Pár týdnů před propuknutím pandemie jste s šesti dalšími profesory představili Institut Equilibrium, který si klade za cíl hledání nové společenské rovnováhy. Hovořili jste tam o tom, že společnost zjevně potřebuje zásadní změny. Do toho přišla událost, která zásadně změnila celý svět a kterou nikdo nečekal. Myslíte si, že pandemie ovlivní pouze tempo změn, nebo i směr, kterým se bude lidstvo ubírat?

Můj pohled je, že pandemie koronaviru jistým způsobem nastavila zrcadlo dnešní společnosti. Nastavené zrcadlo znamená například to, že se stále mluvilo o tom, kolik času se ušetří díky objevům umělé inteligence, nebo „čtvrté průmyslové revoluce“, atd. Ale nikdo třeba nevěděl, jak a k čemu se ten ušetřený čas využije. Bylo to jen takové to vysvětlování „někdo holky, někdo vdolky“.

A do toho přišla situace, kdy lidé musí být zavření doma. Nemůžou nikam cestovat. A to je najednou odpověď na věc, která mnohé trápila už předtím. Vždyť mnohá města už se začala turistům uzavírat, protože jim začali vadit. Benátky v Itálii, Barcelona ve Španělsku.

Druhý problém, který se objevil, byl ten, že společnost byla doposud postavená pouze na spotřebě a hromadění materiálu. A to znamenalo drancování životního prostředí. A najednou se ukázalo, že když omezíte produkci, tak příroda je najednou jiná, vzduch je čistější, voda je čistá, do Benátek připlouvají zvířata, která tam léta neviděli.

Takže to můžeme chápat i tak, že nám příroda ukázala, jak může vypadat naše prostředí, když budeme rozumní v materiální spotřebě.

A třetí věc je, že lidé začali více uvažovat o sobě. O svém zdraví. Až teď zaznívají takové věci, jako že máte brát vitamíny, posilovat svůj imunitní systém, nosit roušky, atd.

Čtvrtá zajímavá rovina: My jsme sociální bytosti, jsme tak naprogramováni. A když jsme komunikovali ve skupině, tak jsme sledovali mimiku, výraz, atd. A teď najednou pozorujeme zajímavý jev. Lidé nosí roušky, a soustřeďují se na výraz očí. Já teď nebudu připomínat ten básnický obrat, že očí jsou okna do hlubin duše, ale je prostě fakt, že najednou ta komunikace probíhá jinak, lidé sledují jiné věci, mají jiné dojmy.

A poslední rovina – to přervání některých společenských vazeb ukazuje změny v chování.

To jste mi nahrál na druhou otázku. V tiskové zprávě, kterou jste vydali, jste hovořili o zásadním rozvoji komunikace „na dálku“, která v době karantény prokázala svou funkčnost a efektivitu. Komunikuje se přes mobil nebo jiná technická zařízení, pracovní záležitosti se řeší přes telekonference, dokonce vláda jedná po internetu. Myslíte, že nás do budoucna čeká právě její rozvoj?

Vy ale opomíjíte jednu zásadní věc. Kdybych byl neurolog, tak vám řeknu, že tato komunikace na dálku může zastoupit jistou výměnu informací. Ale váš mozek, vaše senzory jsou nastaveny tak, abyste mluvil fyzicky, abyste byl přítomen. Ne abyste informace zprostředkovával přes komunikační sítě. Je to něco podobného, jako jestli si čtete knížku, nebo si vezmete Kindle. Když čtete knížku, tak váš mozek vytváří abstraktní obrazy světa, který ta knížka popisuje. Vytváří nějaké nervové synapse. To ale u toho druhého neexistuje.

Ale pokud si třeba chcete předat nějaké informace o řízení podniku, nebo nějaké jiné informace, které nejsou vázány na vaší bytost, no tak taková „informační komunikace“ je možná.

Mám takové srovnání. Dnes všichni mluví o umělé inteligenci. Ale my ve skutečnosti žádnou umělou inteligenci nemáme. To, co se tak nazývá, je nesmírně rychlé, má obrovské databáze informací. Ale my na druhou stranu vlastně ani nevíme, jaký je objem informací, které má uloženy náš lidský mozek.

VÍCE O PROFESORU PETERU STAŇKOVI

To znamená, že můžeme tímto způsobem provést některá zjednodušení. Ale vůbec bych si netroufl tvrdit, že je to trend budoucnosti. Je to jedna z možností. Bude to něco, co bych nazval „rozšířenou realitou“.

Mimochodem, věděl jste, že Česká republika patří ke špičce právě v oblasti rozšířené reality? Tady vznikají hologramy, kterých se můžete dotknout.

Ale celkově – pokud zaměstnáváte všechny smysly, tak je to úplně jiný druh „přenosu informace“, než o kterém jste mluvil.

Ale že bude posílena oproti stavu před koronakrizí ta komunikace „na dálku“, to se, myslím, jako trend ukazuje…

Ano, to nepochybně ano. Ale upozornil bych, že to bude propojeno s tím, co někteří nazývají „konspirační kontrola nad společností“. Například můžete mít na povrchu těla senzory, dokonce mohou být nadesignované do nějaké pěkné kérky, jak se říká, a tyto senzory budou vysílat informace o vašem zdravotním stavu, jak vám tepe srdce, a tak dále.

Vždy je ale nakonec klíčový ten kontakt dvou lidí, ne kontakt člověka a umělé inteligence. Nesmíme zapomínat na jednu věc. My v mnoha oblastech to lidské vědomí ještě vůbec nemáme probádané. Nevíme, jak se vlastně v mysli vytváří onen „abstraktní obraz reality“. Vždyť myšlenkové pohyby se sledují podle pohybu iontů v neurálním systému.

Tady se teď rozšířila taková představa, že budeme umět tohle všechno nahradit a všechno dělat na dálku. No, já vám to řeknu otevřeně: Prdlajs. Ono to nepůjde, dokud nepoznáme, kým jsme a jak náš mozek funguje.

Základ je to, čemu odborníci tomu říkají „zlatá triáda“: První mozek, druhý mozek, trávící trakt a imunitní systém. Ty tvoří nedílnou součást. Takže je to jedna z možných linií. Ale pouze jedna z možných.

Samozřejmě, že někteří lidé už přemýšlejí, jak toho využijí. Třeba internetoví giganti, kteří si mohou udělat analýzu všech informací, které jsou na sociálních sítích. A v tom máme před sebou virtuální předobraz příští spotřeby většiny populace. No, a podle toho pak budou moct upravovat nabídku. A to bude mít do budoucna hodnotu desítek bilionů dolarů.