České děti trpí nedostatkem přirozeného pohybu a to i přesto, že 62 % dospívajících se věnuje organizovanému sportu. Takové jsou závěry mezinárodního výzkumného projektu Global Matrix on Physical Activity for Children and Youth. Jedná se o doposud největší a nejkomplexnější výzkum a mezinárodní srovnání pohybové aktivity dětí, na kterém se podílelo přes pět set odborníků ze 49 zemí světa. Výzkum v České republice zajišťuje Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a jeho hlavní zjištění jsou prezentována v Národní zprávě o pohybové aktivitě dětí a mládeže, kterou připravil tým pod vedením Aleše Gáby. Publikovaná studie je unikátní počtem srovnávaných zemí i komplexností, s jakou byl pohyb dětí hodnocen. „V celkovém hodnocení se Česká republika umístila podobně jako Německo nebo Velká Británie v druhé desítce zemí, na špici žebříčku jsou Slovinsko, Dánsko či Finsko,“ uvádí Aleš Gába.

Právě z důvodu komplexnosti má o výsledky výzkumu zájem Ministerstvo zdravotnictví. Příklad dobré praxe našlo v Olomouci, kde se zajímalo o to, jak funguje projekt otevřených hřišť u olomouckých základních škol. Právě proto se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch potkal na hřišti u ZŠ Tererova s primátorem Mirkem Žbánkem a ředitelem školy Jaroslavem Hálou.

„Na naší škole máme otevřené hřiště, které je pro všechny věkové skupiny přístupné po skončení výuky. Na hřišti zároveň funguje půjčovna vybavení a správce, kterým je místní aktivní důchodce,“ popisuje Jaroslav Hála, ředitel školy. „Při zpracovávání změn akčního plánu Zdraví 2020 se bude ministerstvu příklad dobré praxe z našeho města určitě hodit. Projekt otevřených hřišť se správcem funguje u základních škol v Olomouci pro všechny generace už více než patnáct let,“ komentoval primátor Mirek Žbánek.

Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého, která se na přípravě akčního plánu významnou měrou podílí, vidí jako klíčové začít u škol. „Například přidáním hodiny pohybu navíc, plošným zavedením aktivních přestávek, zařazením pohybu do předmětů mimo tělesnou výchovu nebo podporou aktivní dopravy dětí do škol. Podpora pohybu je ale důležitá již v předškolním věku v rodině a v mateřských školách. Klíčová je aktivní spontánní hra venku, která je předpokladem zdravých pohybových návyků. Problém je však komplexní a vyžaduje také investice do budování vhodné infrastruktury, jako jsou cyklostezky, veřejná hřiště nebo parky, včetně zvyšování informovanosti veřejnosti o důležitosti aktivního životního stylu,“ dodává Zdeněk Hamřík.