Václav Plechatý patří k Liberci stejně neodmyslitelně jako Ještěd nebo bílí tygři. Podobnou měrou totiž přispívá k věhlasu našeho města mezi obdivovateli jeho díla po celém světě. Přitom o jeho umělecké dráze rozhodla kdysi nešťastná autonehoda, z níž si Václav odnesl takové trvalé následky, že slibná sportovní kariéra i další podobné aktivity musely jít stranou...

Zůstal „jen“ kumšt, který se ostatně dal alespoň ze začátku dělat i v posteli, respektive na nemocničním lůžku. A tak Václav Plechatý oprášil svoji dětskou zálibu, vzal znovu do ruky kudličku, k ní přibyla dlátka a hoblinkou po hoblince začala z kousků dřeva vykukovat první dílka - dřevěné šperky a miniatury. Po návratu do „pracovního procesu“ hledaly Václavovy umělecké sklony možnost uplatnění i v zámečnické dílně. A našly! Díky pochopení spolupracovníků i vedení firmy ozařovaly svářecí elektrody okna kateřinské dílny i dlouho po pracovní době a proměňovaly se pod Plechatého rukama v osobité kovové plastiky, z nichž několik jich najdeme po Liberci do dneška. Jenže - jednak šéfy docela zaskočila původně velkoryse tolerovaná Václavova spotřeba materiálu a jednak - hlas dřeva byl silnější, a tak „kovové období“ autorovy tvorby jednou pro vždy skončilo a začala se rodit první rozměrnější dřevěná díla. Ta menší v improvizovaném „ateliéru“ v přepažené panelákové ložnici, ta větší pak na zahradě u kamarádů. Horší to bylo v zimě, kdy se venku dělat nedalo a ťukat paličkou do dláta bylo v paneláku možné jen, když byli sousedi v práci... A tak se Václav Plechatý pustil do „tiché tvorby“, jíž se pro něj stala grafika.

Základní techniky ovládl nejen velice rychle, ale zároveň tak dobře, že i zasvěcení kroutili hlavou zejména nad jemnými tahy jeho linorytů. I v oblasti grafické tvorby se tedy muselo velmi brzy v bohaté liberecké výtvarnické líhni s Plechatým počítat!

Co se týká řezbařiny, tady definitivně skončilo „ložnicové období“, když se Václav stěhoval zpět do Kateřinek. Už ne ale do zámečnické dílny, nýbrž do vlastního. Objevil tady totiž starý půvabný lom, kde si postupně vybudoval nezbytné zázemí a může tady dodnes nejen pilně tvořit, ale pořádat i různá výtvarnická setkání, nechávat novináře, ale i jiné zájemce, nahlédnout do své tvůrčí „kuchyně“. Prostě - z kdysi nevyužitého kouta se stalo až magické místo plné poctivé chlapské dřiny, věčného klukovského snění a podmanivé umělecké tvorby. Myslím si, že jsem poslední větu psal zbytečně, protože to všechno uvidíte i na téhle výstavě. Stačí se pozorně zadívat do očí Václavových plastik a grafik, chvíli postát a ... cítíte tu něhu, bezelstnost, podmanivost a upřímnost?

Pokud ano, pak je to on! Václav Plechatý!

Text: PhDr. Jindřich Honzík

VÁCLA V PLECHATÝ

• narozen 26. února 1948 v Tanvaldu
• ženatý (manželka Jarmila)
• 2 děti (Petra a Radek)
• vyučený konstrukční zámečník
• od roku 1965 zaměstnán jako svářeč (elektrodílna Pozemních staveb)
• od roku 1993 výtvarník na volné noze
• řezbář, grafik, malíř, kovovýtvarník
• 17 interiérových i exteriérových realizací (např. sídliště Ruprechtice a Králův Háj v Liberci, KS Višňová, sídlo Libereckého kraje, Metrostav, mateřské školy, cukrárny, kavárny...)
• 73 samostatných výstav (první v r. 1971) (např. Liberec, Bern, Bakov nad Jizerou, Hranice na Moravě, Löbau, Halle, Turnov, Cvikov, Mimoň, hrad Svojanov, Jičín, Zábřeh, Strakonice, Národní technické muzeum Praha, Hrádek nad Nisou, Týnec nad Sázavou, Dobruška, Chrudim, Kostelec nad Orlicí, Kunratice u Cvikova…)
• 21 umístění v galeriích a sbírkách (USA, ČR, Kanada, Švýcarsko, Japonsko, Polsko, Německo, Rakousko, Francie…)
• tisíce prodaných grafik, novoročenek, PF a dřevěných plastik firmám a soukromým zájemcům v ČR i v zahraničí
• tvorba figur a sochařské výzdoby orloje v Kryštofově Údolí (spuštěn 2008, po 15 letech nyní přenesen)