Uniklou dokumentaci dostal k dispozici německý Süddeutsche Zeitung a zpracovalo ji Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Více než 11 milionů dokumentů odhaluje už dlouho známý problém – tak zvanou offshorizaci. Dokumenty ale nejsou volně přístupné a konsorcium volilo selektivní přístup k jejich zveřejňování, kterému daly velký prostor ta největší západní média (na jejich seznam se podívejte zde).

Offshorizace majetku (především financí) se obvykle týká tří hlavních (někdy kombinovaných) motivací: vyhýbání se daním v domovských zemích, skrývání majetku a jeho původu či majitele (u politiků a veřejně známých osob) a konečně praní špinavých peněz (v případě financí s kriminálním původem). Offshorizace není nelegální a v tom je samozřejmě její kouzlo. Jako projev privilegií a dvojího metru je ale nemorální s důsledky pro důvěru v demokracii a spravedlnost či dnes často skloňovanou solidaritu (daně na solidaritě stojí).

Jedná se o jev, který je organickou součástí současného modelu kapitalismu a problém, o jehož negativních důsledcích se ví, ale který je dlouhodobě tolerován. Jako problém offshorizace není nijak nové téma a před jeho negativními důsledky už dlouho varuje řada odborníků. Jenom pro informaci se odhaduje, že celkem 7,6 trilionu dolarů je v daňových rájích, což představuje objemově asi 8 % světového bohatství.

Mossack Fonseca je vrchol ledovce

V hledáčku investigavců se ocitla globální, právní firma se sídlem v Panamě Mossack Fonseca, která celá desetiletí poskytovala služby v oblasti offshorizace a k jejím klientům patřilo na 200 000 firem a také velká skupina světových prominentů. Offshorizace byla často realizována přes prostředníky (advokáty, účetní, banky nebo finanční fondy) a finance se vyváděly nejčastěji na Britské Panenské ostrovy, na Bahamy, do Panamy, na Seychely atp., které fungují jako daňové ráje. K největším klientům patřily podle místa původu Čína, Hongkong, Rusko, Británie a Švýcarsko.

Problém offshorizace tedy není žádná novinka a nejnovější odhalení Panama Papers není nic jiné než konkretizace offshorových schémat, jejich konkrétní a adresnější pojmenování. Offshorizace je jedním z důsledků ekonomické globalizace posledních více než 30 let pod heslem: kapitál nemá vlast. Je také ukázkou toho, jak funguje neregulovaná soutěž mezi státy: daňové ráje obvykle představují malé (často ostrovní) ekonomiky, které v rámci globalizované soutěže nabízejí tuto službu ve smyslu komparativní výhody. A dále platí klasická rovnice nabídka – poptávka.

Panama Papers jsou označovány za největší datový únik v dosavadních dějinách. Rozsahem možná. Konkrétními dopady? Těžko říct. Jejich hlavní význam může nejspíš spočívat v tom, čemu se říká „agenda setting“ – vytvoření mediálního tématu, které určí tón politické debatě a vytvoří politickou poptávku po nějaké formě (jaké, ukáže čas) řešení. Někteří skeptici ale už nyní tvrdí, že hlavním výsledkem kauzy bude zvednutí čtenosti a prodeje zainteresovaných médii. Není na škodu podívat se kriticky na několik dalších okolností celé této kauzy, aniž bych nutně hned implikovala nějaké spiknutí.

Kde jsou Američané?

Na prvním místě zaujalo, proč v prozrazených dokumentech figuruje tak málo Američanů a amerických firem. USA jsou pro Panama Papers slepým místem mapy. Proč? Je srdce současného modelu kapitalismu zdravé a problémy má jenom to ostatní tělo? Samozřejmě, že ne. Server Politico dal pro absenci Ameriky poměrně prozaický důvod. Panama už není populární offshorovou bránou pro americké korporace a občany, a to od roku 1989, kdy sem intervenovala vláda Bushe staršího. Dodejme, že například informace o rozsáhlé offshorizaci amerických nadnárodních korporací nejsou vůbec tajemstvím, i když neplní první stránky velkých západních médii.

Jinak řečeno, Američané využívají jiných možností offshorizace, a to v rozsahu asi 1,2 trilionu dolarů jen za rok 2014 (odhadem) se ztrátou na daních v rozsahu asi 200 miliard dolarů ročně. Ve floru jsou nicméně Kajmanské ostrovy, Bermudy a Singapur, ale nikoliv Panama (a tím také právní firma Monseca). Kromě toho Politico ukazuje, že poněkud paradoxně je možné provádět podobné operace uvnitř samotných Spojených států, a to v rámci legislativ jednotlivých států. V kontextu těchto informací se zdá, že data z Panamy nikdy nemohla odkrýt svět finančních operací amerického korporativního byznysu, politiků a dalších boháčů…I když šéfredaktor Süddeutsche Zeitung teď v reakci na kritiku naznačuje v tomto ohledu nějaké další odhalení.

Další okolnosti úniku

Další okolností zveřejnění je ta, že konsorcium nezveřejnilo všechna data, ale postupovalo selektivně a velmi strukturovaně. Wikileaks jako pionýr této činnosti už na svém Twitteru tento postup kritizovaly: „Pokud cenzurujete 99 % dokumentů, podílíte se z definice na 1 % novinářství.“ Konsorcium se brání tím, že neselektivní, kompletní zveřejnění by diskreditovalo nevinné lidi, a ochranou osobních dat.

Kromě toho Wikileaks na Twitteru upozornily také na to, že mezi sponzory investigavců (konkrétně OCCRP) jsou USAID (financované vládou USA) a také Sorosova nadace, což podle nich podkopalo novinářskou integritu celého projektu. Nemusí to znamenat vůbec nic, ale je to informace, která by měla zaznít. Ostatně celé konsorcium je závislé na korporativních grantech, takže z tohoto hlediska vznikají další oprávněné pochybnosti ohledně – řekněme – systémovosti tohoto úniku a jeho dalšího zpracování. Wikileaks také docela překvapivě naznačily, že Panama Papers jsou přes napojení na americkou vládu otázkou zájmové negativní kampaně proti ruskému prezidentovi Putinovi.

Zase Putin!

První jméno, které západní média hned zaujalo, byl skutečně Vladimir Putin. Jenže faktický obsah „odhaleného“ byl méně bombastický než titulky západního tisku, kde Putin ale jednoznačně figuroval. Řečeno na rovinu, Panama Papers žádné skandální informace o ruském prezidentovi a jeho skrytém bohatství neodhalily. Jména bratrů Rotenbergových a jejich mnohamiliardového byznysu nemohla nikoho překvapit – a už vůbec ne doma v Rusku. Putin všude figuruje asociací. Na rozdíl od Petro Porošenka, ukrajinského prezidenta, který figuruje jako hlavní účastník offshorového schématu. Druhá stopa vedoucí k Putinovi je přes Sergeje Roldugina, hudebníka a osobního přítele ruského prezidenta. Ani tady nefiguruje Vladimir Putin jako přímý účastník operací či majitel.

Navíc, na seznamu se objevily další podobné asociace – jméno otce současného premiéra Velké Británie, figuruje v něm manželka islandského premiéra, sestra bývalého španělského krále, podnikatel spojený s mexickým prezidentem Nietou, atd. Zjistíme tedy, že podobná praxe mezi politickou elitou není vlastně až tak moc zvláštní ani na samotném demokratickém Západě. Chtělo by se ironicky dodat, že offshorový kapitalismus některé lidi spojuje… i když se tváří jakoby spolu neměli nic společného.

Rozdílné reakce

Odlišné jsou nicméně reakce jednotlivých politiků, což samozřejmě odráží konkrétní politickou kulturu a potřeby. V Rusku Kreml viděl v těchto informacích projev „bacilu rusofobie“ na Západě a osobní informační útok na prezidenta. A zveřejněné informace mu to umožnily velmi lehce, i když sklidil poměrně silnou kritiku od liberálních novin, které se některé z nich věnovaly především méně populárnějším jménům obsaženým v Panama Papers. Prezident Putin osobně ve čtvrtek označil Panama Papers za „informační produkt“ a obvinění tak odmítl.

V Británii premiér Cameron prvotně tvrdil, že se jedná o soukromou záležitost, což nelze považovat za příliš vstřícnou reakci demokratického politika a opozice ji rozhodně neuvítala a Cameron má co vysvětlovat (zatímco bude vehementně mluvit o potřebě hlavně daňové úniky řešit). Nakonec britský premiér přiznal, že ze schématu inkasoval krátce před vstupem do funkce premiéra. Na malém Islandu s velkou sociální kontrolou naopak zpráva vyvolala občanské protesty a v reakci na to poměrně rychlou rezignaci premiéra země. V Číně byla informace o Panama Papers pro jistotu rovnou cenzurována: v dokumentech figuruje mimo jiné švagr současného prezidenta Si Ťing-pchinga. A na Ukrajině Porošenkův skandál ještě posílil hlubokou politickou krizi v zemi, kde se elity nejsou schopny dohodnout na novém premiérovi a vládě.

Offshorizace, korporace a politická vůle

Skutečný efekt celé kauzy ukáže čas. Nicméně, už teď je dobré si uvědomit, že. Panama Papers nicméně nejsou jenom o politicích, o úniku od veřejné odpovědnosti a o skrývání bohatství před zraky veřejné kontroly. Tento aspekt je samozřejmě problém, který by voliče měl zajímat.

Na druhou stranu se Panama Papers týkají mnohem širšího problému současného ekonomického modelu – bank a také nadnárodních korporací, které dnes z velké části kontrolují světovou ekonomiku. Konečně se týkají role národních států v globalizovaném systému, který značně oslabil jejich postavení a rozhodovací pravomoci.

Z toho vyplývá, že postup proti offshorizaci, přelévání bohatství/kapitálu a daňovým únikům musí být globálně koordinovaný a musí k němu být dostatečně silná politická vůle. A tady nastává problém – zvlášť pokud si vzpomeneme, a to jen v kontextu Evropské unie, na celkové (utajované) okolnosti i (korporativní) obsah smlouvy TTIP.