Prezidentu Klausovi jeho gesto nepodepsání církevních restitucí prý Pavel Varvařovský nebere, a po 20 letech svrchovaného státu nás varuje, bychom nebyli „rozežrani" a nespokojení jen proto, že to „trochu drhne". 

V minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste o sociálních kartách řekl, že byste rád viděl v křesle ministra práce a sociálních věcí ženu, neboť jsou údajně více empatické. Po rozhodnutí paní ministryně Müllerové tomu stále ještě věříte?

A tak já si pořád myslím, že by si to měli vyříkat ve vládě. Pan premiér řekl, že je projekt povinných sociálních karet mrtvý, já jsem odjel do ciziny, a když jsem se vrátil, musel jsem zaznamenat, že paní ministryně říká zase něco jiného. Tak doufám, že dojdou k nějakému kompromisu, který bude přijatelný jak pro vládu, tak hlavně pro ty lidi, kteří tu kartu odmítají z lidsky pochopitelných důvodů. Uvidíme. Paní ministryně je tam chvíli, tak třeba se tam jen zamyslela.

Jste stále optimista…

Ale to ani není optimismus. Já jen pořád nechápu racionální důvod, proč by nevelké skupině lidí, kterým to vadí z důvodů zdravotních, špatné dostupnosti bankomatů a podobných komplikací, proč by jim nemohli ponechat stávající systém výplat?

Svět se nezboří a stát má být na své občany, pokud to jen trochu jde, vlídný. A tady opravdu nevidím žádný fundamentální důvod, proč si pořad trvat na svém. Vždyť jim to říkám už přes rok a opravdu si dovolím tvrdit, že kdyby ombudsmanovi jen trochu naslouchali, že by mohli ve volbách dopadnout lépe.

Důvodem těchto vládních opatření má být údajně zabránění zneužívání dávek nepřizpůsobivými občany. Myslíte, že je tu nějaká jiná možnost, jak by se zneužití dalo zabránit?

Řekl bych, že možné to nejspíš bude, ale samotné zavedení těchto karet tento problém neřeší. Nejsem proti tomu, aby byl nastaven nějaký systém, který tomu bude bránit, ale pak to musí být v právních předpisech ošetřeno způsobem nesporným. Je to stejné, jako když se lidé musejí povinně dostavovat na poštu. V zákoně musí být přesně stanoveno, že je to v případech za „a“, za „b“, za „c“. Ne že to bude na rozhodnutí úředníka, na koho ukáže prstem „a ty budeš na tu poštu chodit“.