla představy o pokračování integrace a unifikace, ale neuvědomila si, že tím obyčejní lidé nežijí a nechtějí tak rychlý postup. To si tato elita nyní musí uvědomit a ke svým lidem se vrátit. Pokud jim bude víc naslouchat, může tomu pomoci. Nebude to ale jediná věc, o kterou půjde, protože dalším nedostatkem je „leadership“ EU, který je nedostatečný.

Jaká mohou být po brexitu směřování Evropské unie? Hrozí „dominový efekt“ a odchod dalších zemí?

Dominový efekt hrozí, ale ve větší míře k němu podle mne nedojde. Pokud se ovšem náhodou neprosadí evropské tendence rychlejší integrace – kdyby k tomu došlo, pak by asi tyto snahy přivedly k hlasování proti členství v EU i ty, kdo v ní nyní chtějí zůstávat. Ve všech zemích ale převažují zatím prounijní nálady. Jsou méně viditelné, ale mlčící většina v Evropě je zatím pro setrvání. Vidíme sice markantní snahu euroskeptických stran, ta ale zatím naráží na zavřené dveře. Kdyby vedení EU správně nereflektovalo situaci, mohly by se ty dveře otevřít a pak by možná celé státy mohly vážně koketovat s myšlenkou odchodu. Musíme si ale uvědomit, že v řadě zemí, kde se platí eurem, by ten proces byl daleko složitější než v Británii. Je ale také vidět, že se probudily i různé separatistické tendence – Gibraltar nebo Skotsko otevřely otázku propojení s Anglií, asi se otevře i problém Katalánska, i vlámsko-valonské dělení Belgie se dá čekat.