Chtěla bych jenom velmi stručně shrnout, o čem jsem už minule mluvila, abych připomněla, co zásadního v této novele zákoníku práce považuji za důležité zmínit.

Je tam tedy určitě důležité, že dochází k častému měnění terminologie řazení, číslování paragrafů i hlav, přesouvání ustanovení z jedné části zákona do jiné, a to velmi znesnadňuje orientaci v zákoně. Jistě se všichni shodneme na tom, že právě kontinuita práva je pro stabilní právní řád důležitá. Teď jsme tady řešili, jestli vůbec potřebujeme nějaký zákon do našeho právního řádu přidávat. V tomto případě bych zase apelovala na to, abychom dbali na to, že musí být nějaká návaznost. Pokud zde dochází k takovýmto změnám, tak by měly být důvodné, a to v tomto případě moc není.

Už jsem hovořila právě v minulém příspěvku o zbytečném detailním precizování mnohých položek. V zákoníku jsou tedy upraveny i věci, které být vůbec nemusí, nebo mohou být upraveny jen rámcově. Co se dozvídáme z důvodové zprávy je, že zásadní pro předkladatele byla flexibilita pracovního trhu, nicméně v tomto případě flexibilita pracovněprávních vztahů je zbožným přáním a skutečný stav se spíše naopak zhorší.

Já to hned doložím na některých konkrétních příkladech, které mám uvedeny. Už jsem hovořila i o zavádění nové kategorie vrcholných zaměstnanců, což považuji za naprosto zbytečné. Další jsou zásadní změny v počítání dovolené, zásadní změny, které se týkají neomluvených absencí, kde tedy zaměstnanec nebude mít moci krácenou dovolenou o jeden až tři dny, ale pouze o tu zmeškanou dobu, což je opravdu krok špatným směrem, protože veškeré preventivní účinky sankčního krácení dovolené jsou velmi důležité pro potenciální absentéry, a tímto jim tedy dáváme větší a větší ochranu, takže zaměstnavatelé určitě z tohoto budou jenom nešťastní a nepomůže to vlastně v konečném důsledku nikomu.

U dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti se zavádí obdobná pravidla jako u pracovního poměru při evidenci pracovní doby, toto uplatnění minimální a zaručené mzdy povinných přestávek v práci nebo se ruší také významně a zcela chybně zásadní výhoda vyšší flexibility těchto pracovněprávních vztahů, kde právě proti tomu principu, který je v důvodové zprávě tak často zmiňován, naopak je to příklad toho, jak se slova rozcházejí s činy. Je to tedy nikoliv vyšší flexibilita, ale naopak nižší flexibilita, vyšší administrativní náklady, další zbytečné papírování, více zbytečných povinností.

Nová povinnost pro zaměstnavatele předcházet riziku stresu, což je jeden z hodně medializovaných kroků, a riziku násilí a obtěžování na pracovišti je další zásadně chybný legislativní krok - opět jenom zvyšuje administrativní povinnost zaměstnavatelů, protože nic jiného než papírování tohle ani být nemůže. Zvýší riziko soudních sporů, pozitivního nepřináší v důsledku ani samotnému zaměstnanci nic.

Specifikuje se hodně podrobně práce z domova, práce na dálku. Údajně se v tomto případě přebírá evropská úprava vycházející z dohody sociálních partnerů, ale já se obávám, že jako obvykle v české praxi bude úprava zbytečně složitá a podrobná a evropská dohoda sociálních partnerů nic takového nepožaduje.

Vymezení vzájemných vztahů při práci na dálku bych naopak ponechala do velké míry na individuální dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, případně na kolektivní dohodě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele a zákonem bychom se do toho vůbec nemuseli míchat. Jediné, co by bylo vhodné upravit, jsou daňově uznatelné náklady zaměstnavatele při práci z domova, a to stejně tento návrh dostatečně přesně neřeší. Takže lépe vůbec než takhle.

Dále návrh obsahuje nepodstatné drobné změny týkající se doručování písemností, počítání průměrného výdělku a rozhodování pracovněprávních sporů, kde se vylučuje použití rozhodčího řízení. To se opravdu v této oblasti běžně nepoužívá, ale strany sporu by si to mohly dohodnout, když nechtěly absolvovat zdlouhavé soudní řízení, což nově nebude vůbec možné a mnoho dalších drobných změn se týká opravdu jenom terminologie a věcných úprav.

Z těchto důvodů, které se tady pokouším shrnout opravdu jenom ve stručnosti a nezabíhat zbytečně do jejich detailů, bych chtěla navrhnout zamítnutí v prvním čtení, variantně pokud by neprošlo vrácení předkladateli k přepracování.

Já bych chtěla velmi doporučit a apelovat nejen na vás, kolegyně a kolegové, ale zejména i na paní ministryni, že bychom měli opravdu zákoník práce brát jako jednu z norem, která by se měla měnit jenom velmi uvážlivě a měla by především odpovídat svojí filozofií současnosti, 21. století. Současná podoba zákoníku práce je spíše stále odkazem na století minulé, kdy samozřejmě byly pracovněprávní vztahy zcela jiné i pracovní trh byl jiný. A tento zákon tak, jak tady je předložen, jenom komplikuje život nejenom zaměstnavatelům, ale v konečném důsledku i samotným zaměstnancům. A z ochrany, kterou se deklaruje nebo kterou se zaštiťuje, se může stát naopak mnohdy opravdu trest, např. právě v té flexibilitě, která tady byla zmíněna u těch provedení, o pracovní činnosti atd. Nakonec to dopadne na samotné zaměstnance negativně.

A já si myslím, že bychom se opravdu v současné době měli spíše držet zpátky a připravit novelu zákona, která bude zgruntu opravdu odpovídat současnosti, bude úplně jinak přistupovat k pracovněprávním vztahům tak, aby byly opravdu co nejflexibilnější, nejvolnější, ale aby to nebyly jenom prázdné pojmy, ale aby to byla realita toho zákona. A v tomto případě bych opravdu apelovala na to, že méně je více. My pak následující bod máme zákon o zaměstnanosti, kde už dnes budeme projednávat, pokud se k tomu ještě dostaneme, jednu z novel, ale následují hned vzápětí další dvě novely toho samého zákona. Takže z toho je vidět, jak rychle, jak velmi často se mění legislativa. A víme všichni velmi dobře, že ten, na koho to nejvíce dopadne, jsou právě zaměstnavatelé, kteří se tomu potom musí velmi přizpůsobovat, měnit veškeré záležitosti, které se týkají zaměstnávání lidí, což v konečném důsledku není dobré především právě pro samotné zaměstnance. Děkuji vám za pozornost.