Ředitelé škol nemohou na žáky uvalit karanténu, pokud rodiče neobdrželi písemné rozhodnutí z krajské hygienické stanice. Nemají ani právo vymáhat ve škole nošení respirátorů ve společných prostorách nebo nastavovat vlastní pravidla pro ochranu provozu školy. To cituji z dokumentu „Důrazné upozornění zástupcům škol a školských zařízení“ od Institutu práva a občanských svobod, jehož jste předsedou i zakládajícím členem. Ředitelka jedné školy si pro Seznam Zprávy stěžuje, že podobná stanoviska nosí žáci i přímo do školy. Co si o tom myslíte a s jakými ohlasy na upozornění ředitelům škol se setkáváte?

Zejména mě překvapuje, jak snadno lze manipulovat informacemi a jak snadno těmto manipulacím lidé věří. Ze zveřejněných informací se zdá, že ředitele škol obviňujeme z apartheidu. Pokud se ale někdo s naším dokumentem opravdu seznámil, zjistil, že upozorňujeme v tomto pořadí zejména na nezákonnost vymáhání karantén a izolací na základě SMS zpráv a e-mailů od krajských hygienických stanic, nesmyslnost zvýhodňování očkovaných dětí proti neočkovaným a vyčleňování neočkovaných dětí z kolektivu, na skutečnost, že vynucovat dodržování mimořádných opatření smějí jen hygienické stanice coby orgány ochrany veřejného zdraví, absenci právní opory pro to, aby školy zaváděly vlastní protiepidemická opatření, a na to, že pokud školy vytvářejí nátlak na děti, aby se nechaly očkovat proti covidu-19, zasahují tím do tzv. rodičovských práv. Navíc pokud se někdo podrobí očkování z důvodu nátlaku, nesporně nejde o očkování dobrovolné na základě svobodného a informovaného souhlasu. Ano, upozornili jsme školy na to, že podobná jednání s největší pravděpodobností naplňují skutkovou podstatu některého trestného činu. A o tom jsme opravdu přesvědčeni.

A podívejte se na realitu – soudy opakovaně potvrdily, že školy nemohou zakazovat žákům přítomnost ve škole na základě e-mailů z hygienických stanic, a přesto nám řada rodičů stále píše, že jejich dítě ředitel nechce pustit do školy, protože dostal informaci od hygieny. Omezování práva dětí na vzdělání jen na základě informace, kterou by v civilizované zemi nikdo kromě rodičů tohoto dítěte a jeho lékaře neměl znát, bez jakéhokoliv smysluplného důvodu je prostě diskriminace. Myslím si, že i na ostatních našich bodech panuje obecně odborná shoda. Pokud tedy škola brání svévolně dítěti v účasti na výuce, pak jedná nezákonně a poškozuje práva bezbranných dětí. A je naší morální i právní povinností právo chránit, a to zejména pokud jde o právo dětí na vzdělání a šťastný život.

Jak jste uvedl, upozornili jste školy na to, že zmíněná jednání s největší pravděpodobností naplňují skutkovou podstatu některého trestného činu. Co ale říkáte právnímu názoru, že vyjmenované trestné činy jsou všechny v teoretické rovině a pro to, aby učitel nebo škola byli za ně stíháni, by musela škola porušit, případně překročit, nějakou svou povinnost, a ještě by se muselo jednat o exces?

O tom, že řada škol postupuje protiprávně, není pochyb. Opakovaně to potvrdily soudy. A to jsme se dosud ještě plně nevěnovali tomu, že školy v rozporu s nařízením GDPR vyžadují, evidují a dále zpracovávají osobní údaje zvláštní kategorie chráněné čl. 9 GDPR, aniž pro jejich zpracování splňují některou z tam uvedených výjimek. Nebo že hygienickým stanicím předávají informace o kontaktních údajích rodičů dětí.

Od učitelů i ředitelů jsou slyšet nářky na to, že někteří rodiče povzbuzení výše uvedenými doporučeními vyvolávají konflikty a hádky o opatření, která si oni nevymysleli, a že se to někdy řeší i za přítomnosti policie. Tohle jste asi nezamýšleli. Co s tím?

V našich materiálech nikde nenajdete doporučení k vyvolávání konfliktů nebo hádek. Ostatně na konflikt a hádku musejí být zpravidla nejméně dva a těžko z vašeho dotazu soudit, co bylo primární příčinou konfliktu. Mohl to být také přehnaně aktivní pedagog a frustrovaný rodič, kterému hrozí výpověď z práce jen proto, že se nemá v úmyslu naočkovat nebo že musí neustále zůstávat doma s dítětem. Tam, kde jsou školy otevřeny diskusi, o žádných konfliktech nevíme. Naopak, v řadě případů se vztahy mezi školou a rodiči uklidnily. Excesy určitě mohou existovat. Jsou ale na obou stranách. Pokud někdo situaci vykresluje tak, že na jedné straně jsou přátelské školy a vyčerpaní ohleduplní ředitelé a na druhé zlí rodiče, vnímám to jako hrubou manipulaci. Osobně jsem zažil několik velice útočných pracovníků škol, kteří se pasovali do role vykonavatelů práva a zneužívali svého nadřazeného postavení dokonce i vůči malým dětem. Skutečnými oběťmi dnešní doby jsou jednoznačně děti, ne pedagogové či ředitelé. A argument, že ředitelé jen plní příkazy shora a sami za nic nemohou, nemůže obstát. Každý ředitel si musí vybrat, zda bude slepě plnit příkazy na úkor dětí a občas si ještě něco přidá, nebo bude hledat řešení, které se bude dětí dotýkat co možné nejméně a naplní základní poslání škol – vzdělávat děti. Jsem překvapen, kolik úsilí věnuje velmi omezená skupina ředitelů škol útokům proti našim snahám chránit práva dětí, aniž se kdokoliv z nich pokouší postavit Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu školství – tedy těm, kdo jsou za současnou situaci odpovědní.

Nelpíte ale na zákonech až moc? Někdo by mohl namítnout, že v situaci, kdy je třeba zachraňovat životy, musí jít právo trochu stranou.

Víte o tom, že spáchání trestného činu v době nouzového stavu je přitěžující okolnost? Víte proč? Protože právě v době krize, kdy uvažování lidí ovládá panika a stres, je právo to jediné, co dává jistotu a určuje pravidla. Tedy alespoň by mělo. A právě v době, kdy je společnost ovlivněna strachem a nejistotou, je třeba na dodržování práva o to víc dbát. Toto pravidlo se ale od počátku covidové krize ignoruje a naopak se hledají důvody, proč právo odsunout do pozadí. Vítězí tedy panika a strach nad racionalitou a uvážlivostí a nad pravidly, která byla i pro současnou situaci stanovena v době, kdy jejich autoři ještě uvažovali racionálně a uvážlivě.

A k tomu zachraňování životů. Dokáže někdo odpovědět, kolik lidí zachránil rok dětského života? Nebo kolik životů zachránilo opakované stresování dětí při testování, kolik jich zachránilo to, že neočkované dítě nemůže jet s ostatními na lyžařský výcvik nebo to, že mu ve škole vyhradí samostatnou toaletu pro neočkované?

Je boj proti omezování práva dětí na vzdělání vaší momentální prioritou?

Pokud nyní bojujeme za ochranu práv dětí, chráníme tak i práva všech ostatních, kteří mohou být obětí jakékoli diskriminace. Ochrana před diskriminací, ochrana osobních údajů a soukromí, to jsou základní hodnoty důstojného života. Pokud dovolíme, aby někdo zneužíval svého postavení a moci v neprospěch základních hodnot lidství u jedné skupiny lidí, kdo zaručí, že za nějaký čas v té skupině nebudou i ti, kteří dnes jen poslouchají příkazy? Pokud zjednodušíme státu možnost zasahovat do našich práv, byť pod záminkou ochrany veřejného zdraví, můžeme se pak také dočkat toho, že příště bude stát naše práva krátit i za to, jak myslíme nebo v co věříme. Právo je skutečně jedinou konstantou, kterou musíme chránit, neboť stanoví mantinely státní moci, jak dalece do našich práv může zasáhnout. Pokud právo upozadíme a dáme moc rozhodovat o nás skupině vědců, které nikdo nezvolil a kteří nenesou žádnou odpovědnost, nebo ředitelům škol, kteří jsou na tom podobně, pak už nebude cesty, jak sami sebe ochránit. Tedy jinak než cestou jakési svémoci. A to opravdu nechceme připustit.

Česká televize odvysílala první prosincovou neděli v pořadu Newsroom reportáž věnovanou šíření dezinformací. V ní byla výslovně zmíněna jako příklad „antivaxerských skupin“, „šiřitelů nesmyslů a dezinformací“ občanská iniciativa Zdravé fórum, jejíž tváří také jste. Jakou možnost bránit se proti takovému postupu České televize máte kromě podání stížnosti k Radě ČT?

Musím se přiznat, že v poslední době sleduji víc a víc podobných útoků. Jako by oponentní názory nepatřily na veřejnost. My jsme viněni z toho, že strašíme ředitele škol, ačkoliv se dosud nikdo příliš nezabýval konkrétním obsahem našeho sdělení. Zdravé fórum je spojováno s dezinformacemi a jakýmisi skupinami bez konkrétních argumentů. Bohužel žijeme v tak rychlé době, že lidé podobné informace často nekriticky přebírají a nemají čas a asi ani nástroje, jak si je ověřit. Týká se to i vzdělaných lidí, novinářů, analytiků a podobně. Nevystupujeme proti každé pomluvě. Pokud se ale objeví v takovéhle podobě ve veřejnoprávní televizi, tak mlčet nemůžeme. Pokud televize nevyhoví našemu návrhu na smírné řešení, podáme žalobu o ochranu osobnosti jménem Zdravého fóra i konkrétních lidí, kteří se cítí tímto nesmyslným nařčením zcela důvodně dotčeni.

Přestože je Zdravé fórum vnímáno i jako odborná platforma, protože se za ně vyjadřují odborníci, vědci, lékaři nebo vy jako právník, nesnižuje mu kredit to, že je házeno do stejného pytle s všelijakými odpírači očkování či popírači covidu, což se hodí oficiální linii i té České televizi k vaší diskreditaci? Jak by se mohlo Zdravé fórum odlišit od aktivit nejrůznějších podivínů?

Je potřeba rozlišovat různé iniciativy. Zdravé fórum vnímám jako platformu občanskou. Spojuje všechny lidi, kteří se obávají o budoucnost svých dětí, a to bez ohledu na odbornost, profesi či světonázor. Beru ji jako takové pojítko zdravě uvažujících lidí. Kromě toho existují různé odborné skupiny – ať už jde o Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), Pro Libertate – Institut práva a občanských svobod či jiné organizace. Pokud jde o Zdravé fórum, my nikoho nediskriminujeme. Spojuje nás prostě společný cíl, a tím je návrat rozumu, osobní odpovědnosti a ochrana občanských práv a svobod. My coby právní odborná skupina nepopíráme existenci nemoci covid-19, a například moje děti jsou očkovány proti mnoha nemocem. Máme však strach o to, jak bude naše země vypadat, pokud připustíme oklešťování práv, která mají chránit každého z nás. Práva na soukromí, práva na soudní ochranu, práva na ochranu lidské důstojnosti, zákazu diskriminace a řady dalších. Neděláme to pro peníze ani z nějakého altruismu. Ale máme děti a cítíme velkou odpovědnost za ně a za jejich budoucnost. A zdá se, že naše aktivity někomu evidentně vadí, což vnímáme jako potvrzení, že jdeme správným směrem. Tak si aspoň vysvětluji pomluvy a osočování, které nejsou opřeny o nic věcného. Budeme i dál poctivě pracovat a hledat cesty, jak zabránit kolektivizaci naší společnosti a přesunu moci z lidí – voličů na samozvaná individua zastupující zájmy podivných lobbistických skupin.